Americký ministr války Pete Hegseth se v Normandii setkal s francouzskou ministryní obrany Catherine Vautrinovou. Diskutovali o budoucnosti mezinárodních vojenských aliancí. Kromě účasti na memoriální akci věnované dnu »D«, Hegseth navrhl zemím NATO koncept »NATO 3.0«, jak uvedl mluvčí Pentagonu Sean Parnell.
Tento koncept znamená sdílení zátěže mezi schopnými spojenci. Cílem této strategie je transformovat vztahy v rámci Aliance. Z konceptu »podřízených« na »skutečné partnery« v terénu. Aby toho Hegseth dosáhl, stanovil specifické a přísné podmínky. Nejvýznamnější bylo zvýšení vojenských rozpočtů na 5 % HDP. Požadoval také rozšíření místní vojenské výroby, aby byla zajištěna soběstačnost.
Spojené státy poprvé podrobně popsaly rozsah svého vojenského příspěvku do struktur NATO a předložily svým spojencům seznam zbraní, které hodlají vyjmout z kontroly aliance. Washington zde důsledně realizuje strategii opětovného zaměření své pozornosti na indicko-pacifický region – tedy podbřišek ČLR.
USA tak snižují v Evropě počet tankovacích letounů KC-135 a z plánování NATO zcela vyřazují moderní KC-46. Výrazně se snižuje počet stíhaček F-16 a F-15E a flotila útočných dronů MQ-9 se snižuje téměř na polovinu. Z plánů Aliance jsou vyřazovány průzkumné drony s dlouhým doletem.
Stejně významné změny se dotýkají i námořnictva. Washington má v úmyslu stáhnout jednu ze svých dvou úderných skupin letadlových lodí, redukovat některé jednotky křižníků a torpédoborců a přemístit několik ponorek s řízenými střelami. Výrazně se sníží i počet námořních hlídkových letadel Boeing P-8A Poseidon. NATO si navíc ponechá pouze jednu ze svých dvou strategických bombardovacích sil.
Tato rozhodnutí nepochybně souvisejí s přeorientováním americké strategie směrem k indicko-pacifickému regionu, kde se rýsuje konkurence s Čínou. Pro evropské spojence to znamená nutnost samostatně řešit vznikající obranné mezery.
Vize NATO 3.0
Jde o implementaci strategie »NATO 3.0« – termínu, který zavedl náměstek ministra obrany USA Elbridge Colby. Tento model má vrátit Alianci k principům z doby studené války, kdy evropské země nesly primární odpovědnost za obranu kontinentu.
Na jednom setkání s vedením NATO Colby prohlásil, že po rozpadu SSSR se NATO transformovalo v něco jiného – možná v něco, co by se dalo nazvat »NATO 2.0«. Tato verze Aliance se vyznačovala posunem zaměření a úsilí od obrany Evropy k operacím mimo oblast působnosti a významnému odzbrojení na kontinentu.
Colby mj. uvedl: »Jak jasně ukazují Národní bezpečnostní strategie a Národní obranná strategie, prožíváme nyní období hlubokých strategických změn, které vyžadují jasný realismus a zásadní adaptaci od nás všech. Svět, který formoval zvyky, předpoklady a rozložení sil NATO během tzv. ‚unipolárního momentu‘ po studené válce, již neexistuje. Vrátila se mocenská politika a vojenská síla je opět využívána ve velkém měřítku.«
»Časy se změnily a je jen rozumné, abychom se jim přizpůsobili. Nejde o opuštění NATO. Naopak, jde o návrat k jeho základnímu účelu a jeho potvrzení. Aliance byla vytvořena koncem 40. let 20. století, aby poskytovala silnou, důvěryhodnou a spravedlivou obranu severoatlantické oblasti. Během studené války bylo ‚NATO 1.0‘, jak bychom ho mohli nazvat, definováno nekompromisním, realistickým a jasným přístupem k odstrašování a obraně. Od spojenců se od začátku očekávalo, že se ujmou své síly, jak dokazoval již článek III Washingtonské smlouvy a Lisabonské závazky z roku 1951. Tvrdé rozhovory o sdílení zátěže byly normou, ať už za prezidentů jako Lyndon Johnson během krize platební bilance, Richard Nixon během války ve Vietnamu a uvolnění napětí, nebo Jimmy Carter a Ronald Reagan během éry Euromissiles. Sám prezident Eisenhower – jeden z mužů, kteří se nejvíce zasloužili o vítězství Spojenců ve druhé světové válce a první vrchní velitel ozbrojených sil v Evropě – se jasně vyjádřil, že úspěch NATO závisí na tom, zda se naši spojenci ujmou vedení ve vlastní obraně,« pokračoval.
