Přečetl jsem si doporučení ministerstva školství, lze ho ve zkratce nalézt na internetu, aby klíčové pro výuku bylo zaměřit se při výuce dějepisu na události 20. století. Jsou jím stanoveny dokonce ty nejdůležitější okruhy a to, nač se zaměřit. Slova moderní svět jsou konfrontována s chybějící demokracií, kterou přinesla ruská revoluce, myšleno Říjnová, a vývojem po 2. světové válce, jenž znamenal »totalitu«, její konec v »revolučních devadesátých« letech a konečně dosažení svobody. Nyní tedy žijeme, tak si to mladá generace má myslet, v nejlepší době lidských dějin. Ostatně premiér Fiala tohoto tvrzení použil ve svých vystoupeních vícekrát.
Zapomněl dodat, že to, co je nejlepší pro něj a lidi kolem, nemusí být nejlepším pro ty, kteří měsíčně dostávají platy pod statistickým průměrem nebo pro důchodce, kteří kupují potraviny podle slev v supermarketech. Jinak by nevyžili.
Nejde mi však dnes o polemiku s premiérem, ale o to, jak systematicky zužujeme vzdělanost mladé generace. Kdysi jsem četl slova o tom, že chce-li někdo národ zotročit, vezme mu jeho historickou paměť. Historie je předmětem, který především učí milovat svou zem a být nejen pyšný na její minulost, ale vyvarovat se chyb, které dělali naši předci. Systematické zaměření na některé momenty z dvacátého století ukazuje na ideologizaci dějin, protože ani to 20. století není, alespoň podle pokynu ministerstva školství, vyučováno komplexně, ale s akcentem na tzv. lidská práva, pojetím demokracie podle dnešního chápání a svobody, v níž je zdůrazněno právo vlastnit, což je skrytě upřednostněno před právem na život.
Naše dějiny obsahují přitom takové děje, které nám umožnily ubránit se proti germánské expanzi, ukázaly, že se lze bránit myšlenkovému zpátečnictví, přivedly na svět myšlenku mezinárodní mírové spolupráce, daly světu základ pro moderní vzdělávání, naši velikáni posunuli běh poznání kupředu v mnoha oborech, od biologie, medicíny, přes moderní techniku, kartografii, máme nejen Husa a Komenského, ale i Karla IV., Hollara, Jessenia, Ressela, Roezla, Myslivečka, Slavíka, Smetanu, Dvořáka, Mistra Theodorika, Mistra Třeboňského, Navrátila, Tkadlíka, Havránka, překladatele Bible do krásného čistého českého jazyka, ale také Žižku, Prokopa Holého, kontroverzního Valdštejna či rakouského generála Radeckého. Tady u nás se rozhodovalo v bitvách a diplomatických jednáních a to nejen o vývoji středu Evropy. Atd.
To všechno má být odsunuto na druhou kolej ve prospěch ideologického výkladu dějin 20. století, což ostatně v jednom televizním rozhovoru akcentoval i jeden z vládních poslanců a trojice režimních poslanců protlačila až do zákoníku. Je ovšem zajímavé, že všechna do budoucna ideologicky zavazující opatření vyprefabrikoval Fialův kabinet před volbami, aby v případě své porážky ve volbách zkomplikoval situaci vládě vzešlé z opozice.
Doporučení ministerstva školství zapadá do těchto machinací a vlastně znamená velký zásah do vzdělanosti našich obyvatel. Donedávna jsme se mohli chlubit velkými znalostmi Čechů a dokonce podle řady průzkumů jsme patřili mezi nejvzdělanější národy na světě. Proto se ti, co v některých letech od nás odešli za vidinou lepšího života, dokázali v zahraničí adaptovat rychleji, než uprchlíci z jiných národů. Svědčí o tom i dosažené výsledky a postavení mnoha našich rodáků. To by se ovšem podle přání ideologů z ministerstva školství mělo změnit. Není třeba myslících a schopných lidí, ale sloužících a odmítajících každou skutečně svobodnou myšlenku. Je třeba zbavit obyvatele pýchy na svou vlast a na svou minulost. Přesně podle přání, která před časem unikla na veřejnost z jedné zprávy BIS. Věřím, že těmito volbami se přece jen podaří alespoň něco změnit, i když Fialova skupina nám jistě chystá nějaké podpásové nedemokratické opatření, aby se udržela u moci. Když však co nejvíc budeme volit opozici, např. Stačilo, neměli bychom prohrát.
Václav Šenkýř
Diskuze je uzavřena.