Nad jednou tzv. »hrdostí«

Veřejně přiznávám, ač nejsem stoupenec Donalda Trumpa, že sdílím to, s čím vystoupil směrem k tzv. genderovému pojetí a lidské přirozenosti. Je proti přírodním zákonům vybírat si pohlaví či být mužem muže či ženou ženy. To první je dáno zrozením, to druhé jistou antisystémovou odchylností od zachování druhů, i když nepopírám, že možné odchylky od pravidla se jistě mohou vyskytovat.

V poslední době můj názor potvrdil případ krajně pravicového aktivisty Svena Liebicha alias Marii-Swenja Liebich(ové), chlapa s vousy, který je až do nebe volající hlouposti. Jen pro připomenutí: Tato osoba na základě jakéhosi pitomého německého zákona o sebeurčení pohlaví se prohlásila za ženu. Při tom má všechny atributy mužského pohlaví. Důvod: Nechtěl být uvězněn v pánské věznici. V době přechodného uvěznění u nás mu musela být vyhrazena zvláštní cela v ženském vězení. Co však německá policie, která ho od nás převzala? Pokud ho zavřela do mužské věznice, což se zřejmě podle médií také stalo, dopustila se nedodržení zákona. Budou tyto policisty německé soudy za to trestat?

Případ k smíchu? Nikoli. K pláči. Jde o celoevropský trend mající podporu v EU. Brusel se nezdá. Dostali jsme se tak opravdu do doby, kterou předpověděl Fjodor Dostojevskij? »Jednou dosáhne tolerance takové úrovně, že bude inteligentním lidem zakázáno přemýšlet, aby se hlupáci neurazili.«

Nejsem věřící. Hlásím se k ateismu, ale sdílím názor Bible, že lidský pár tvoří muž a žena. Také sama příroda nám vytvořila páry, samečky a samičky. Jen pohlavním stykem se udržel život na zemi. Nejen ten lidský, ale i zvířecí a vlastně přírodní jako takový. Aby nezanikl navždy, když už vznikl. Zjednodušuji. Vím to. Ale je to tak.

Když už po několikáté se Prahou prohání tzv. Festival hrdosti, vždy si kladu otázku, nač vlastně by člověk měl být hrdý? Na vědecký úspěch? Na sportovní výkon? Na odvedení kusu dobré práce? Na to, že postavil dům, zasadil strom a zplodil potomka? Ano, ano, ano. Něco se z toho nepovede. Okolnosti, nemoc, osudové zaváhání, jež se už nenechá napravit. Jistě. Jde o objektivní či subjektivní důvody, které pak jako hřích anebo osudové zaváhání či osobní tragédie provázejí jednoho každého po zbytek života. Mám na mysli i třeba požár pod Radobýlem, jenž ukončil život velmi nadějného mladého básníka, tuberkulózu, kterou jsme tehdy neuměli léčit, která nám vzala jiného, nacistickou moc pohrdající některými lidmi zase dalšího. Tak to bylo. To nezměníme. Ani oni to nedokázali změnit. A jsme u skutečné hrdosti. U hrdosti na jejich básně. Je to však opravdová hrdost na něco, co i přes svůj nepatrný věk právě oni zanechali pro nás. Co však nám zanechají ty davy ječících na akci Prague Pride?

Prý jde o vztyčenou hlavu a boj o rovnost. Zač mít však hlavu vztyčenou? Za odlišnost, jíž také vytvořila příroda, nebo Bůh, chcete-li? Nelze jí vyčítat, že ji vytvořila. Stane se. Jako když Toulousse-Lotreca nenechala dorůst do průměrné mužské velikosti. Měli by však všichni liliputové nebo postižení jako zmíněný malíř jít proto do ulic a inzerovat svou, nevím, zda to tak nazývat, hrdost? Nebo ženy toužící mít děti, ale příroda jim k tomu neposkytla biologické možnosti. Mají se také začít grupovat a veřejně vyzdvihovat svůj handicap, radovat se z něj a zaštiťovat se svou hrdostí? Zdůvodňovat to třeba jasnozřivostí kvůli politické situaci, do níž nechtěly rodit děti? Také to jsme se přece v případě jedné televizní moderátorky dozvěděli z obrazovky.

Ti, kteří v minulých dnech procházeli pod duhovými vlajkami pražskými ulicemi, vykřikovali do světa, že nejsou rovnoprávní, že jim není umožněna adopce dětí, že jsou tady – hrdí na své odlišnosti. Hrdí by však nebyli, kdyby, pokud jde o zmíněnou pražskou akci, se jim nedostalo nemalé podpory z evropských orgánů, údajně také na organizování své show a dalších sporných aktivit. Mezi podporovateli hnutí LGBT+, podle některých informací, má být údajně Brusel, pražský magistrát. Nevím, zda ovšem věřit tomu, že také řada státem dotovaných neziskovek, Nadace OSF, Nadace Rosy Luxemburgové, Amnesty International, Konsent, Nesehnutí, Gender Studies. Leccos by to ovšem vysvětlovalo. Osobně si ovšem myslím, že je to jen pomluva. Tak renomované organizace se přece nemohou přiklonit k obskuritě.

Letos se v důsledku údajné nepodpory ze strany české vlády mělo vybírat dobrovolných dvě stě korun za účast na Prague Pride. Pokud účastníci zaplatili, ‚je doma‘ devět milionů. Bylo to opravdu třeba. Vládní výpadek udělal totiž díru do rozpočtu (ještě loni vláda Fialova měla prý ročně přispívat dvaceti až třiceti miliony korun na činnost organizací podporujících aktivity ‚nejhrdějších‘).

Mám po tom všem, co jsem napsal, tomu rozumět, že vlastně ona proklamovaná ‚hrdost‘ je za peníze? Nejde o těch dvě stě korun, ale o příspěvky odevšad. Co ještě kromě Festivalu hrdosti a pochodu Prahou je v tomto směru placeno? Chození do škol a vykládání dětem, že si samy mohou vybrat, jakého jsou pohlaví? Že na úkor jiné výuky se do škol dostala problematika pohlavní rozkolísanosti? Filmy a seriály, či jiné pořady na obrazovkách, jejichž prostřednictvím máme pochopit, že muž muže, žena ženy je normální? Že adoptovat děti vlastně může kdokoli, protože normální rodina už vlastně neexistuje?

Co zbývá? Spokojit se s hodnocením Dostojevského, anebo přece jen napomoci podle svých možností k tomu, aby svět byl normální?

Jaroslav Kojzar