Hřib Le Galové zaujme proměnlivým zbarvením a v české přírodě patří k vzácným nálezům. Podle čeho ho poznat, kde roste a které podobné hřiby mohou určování zkomplikovat?
Jeden někdy neví, co se mu přihodí. Například můj zeť Radek našel moc hezkého hřiba a také hned na místě se mu ho podařilo určit. On je skutečně dobrý houbař! Vždyť hřib Le Galové (Rubroboletus legaliae, (Pilát et Dermek) Della Maggiora et Trassinelli 2015) je vzácná jedovatá houba z čeledi hřibovitých, dříve řazená k rodu Boletus. Popsán byl českým slavným mykologem Albertem Pilátem v roce 1968 a pojmenován po francouzské mykoložce Marcelle Le Gal (1895–1979), která byla známou světovou znalkyní hřibovitých hub. Patří k barevně i tvarově nejvariabilnějším hřibům České republiky. Možná i proto má v českém jazyku mnoho dalších názvů, které se snaží vystihnout tu barevně výraznou houbu. Tak třeba se mu říká hřib červenka, nebo hřib purpurový Le Galové, či hřib skvostný a také hřib tmavonachový.
Právě tomuto druhu se věnovala francouzská mykoložka Marcelle Le Galová, v roce 1948 jej vyobrazila a popsala jako houbu totožnou s Boletus lupinus sensu Bres. non Fr. Boletus lupinus ve smyslu dalších výzkumů je houbou odlišnou, dnes česky nazývanou hřib vlčí, ale výskyt tohoto druhu na území České republiky a bývalého Československa není znám. Český mykolog Albert Pilát popsal tuto houbu nejdříve jako varietu hřibu už v roce 1959, teprve po důkladném studiu později jako samostatný druh Boletus le-galiae – hřib Le Galové. Tento název publikoval v roce 1968 ve francouzském sborníku Revue de Mycologie.
Jak vypadá hřib Le Galové
Klobouk houby má v průměru 60–140 (180) mm. Jeho povrch je původně špinavě bělavý či našedlý, později na temeni nahnědlý (barva bílé kávy). Ve stáří a obzvlášť následkem deštivého počasí může být povrchová vrstva smyta, v důsledku čehož je patrná narůžovělá, růžová až téměř červená barva. Ve stáří může být povrch rozpraskaný. Rourky jsou před rozvitím jasně žluté, ve stáří žlutoolivové. Póry mají do rozvití žlutou barvu, poté červenají – mohou být jasně červené až oranžově červené, později blednou. Po otlaku modrají. Třeň bývá oranžově žlutý, na bázi růžový až červený, horní polovinu obvykle kryje červená síťka, která může přecházet až do spodní části, případně být redukovaná. Po otlačení povrch třeně modrá. Dužnina je bledá až světle žlutá, po nakrojení či poškození modrá. Při zasychání je cítit po tekutém koření Maggi.
Kde hřib Le Galové roste
Hřib Le Galové je poměrně vzácný teplomilný druh. Vyskytuje se v listnatých lesích teplých oblastí a na hrázích rybníků. Vázaný je obvykle na duby. Pilát jej řadil do druhů xerotermních dubohabrových hájů na vápencích. Vyobrazený exemplář pochází z rožďalovických lesů, lemující severovýchodní okraj Středočeského kraje.
Roste v Evropě, k zemím s výskytem tohoto druhu patří Česká republika, Dánsko, Francie, Chorvatsko, Norsko, Rakousko, Slovinsko, Spojené království, Španělsko, Švédsko.
V České republice se vyskytuje v Polabí, okolí Brna, na Vizovické vrchovině a na Břeclavsku.
S kterými hřiby se dá zaměnit
Jako všechny houby, lze i hřib Le Galové zaměnit za jiné druhy. Je to vlivem barevné variability související s počasím. Plodnice s červeným třeněm a světlým kloboukem se vzhledově blíží příbuzným druhům jako hřib Moserův, který roste pod jehličnany, také podobný je hřib nachový, který při zasychání není cítit po Maggi a nevyskytuje se na hrázích rybníků, hřib rudonachový, jehož kompaktnější plodnice s dlouho podvinutým okrajem klobouku snadno a silně modrají, až černají. Hřib satan má mohutnější plodnice, ve stáří páchne a na hrázích rybníků roste výjimečně.
Jméno hřib Špinarův se používalo pro barevnou formu hřibu Le Galové. Atlas České mykologické společnosti ji dnes zahrnuje do téhož druhu: odchylky ve zbarvení pórů spadají do jeho variability.
Proč ho ponechat v lese
Hřib Le Galové je jedovatý a patří k vzácným druhům české přírody. Budete-li mít štěstí a podobný hřib najdete, nesbírejte ho. Nechte jeho krásu v lese vyniknout. Samotná barva klobouku, modrání ani tento přehled nejsou spolehlivým podkladem pro určení jedlosti nalezené houby.
Pro další ověření druhu slouží atlas České mykologické společnosti; taxonomickou poznámku najdete také u hřibu Špinarova.
Další zajímavé houby české přírody: hřib Fechtnerův a vatovec obrovský.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora/R. Koňák