Politika nesmí manipulovat s naší kolektivní pamětí. Jinak je výsledkem jen falšování dějin

Pražské povstání zahájené 5. května 1945 nebylo jen reakcí na konkrétní vojenskou situaci. Bylo mohutnou odpovědí na ponížení národa a ztrátu důstojnosti v letech okupace, kdy nacisté nejen vraždili, ale také systematicky potlačovali českou kulturu, vzdělání a identitu. Povstalci bojovali s obrovským nasazením proti mnohem silnějšímu nepříteli. Za všechny připomínám odkaz československého legionáře, člena odbojové organizace Obrana národa, vojenského velitele Pražského povstání a dlouholetého vězně totalitního režimu po roce 1948 Karla Kutlvašra. Měl jsem tu čest propůjčit armádnímu generálovi Kutlvašrovi nejvyšší vyznamenání naší země – Řád Bílého lva I. třídy vojenské skupiny.

Pražské povstání se v posledních letech stalo předmětem protichůdných interpretací. Jsem přesvědčen, že neplatí teze o Rudé armádě jako dominantním osvoboditeli Prahy a o okrajové roli povstalců. Stejně tak je nesprávné tvrzení, že hlavní roli měl domácí odboj a Rudá armáda přijela do osvobozeného města.

Sovětští vojáci vstoupili do Prahy v době probíhajících bojů. Jejich zásah byl významný a stovky z nich zde položily život. Postup Rudé armády měl navíc nepopiratelný vliv na jednání německých okupantů. Bez Rudé armády by Praha nebyla osvobozena.

Je ostudné, když se památka hrdinů z roku 1945 zpochybňuje. Varuji před promítáním současných kategorií do minulosti a před politizací dějin. Interpretace historických událostí musí respektovat jejich časovou logiku, příčiny a následky. Politika nesmí manipulovat s naší kolektivní pamětí. Jinak je výsledkem jen falšování dějin.

Národ, který není schopen pohlédnout pravdivě na svou minulost a poučit se z ní, je odsouzen k tomu, že její temné kapitoly znovu prožije.

Vzdejme čest všem, kteří se zasloužili o svobodu našeho hlavního města. S pokorou vzpomínejme na odvážné účastníky Pražského povstání. Prokázali lásku ke svému domovu, ke své vlasti.

Miloš Zeman, třetí prezident České republiky