Explosia vydělává rekordní peníze. Babiš ji chce prodat. Něco tady nedává smysl

Zkuste si to srovnat vedle sebe. Firma, která loni vydělala 838 milionů čistého zisku, meziročně skoro zdvojnásobila výsledek, tržby jí vzrostly o 64 procent na skoro tři miliardy a poptávka po tom, co vyrábí, dlouhodobě převyšuje to, co stihne vyrobit. A premiér, jehož celá politická značka stojí na jedné větě – ODS všechno rozprodala, kuponka rozkradla stát – u ní řekne: tak tuhle prodáme.

To není vtip, to se skutečně děje. Řeč je o pardubické Explosii, výrobci výbušnin, střeliva a munice, jehož nejznámějším produktem je plastická trhavina semtex. Firmě, kterou zná celý svět.

Nejdřív fakta, protože ta se v téhle debatě nějak vytrácí.

Explosia je stoprocentně státní od roku 2002. Předtím ji přes dvacet let vlastnil Agrofert – tedy firma Andreje Babiše. Do státních rukou ji tehdy dostal ministr vnitra Stanislav Gross s odůvodněním, že jde o bezpečnostně natolik citlivou výrobu (semtex v rukou teroristů, rok po 11. září 2001), že si ji stát nemůže nechat utéct pryč. O čtyřiadvacet let později tvrdí ten samý Babiš, že strategická vlastně není a klidně se prodá tomu, kdo nabídne nejvíc.

A teď čísla, která by měla zajímat každého, kdo argumentuje „stát to stejně neumí řídit“:

• 2022: obrat 1,2 miliardy, zisk před zdaněním 198 milionů
• 2023: obrat 1,42 miliardy, zisk 284 milionů
• 2024: tržby 1,822 miliardy (+30 %), čistý zisk 442 milionů
• 2025: tržby téměř 3 miliardy (+64 %), čistý zisk 838 milionů, provozní výsledek přes miliardu (+90 %)

Tohle není firma, která přežívá na dotacích a čeká na záchranu. Tohle je firma, která rok co rok trhá vlastní rekordy, a ještě by mohla prodávat víc, kdyby stíhala vyrábět.

»Strategická není« – dokud se to nehodí

Babišova argumentace je jednoduchá až úsměvná: Explosia prý bude skutečně strategická až ve chvíli, kdy vznikne »reálné propojení s armádou«. Jenže ve stejnou chvíli, kdy tohle říká, mluví o Semtexu, o Macronovi, o francouzském státním zájemci, a Explosia dodává komponenty do munice, kterou nakonec kupuje armáda. Buď je strategická, nebo není. Nejde mít obojí podle toho, co se zrovna hodí do věty.

A kritika nepřichází jen zleva, což je na tom to zajímavé. Jana Černochová z ODS, bývalá ministryně obrany, řekla to samé, co by řekl kdokoliv soudný: stát, který se dobrovolně zbavuje klíčové výroby v obraně, oslabuje sám sebe, a tvrdit, že se výnosem z prodeje zaplatí závazky vůči NATO, je absurdní – obrana není účetní trik. Miroslav Kalousek mluví o nenahraditelné kapacitě, jediné svého druhu na území republiky. I lidé, se kterými se jinak na ničem neshodnu, tady najednou říkají to samé co já.

Kdo o Explosii stojí a proč

Zájemců je prý kolem šesti, mezi nimi Colt CZ s francouzskou Eurenco, skupina CSG Michala Strnada, cena se odhaduje na 15 až 17 miliard. Ministr Havlíček mluví o »zlaté akcii«, kterou by si stát ponechal – tedy o modelu, kde stát formálně kontrolu neztratí, ale rozhodovat bude většinový vlastník. To už jsme tu jednou viděli a nedopadlo to dobře.

A když se ptáte, proč zrovna teď – padají různá vysvětlení. Rozpočtová díra. Závazky k NATO. Někteří komentátoři upozorňují i na vazby vládních sponzorů na zbrojařské firmy, které mají o koupi zájem. Ať je důvod jakýkoli, jedno je jasné: prodávat ziskový, strategický, rostoucí podnik není řízení státního majetku. Je to výprodej rodinného stříbra ve chvíli, kdy stříbro konečně začalo vydělávat.

Slibem nezarmoutíš – to platí i pro slib, že prodejem strategického podniku zajistíme obranu státu. Tím jsem skončil téma, ne ovšem diskusi.

Jiří Bodenlos