Pplk. v. z. Marek Obrtel: Prezident Pavel je odstrašujícím příkladem toho, kam až člověk může morálně klesnout

Místopředseda České strany národně sociální (ČSNS) a krajský zastupitel Olomouckého kraje pplk. v. z. Marek Obrtel je autorem tzv. »Koncepce obrany státu 2036«. V ní navrhuje zavedení základního výcviku v délce trvání 5 měsíců pro muže a dobrovolně pro ženy ve věku 19 až 45 let. Jak chce získat širší podporu pro tak nepopulární myšlenku? »Nejdůležitější je nastolení politické orientace země striktně na prosazování zájmů České republiky, nikoliv na plnění úlohy užitečných idiotů cizích mocností,« uvedl v aktuálním rozhovoru pro iportaL24.cz Obrtel, někdejší vojenský lékař ve válce v Afghánistánu. Řeč ovšem přišla i na jiná témata, včetně hodnocení prezidenta Petra Pavla, kterého Obrtel znal z vojenské kariéry…

Ve vládním prohlášení se objevuje institut referenda, ale nelze jím hlasovat pro vystoupení z NATO. Co si o tom myslíte?

Domnívám se, že je to chyba, a navíc další důkaz naší vazalské zahraniční politiky. Jednak ani náš vstup do NATO nebyl podepřen referendem a nedovolit občanům vyjádřit svůj názor na naše členství v organizaci, která prokazatelně páchá mezinárodní zločiny po celém světě, to je opravdu další facka tomu torzu demokracie, které v naší zemi dožívá.

ČSNS prosazuje neutralitu. Proč je pro nás výhodná?

Jsme malou zemí, z vojenského hlediska málo významnou. Nemůžeme samozřejmě prosazovat jakékoliv mocenské zájmy vojenskou silou a ani bychom to neměli chtít. Prioritou země, jako je ta naše, by mělo být precizní nastavení svébytné zahraniční politiky a korektní vztahy se všemi zeměmi, s nimiž je spolupráce v různých oblastech pro Českou republiku výhodná.

Česká republika potřebuje získat zpět svou ztracenou dřívější suverenitu. Stanete-li se součástí vojenského uskupení jedné velmoci, automaticky se stáváte nepřítelem té druhé nebo třetí. Navíc jste logicky vtahováni do konfliktů a jiných geopolitických her, které se nás mnohdy vůbec netýkají nebo naši mezinárodně-politickou situaci významně zhoršují. Troufnu si říci, že Česká republika by dnes neměla žádného konkrétního nepřítele, nebýt absolutně diletantské, do očí bijící vazalské propagandistické zahraniční politiky vládních liberálů. Ti jsou vlastně pro naši zemi největší hrozbou.

Co je ale také potřeba dodat, neutralita neznamená rezignaci na vojenské schopnosti země, právě naopak. Znamená vybudování silné efektivní moderní armády, která má ryze obranný charakter a je schopna reagovat na potenciální hrozby dneška a tím splnit své základní poslání.

Jak dosáhnout toho, aby armáda plnila jen obranný charakter? A netvrdí prakticky všechny země světa, i ty v rolích »agresorů«, že se jen brání?

V první řadě bych poopravil slovíčko »jen« obranný charakter. To je totiž ten hlavní úkol armády a jakýsi vrchol schopností, kterého by mělo být dosaženo. A je to úkol těžký a v současné době složitý vzhledem k situaci, ve které se naše armáda nachází.

Především je třeba takovou ambici zakotvit v Ústavě ČR a v navazující branné legislativě, a to zejména proto, aby v budoucnu nemohla být zneužita pro nekalé úmysly nějaké nezodpovědné politické reprezentace. Za situace, kdy budou do armády povoláváni muži povinně a ženy dobrovolně k prezenční službě a budou dlouhou dobu její aktivní součástí, musí mít jistotu, že nebudou zneužiti pro nějaké výboje v zahraničí.

Dalším významným prvkem naplnění obranného charakteru armády je právě již zmiňovaná neutralita, která sama o sobě takto vyznívá.

Potom je zde samozřejmě samotná budovaná struktura armády a celé obranné infrastruktury, která je zaměřena tímto směrem.

Kritizujete neakceschopnost současné české armády. Je mi jasné, že za výsledným stavem stála řada faktorů, ale který byste označil jako klíčový?

