I v mých komentářích po summitu čínského a amerického prezidenta v Pekingu před týdnem se objevovaly spíše skeptické úvahy o tom, jaké jsou vlastně výsledky jednání probíhajících mezi oběma státníky. Byl jsem při hodnocení výsledků poněkud skeptický, a to především díky zvláštní schopnosti prezidenta Trumpa v týdnech předcházejících jednáním v Pekingu zastávat během krátké doby velmi rozdílné názory na stejné otázky.
Kromě toho jsem byl silně negativní vůči válce USA a Izraele proti Íránu. Podtrhuji, že se jedná o Íránem nevyprovokovanou agresi. Ale to je jiný příběh. Jednání, které proběhlo ve formátu prezidentů Si a Trumpa, bylo, jak jsem později zjistil analýzou jak amerických zdrojů, tak čínských státních médií, zřejmě zcela zlomovým jednáním mezi oběma státy.
USA a Čína si uvědomují, že jejich ekonomická a vojenská síla jsou dnes takové, že ovlivňují zásadním způsobem běh tohoto světa. A že tedy ostrá konfrontace mezi nimi by měla pro svět katastrofální důsledky.
Nezávislý pozorovatel si nemohl nepovšimnout, že americká delegace byla velmi silně vybavena na jednání s čínskou stranou nejvýznamnějšími členy americké vlády, počínaje ministrem zahraničních, přes ministra financí až po ministra obrany. A to není zcela vyčerpávající seznam vládních činitelů. Kromě toho v letadle prezidenta USA seděli také jedni z nejvýznamnějších amerických podnikatelů a průmyslníků. Nejznámějšími mezi nimi byli pánové Bezos a Musk.
Každému z tohoto výčtu personálií muselo být jasné, že Spojeným státům jde o to, fortifikovat vzájemné vztahy obou gigantických ekonomik úzkou hospodářskou spoluprací. Kdo spolu obchoduje a spolupracuje v oblasti hospodářské, ten spolu obvykle neválčí. Vyjednávající strany, a to bohužel nebylo k poznání kvůli příliš bombastickému slovníku amerického prezidenta, spolu došly, jak se vyjádřil čínský prezident, »ke konstruktivnímu strategickému a stabilnímu vztahu mezi USA a Čínou«. Tak tato slova aspoň zazněla v čínském tisku. Hlavy obou států se podle všeho dohodly na vybudování takovéhoto vztahu mezi oběma státy. Vědomy si své odpovědnosti za rozvoj životní úrovně a životního stylu obyvatel obou zemí i celého mezinárodního společenství.
Podle čínského prezidenta ona zmíněná »konstruktivní strategická stabilita« není ničím jiným nežli stabilitou založenou na spolupráci a rozumné rivalitě a kontrolovatelných rozdílech mezi oběma velmocemi. Američané pochopili a americký prezident Trump vyslal takové poselství, ještě když letěl na palubě Air Force One zpátky do Washingtonu, že dobře chápe a ztotožňuje se z pozicí čínských představitelů v otázce Tchaj-wanu. Se snahou o udržení míru a stability v Tchajwanském průlivu. To Čína vidí jako prubířský kámen vzájemných vztahů USA-ČLR. Američané tedy podle všeho chápou obavy Číny z vývoje na Tchaj-wanu, který by mohl vyústit ve vyhlášení nezávislosti ostrova na Číně. Spojené státy to byly, kdo v jednáních s Čínou před 61 lety přišly s formulí »jediné Číny«. A jsou to Spojené státy, které se k této formuli hlásí i nyní.
Zkrátka, setkání obou nejvyšších státníků Číny a Spojených států má ambici vnést do rozbouřeného světa stabilitu a očekávání. To, že se nejedná o formální setkání mezi navzájem si obtížnými partnery, dokazuje i to, že obě strany se dohodly na brzkém termínu nového setkání obou lídrů 25. Září, tentokrát ve Washingtonu. To je velmi pozitivní jev.
Je dobře, že spolu nejvyšší představitelé obou států navázali tak pozitivní vztah. To jim umožní řešit tenze a problémy nejen jejich zemí, ale i ve světě.
Jiří Paroubek