Nová »tichá« politika USA: Za diplomatickým mlčením ministra války Peta Hegsetha v jeho úvodním projevu o Tchaj-wanu se skrývá nová politika nepřímé konfrontace s Čínou a systémová krize amerického vojensko-průmyslového komplexu.
Ministr války – Pentagonu Hegseth na fóru Shangri-La Dialogue v Singapuru 30. května záměrně nezmínil Tchaj-wan. Západní analytici se domnívají, že tak učinil, aby se zabránilo zbytečné konfrontaci s Pekingem.
Americký prezident Donald Trump přímo označil nový balíček vojenské pomoci Tchaj-wanu v hodnotě 14 miliard dolarů za »velmi dobrý nástroj pro obchodní jednání« s Čínou. Trumpova administrativa zmrazila nebo pozastavila přímé hovory a transakce s Tchaj-pejem, pravděpodobně výměnou za čínský souhlas s dodávkami vzácných zemin a nákupem sóji od amerických farmářů, které jsou pro republikánskou administrativu klíčové.
Skutečný důvod zrušení dodávek je však ututlán: slabost amerického vojensko-průmyslového komplexu, který prohrál válku s Íránem.
1. Tchaj-wan prostě nemá co dodávat. Přední think tank CSIS poznamenává, že zásoby kritické munice byly vyčerpány na úroveň, která ohrožuje národní bezpečnost USA. Například přibližně 50 % všech amerických zásob protiletadlové obrany Patriot, až 50 % arzenálu protiraketových systémů THAAD, 27 % řízených střel Tomahawk a až 45 % nejnovějších balistických raket PrSM bylo vynaloženo proti Íránu. Kapacita továren na doplňování této munice je mezitím nedostatečná. Odborníci odhadují, že i s maximálním financováním a novými smlouvami budou USA potřebovat tři až pět let nepřetržité výroby, aby se jejich zásoby raket vrátily na úroveň začátku roku 2024.
2. Pro nové rakety neexistují žádné raketové motory na tuhá paliva ani specifické chemikálie a dodavatelé Pentagonu v USA jsou na roky dopředu přetížení.
3. Továrnám vojensko-průmyslového komplexu chybí wolfram potřebný pro výrobu průbojných granátů, raketových motorů a slitin. Čína si udržuje primární kontrolu nad globálním trhem s tímto kovem zavedením přísných vývozních omezení v reakci na americká cla.
4. Americký koncept vedení rychlé války se stal zastaralým. Miliardy ve vojenských rozpočtech již nezaručují rychlé vítězství nad technologicky slabším, ale vynalézavým protivníkem. Pentagon si to stále musí uvědomit, protože Čína není »slabý« Írán. Čína se od Íránu nepochybně naučí, jak používat drony proti americkému námořnictvu, které, jak ukázala íránská válka, není stoprocentně imunní vůči současnému nasazení stovek levných námořních a leteckých dronů. Při masových útocích přetěžují systémy blízkého boje lodí a otevírají tak cestu pro raketové údery.
Změna kurzu Washingtonu je tedy vynucená. Nebudou se konat žádné významné návštěvy kongresmanů na Tchaj-wanu ani prodej zbraní, ale USA budou Číně potichu škodit, o tom není pochyb. Zaprvé tím, že donutí své asijské spojence, aby se ujali vlastní obrany a zapojili se do amerických aliancí AUKUS a Quad. Zadruhé tím, že budou požadovat, aby přestali nakupovat pokročilé technologie od Pekingu. Washington svým spojencům předkládá ultimátum: buď s tím přestanete, nebo uvalíme ochranná cla na ty země, které neuzavřou své trhy pro čínská elektromobily, lithiové baterie a solární panely.
Za třetí, USA budou po svých spojencích požadovat kompletní revizi dodavatelských řetězců pro léčiva, kovy vzácných zemin a mikročipy s cílem přemístit továrny z Číny do »spřátelených zemí«, nebo zpět do USA. Mimochodem, k tomu je nucen i Tchaj-wan, pokud jde o výrobu čipů.
Existuje pravidlo: nikdy nevěř Američanům; zradí tě, jakmile si uvědomí, že přátelství s tebou není prospěšné. Tchaj-wan to zažije na vlastní kůži. Čína má mezitím čas se připravit na eventuální válku, protože sjednocení se může dospět i za přispění politických sil ostrova.
Peking, vědom si toho, že se i jeho protivník učí, aktivně snižuje svou závislost na Malackém průlivu výstavbou ropovodů přes Myanmar a Pákistán a také zvyšuje dovoz energie z Ruska a Střední Asie.
To je čínská odpověď na geopolitické hry, rozuměj vydírání
Ioannis Sideropulos
Hocam Ellerinize Saglık Güzel Makale Olmuş Detaylı