Česká armáda rezignovala prostřednictvím své politické reprezentace na svůj základní úkol stanovený legislativou, kterým je obrana území státu a jeho obyvatelstva. To torzo, co z ní zbylo, je schopno plnit pouze roli expedičního sboru v rámci účelových uskupení Aliance a dost často také roli užitečných idiotů, kdy v různých koalicích přikrýváme mezinárodní zločiny jedné velmoci.

Obecně byla jedním z hlavních faktorů nefunkčnosti armády její profesionalizace. Při početních stavech a finanční náročnosti profesionální armády nelze splnění hlavního úkolu armády nikdy docílit.

Už jsme se toho dotkli, ale pojďme na to konkrétněji – jak byste ve stručnosti představil koncept povinného vojenského výcviku navrhovaného ČSNS?

Jak už bylo řečeno, všichni muži splňující nastavená kritéria a ženy dobrovolně dle zájmu by na konci středoškolského resp. učňovského vzdělávání po maturitní či učňovské zkoušce na konci března nastoupili v dubnu na základní pětiměsíční výcvik u příslušného druhu vojsk, který by byl ukončen nejpozději do poloviny září (aby bylo možno případně pokračovat ve studiu na navazujících školách) slavnostní vojenskou přísahou. Tím by se jedinec stal v devatenácti letech vojákem v činné službě, která by trvala do jeho 45 let věku s tím, že by každým rokem prošel čtrnáctidenním intenzivním zdokonalovacím výcvikem, přičemž tento by byl rozprostřen ve čtrnáctidenních cyklech s poměrnou částí vojáků po dobu celého roku. Tato 1/26tina vojáků (což představuje cca 28 500 vojáků »v kasárnách« po dobu celého roku) by zároveň sloužila jako první sled, nasaditelný při jakékoliv mimořádné situaci – ochraně státní hranice, živelných pohromách, obraně kritické infrastruktury apod. Toto množství vojáků by mohlo být po celý rok dle potřeby a situace buď rotováno a nebo doplněno o potřebný počet vojáků v činné službě dle výběru. Celkový počet vojáků v činné službě by tak činil přibližně 750 000 příslušníků armády (včetně jednotek vojska územní obrany a jednotek civilní obrany). Po 45. roce věku by byl jedinec vyřazen z činné služby do zálohy, v níž by byl už jen v delších časových intervalech povoláván na zdokonalovací cvičení a následně po 60. roce věku vyřazen z evidence.

Říká se, že existují populistické kroky. Byť o původu a významu tohoto slova se dá docela dobře polemizovat, tak váš plán na »povinnou vojnu« je, řeknu-li to po svém, antipopulistický. Jak vysvětlíte lidem krok, s nímž se většina národa nehodlá ztotožnit?

Já se domnívám, že existuje i v dnešní době část populace, která nejen chápe, že obrana vlastní země je záležitostí každého občana, ale dokonce by návrat povinné služby v armádě přivítala, už třeba z hlediska eliminace sociálně-patologických jevů, které sužují dnešní společnost.

Na druhé straně chápu, že většinově bude takový krok vnímán nelibě. A není svým způsobem divu. Ono je těžké odpovědět mladému muži na otázku, co má vlastně v zemi bránit, jestli majetek oligarchů a nadnárodních korporací, nebo má umřít kdesi na Ukrajině nebo v Iráku za cizí zájmy, které nemají s Českou republikou nic společného.

Tady je třeba vidět program ČSNS v kontextu všech oblastí a změn, kdy prosazujeme obnovení suverenity a co nejširší nezávislosti naší země jak v oblasti finančně-ekonomické, tak v oblasti zahraniční politiky, energetické a potravinové soběstačnosti i obranyschopnosti. A samozřejmě je zde opět na stole princip neutrality a její zakotvení v legislativě. Za takovou zemi, ve které navíc žijí rodiny, rodiče a děti vojáka, už má smysl bojovat. Je to dlouhá a trnitá cesta, která začíná ve školách, v rodinách, ale nejdůležitější je nastolení politické orientace země striktně na prosazování zájmů České republiky, nikoliv na plnění úlohy užitečných idiotů cizích mocností a kriminální finanční oligarchie a korporátů. Ono jsou to všechno takové spojené nádoby.

Jak se díváte na konflikt na Ukrajině? Je Rusko jediným viníkem? A jaké má podle vás řešení? Přijde již brzy, jak se s nástupem Donalda Trumpa očekávalo?