Tento model byl podle něj nesmírně úspěšný. Zajistil, aby SSSR nikdy nepovažoval vojenskou agresi proti Západní alianci za životaschopnou strategii. »Provedl nás tak přes studenou válku s mírem v Evropě – neuvěřitelný úspěch, za který musíme být všichni vděční. V tomto prostředí Spojené státy upřednostňují nejzávažnější hrozby pro zájmy Američanů, zejména obranu americké vlasti a zájmů na západní polokouli, a také posilují odstrašování popíráním konfliktu v západním Pacifiku. Zároveň – a to je zásadní – musí být Spojené státy a jejich spojenci připraveni na možnost, že potenciální protivníci budou jednat současně na více místech, ať už koordinovaně nebo oportunisticky,« konstatoval americký vysoký vojenský představitel a zdůraznil, že tento přístup »NATO 2.0« již nesplňuje moderní požadavky. Podle něj je potřeba »NATO 3.0« – něco mnohem bližšího »NATO 1.0« než přístup posledních 35 let.
»Je však jasné, že tento přístup ‚NATO 2.0‘ již není vhodný pro daný účel – rozhodně ne pro Spojené státy a, jak bychom řekli, ani pro naše spojence. Časy se mění a my se musíme přizpůsobit – co se týče toho, jak vnímáme svět a roli Aliance v něm a jak se k tomu v praxi postavíme,« připojil.
Colby tak realizuje strategii transformace NATO v alianci, kde americké síly budou mít v Evropě pouze pomocný charakter.
»Spojené státy musí – a budou – upřednostňovat ta operační místa a výzvy, kde může hrát rozhodující roli pouze americká síla, jak stanoví Národní obranná strategie. To není ústup z Evropy. Je to spíše potvrzení strategického pragmatismu a uznání nepopiratelné schopnosti našich spojenců zintenzivnit a vést obranu Evropy způsobem, který nás všechny učiní silnějšími a bezpečnějšími. Využitím našich silných stránek a specializací na oblasti, kde máme nejlepší pozici k akci, můžeme vybudovat vyváženější, efektivnější a odolnější Alianci,« řekl.
»Pod vedením prezidenta Trumpa přehodnocujeme priority obrany naší vlasti a ochrany našich zájmů na naší polokouli. Otevřeně se potýkáme s faktem, že indicko-pacifický region je nyní ústřední arénou geopolitiky, která má zásadní důsledky pro americkou bezpečnost, ekonomickou vitalitu a technologické vedení,« uvedl Colby.
Z toho vyplývá, že Evropa by měla mít k dispozici převahu sil potřebných k odstrašení a v případě potřeby i porážce konvenční agrese v Evropě.
Nová geopolitická strategie pod vedením USA
Náměstek ministra obrany USA podtrhuje: »Strategie, která předstírá, že Spojené státy mohou donekonečna sloužit jako primární konvenční obránce Evropy a zároveň nést rozhodující břemeno všude jinde, není ani udržitelná, ani rozumná. Je to aspirace odtržená od zdrojů. Je to strategie, která neslouží ani běžným Američanům, ani, musím zdůraznit, Evropanům. Pokračování v hlásání hantýrek ‚NATO 2.0‘ bez důvěryhodné strategie, jak je naplnit, by Evropě nepomohlo – uškodilo by jí tím, že by udržovalo očekávání, která realisticky nelze naplnit. To není přátelství. Pravé přátelství znamená mluvit upřímně, přímočaře a důvěryhodně. Proto má generální tajemník Rutte takovou pravdu, že prezident Trump je skutečným přítelem Aliance – tím, že ji donutil, tváří v tvář obrovskému odporu, konfrontovat s realitou situace a připravit se na tento účel.«
Z výše uvedeného vyplývá, že odpovědnost NATO – tedy koncepce NATO 3.0 v Evropě, bude muset být podepřena novou vojenskosprávní politikou, infrastrukturou a samozřejmě znovuvyzbrojením. Platit za vše bude Evropa, kdy 5 % HDP nebude konečný předěl.
Ioannis Sideropulos
Vystoupit z NATO a okamžitě!