Myslím, že nejlepší je nikoli být poslancem, ministrem, předsedou vlády, ale šéfem či podšéfem některé státní či polostátní organizace. Ministr, má-li malér, je odvolán. Je-li poslancem, skončí maximálně v poslaneckých lavicích a jen se může bát o to, zda příště bude zvolen. Bude-li poslušný předsedy své strany, může se za pár let zase ucházet o slušný post.
Plat průměrného ministra je asi sto devadesát tisíc, plat poslance sto devět, ale k tomu skoro si každý připočte příplatek za nějaké to předsednictví nebo podpředsednictví nějakého výboru, podvýboru či ještě čehosi jiného, cestovné, stravné a všelijaké náhrady.
Ještě lepší je to být senátorem. Průměrný plat je sice o sedm tisícnižší, ale zato se žádný senátor nepřetrhne. Poslanec alespoň musí sedět v době zasedání ve své lavici a čekat na pokyn, kdy zvednout či nezvednout ruku (pardon – zmáčknout zabudované tlačítko) a pro co. Senátor čas od času něco odhlasuje a má klid. Je to lepší džob. Stále však je to nic proti zmíněným šéfům či podšéfům.
Poslanec tím, že nebyl zvolen, získá po skončení svého funkčního období jen jistou odměnu za minulou práci. Takové odškodné. Sice nemalé, ale odpovídající odseděným letům. Jsou na to tabulky. O kvalitu jeho hlasování nejde. Ostatně, jak hodnotit zvedení ruky a pr***lné? Dělal jen to, co po něm chtěla jeho partaj. Proto pro obdržení odškodného stačí, že chodil do Sněmovny nebo v případě Senátu vysedával v restauraci Valdštejnského paláce. Naproti tomu ministr se musel snažit a někdy dokonce někomu i zodpovídat.
Ředitel či podředitel zmíněných podniků ví předem, že uspět vůbec nemusí. Uspěje-li, pak může s boží pomocí a především však pod ochranou nadřízeného ministra či jiného zodpovědného šéfa, zůstat na svém místě relativně dlouho. Neuspěje-li nebo dokonce něco zkazí, pak je sice odvolán, ale jeho padák je skutečně zlatý.
Chcete příklad? Máte ho mít.
Před několika dny byl odvolán výkonný ředitel Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra. Ve funkci neuspěl. Každoroční deficit musel řešit za něj někdo jiný. Vzpomínáte? Jde přece o přesun aktiv ze Všeobecné zdravotní pojišťovny na druhé. Šlo vlastně o jedno z prvních opatření nového ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha, které mělo řešit nebezpečí, že malé pojišťovny nebudou mít dostatečné prostředky na léčebnou péči.
Onen výkonný ředitel byl nakonec odvolán. Při odchodu dostal ovšem zvláštní odchodné – 23,4 milionu korun. Tak prý zněla smlouva. Zač? Za dobrou nebo špatnou práci? Špatnou, jestliže se jím řízená instituce ocitla v takových problémech. Společně s ním musela odejít i šéfka personálního oddělení zmíněné pojišťovny. Ta také nepřišla zkrátka. Dostala však jenom 21 milionů. Jaké peníze dostali další odcházející pracovníci pojišťovny, nebylo zveřejněno, ale jistě ani oni nezůstali zkrátka.
Napadá mně ovšem jakási souvislost mezi těmito dvěma odcházejícími funkcionáři. Tak výhodnou smlouvu přece musel někdo připravit. Že by to bylo v gesci té personalistky? Možná. A že by výkonný ředitel podepsal zase smlouvu pro onu personalistku? Že i dalších z vedení pojišťovny, kteří zvedli pro takovou smlouvu svou ruku, se to týká? Nepochybuji o tom. Ale koho by to mohlo zajímat, když přece díru v rozpočtu zaplatí někdo jiný.
Nechce se mně ovšem věřit, že všechno bylo způsobeno velkým přírůstkem klientů (dříve se říkalo pacientů, ale toto slovobyl zajisté výmysl komunistů!) z Ukrajiny. Ti se však registrovali především u VZP. Takže šlo spíše o špatná manažerská rozhodnutí? Zřejmě ano, což vůbec nevadí, aby si po svém odvolání neodnesli bývalí šéfové pojišťovny domů miliony.
Nejde však o ty dva, které tisk dokonce jmenuje. Ale o další manažery (vzpomínám na roční odměnu ředitele VZP, budila úžas), o kamarády někoho z minulého vládního týmu, o partaigenosse (členy téže politické strany) subjektů bývalé koalice. Také proto nastal takový křik, když ten či onen odpovědný pracovník dosazený za předchozího vládního kabinetu byl některým ministrem Babišovy vlády odvolán. Chápu ovšem současné opoziční poslance, bývalé ministry či jiné funkcionáře. Přátelství je víc než láska. Stejně jako stranická příslušnost či správný, jedině pravý politický názor. Proto chraňme své přátele, oni zas budou chránit nás. Braňme je a zajistěme jim v případě odchodu z funkce správnou finanční kompenzaci, aby nezemřeli hladem.
Jenže rozdávat nikoli ze svého se nemá, ale říkejte to některým lidem…
Jaroslav Kojzar
Je smutné,co se stalo s naší zemí po roce 1990.Státní záležitosti jsou výsměchem obyčejným lidem.
Chtěl bych upřímně vidět a vědět, jak takový slepý švec dělá v roce 1948 boty. V diskusi iportaL24 jsou antikomunističtí odborníci, kteří o tom vědí víc a nesvěří se a nesvěří se a nepochlubí se, aby poučili nás blbé, kteří nic nevědí o slepých ševcích.
Nejlepší povolání je bez diskuze meteorolog. Nulová odpovědnost za špatnou práci, nulové postihy za šlendrián a zajištěno teplé místečko až do důchodu.
Jj, závist ta byla bolševikům vždycky vlastní. Proto v roce 1948 okradli i toho posledního slepého ševce.
Ještě lepší povolání je být dezolát, který píše na webu. Těch je tady bohužel plno!
Opět další potvrzení toho, že kapitalismus a kapitalistický režim nefunguje. Kapitalismus umí jen rozkrást a rozkrádačky, zmar a války. Příkladem budiž dnešní rozbité Československo alias Česká republika s devastací a rozkladem na všechny strany kam se podíváš, kde na denním pořádku je propagace války a přípravy české agresivní války proti Východu.