Říká se: »Vidí, kdo zná a kdo chce vidět.« Jako bych už slyšel »libtardí kvičení« o proruských agentech a extremistech a bůhvíjakých dalších nálepkách. Ale kdo opravdu zná a chce vidět, nemůže si nevšimnout, že Západ se po několikáté v historii ocitl v těžké multifaktoriální krizi a jeho unipolární mocenský systém se pod její tíhou hroutí. Takové existenční problémy se v minulosti vždy řešily válkou, nic lepšího lidstvo bohužel nevymyslelo. Před bezmála čtyřiceti lety jsme tento problém Západu vyřešili my, coby země bývalého východního bloku, když jsme se odevzdali na zlatém podnose, nechali se rozkrást, novodobě zotročit, poskytli jsme zdroje, pracovní sílu, odbytiště a přijali prastarou taktiku »chléb a hry…«

Toto se však na východ od nás už dobrovolně nezopakuje. Rozsáhlá území, obrovské zdroje surovin, zásobárna vody a neskutečný potenciál Ruska je takovým lákadlem, že se vyplatí kvůli tomu obětovat mimo jiné 5 miliard dolarů k rozdmýchání zástupného konfliktu mezi Ukrajinou a Ruskem s miliony mrtvých, kdy všechno, co se dosud v regionu stalo, je jen pouhou přípravou na opětovný konečný »Drang nach Osten« s cílem rozcupovat ruského medvěda na kousky a rozšířit si svůj »Lebensraum«, odjakživa založený na kolonizaci a vykořisťování jiných zemí a národů.

Toto je skutečný důvod vzniku tzv. rusko-ukrajinského konfliktu a Rusko bylo do něj úmyslně a cíleně vtaženo.

Řešení podle Trumpa není dle mého názoru na pořadu dne. Tato válka je prozatím pouze opotřebovávací, umírají v ní převážně z pohledu Západu »méněcenní Ukrajinci« a fašističtí banderovští fanatici a základního cíle nebylo dosaženo! Proto bude pokračovat buď do zhroucení stávajícího ruského režimu a dobrovolného předání moci prozápadním strukturám a nebo, což je pravděpodobnější, do rozhodujícího střetu mezi NATO a Ruskem s nevyzpytatelným koncem.

Co soudíte o Trumpových krocích na Blízkém východě? Byl útok na Írán opravdu nutný?

Všichni jsme s rozpaky sledovali kontroverzní rozhodnutí USA zaútočit na Írán, což se mohlo a stále ještě může stát rozbuškou daleko rozsáhlejšího konfliktu na Blízkém a Středním východě. Způsoby, jakými USA útočily na jednotlivé vrcholné představitele Íránu a jeho ozbrojených sil, nectily zrovna příliš mezinárodní právo, a důvody k těmto krokům byly přinejmenším sporné. Myslím, že nejvýmluvnějším vysvětlujícím gestem byl krok významného muže Trumpovy administrativy, kdy podle rezignačního dopisu Joe Kenta, ředitele Národního protiteroristického centra, nebyl Írán důvodem k napadení, protože »nepředstavoval pro naši zemi žádnou bezprostřední hrozbu«. Kent ve svém odstoupení z března 2026 zdůraznil, že válka byla zahájena pod tlakem izraelské vlády a jejích lobbistických skupin, nikoliv na základě reálné bezpečnostní hrozby ze strany Íránu.

Jak coby voják v záloze hodnotíte jiného vojáka v. v. – prezidenta Petra Pavla? A jeho postoje i názory…?

Pro mne je tento člověk odstrašujícím příkladem toho, kam až člověk může morálně klesnout. Tak trochu potom také zklamáním, protože jsem jej sporadicky vnímal ještě jako voják v činné službě během výstavby Centra biologické ochrany v Těchoníně a věcí s tím souvisejících, a to jako vojáka s dobrou erudicí, který své práci rozumí a má vlastní názor. A právě toto následně v posledních letech zcela popřel. Nejdříve vymytí mozku v Monsu, jako prezident se nechal »vyrobit« Kolářem, čímž se utvořil názorový profil a nyní to vylepšil podporou války na Ukrajině, propagací a podporou sudeťáků, Lichtensteinů a dalších nacistických kolaborantů… Nic protičeského mu není cizí. Víc asi není třeba dodávat.

Petr Kojzar

FOTO – autor a Facebook