Jak se ztratil projekt Nemesis: dronový baron, generálové a ticho po pěšině

Pamatujete si ještě na Nemesis? Ne, nemyslím starořeckou bohyni spravedlivé odplaty, ale ten slavný »strategický« dronový projekt, který měl učinit z České republiky něco mezi vojenskou supervelmocí a technologickou startupovou oázou. (Jen na okraj. Dle webových stránek onoho projektu bylo do dnešní doby – 23. 7. 2025 – na drony vybráno něco málo přes 250 milionů! Ano, čtete správně. Zatímco se lidé skládají na léčení nemocných dětí, tak dronbaron vydělává na smrti.) Za vším stojí dronový baron Ondřej Vetchý — herec, bojovník za spravedlnost, a zřejmě i novodobý Elon Musk s českou duší a kamennou tváří, který si z rukou prezidenta Petra Pavla Pávka převzal i to státní vyznamenání. Jaké to paradoxy, když bojovník proti komunismu si bere státní vyznamenání z rukou bývalého komunisty. Nemesis měl být odpovědí na všechny bezpečnostní výzvy 21. století. Místo toho se stal symbolem české vojensko-politické šarády. A pak najednou — ticho. V médiích nic nenajdeme. Všichni mlčí. Dokonce i Ukrajina.

Premiér Petr Fiala ještě na jaře roku 2024 energicky mluvil o nutnosti vyšetření okolností kolem projektu. Měl v tom prsty generál Karel Řehka, šéf Generálního štábu, nebo snad duchovní mistr vojenského korporátu a vydavatel komunikačních karet, generál Otakar Foltýn, přezdívaný KoStraKoV (Koordinátor strategické komunikace vlády)? Konec konců fotografie existují, kde jsou společně všichni vyfoceni. Dokonce se do projektu zapojilo i ministerstvo obrany, aby k tomu krvavá Jana později mlčela. A co prezident Petr Pavel Pávek — hrdina NATO, přítel dronů, nepřítel neprůhledných zakázek? I on požadoval vyšetření. Vypadalo to jako začátek skvělého politického dramatu.

Ale místo výbuchu pravdy, místo spektakulárního pádu »dronového barona«, jsme dostali… mlhu a mlčení. Ostatně jako u všech kauz. Od Dozimetru přes Stoku po Bitcoiny. Jako by bohyně Nemesis najednou implodovala do černé díry české byrokracie a záhadného mediálního mlčení. Nikdo už nic nevyšetřuje. Nikdo nic nevysvětluje. A drony? Létají dál. Hlavně na Ukrajině a v Rusku. Zvláštní skupina D se v tom vesele angažuje. Zajímavé, že?

Zbrojní zakázky v české zemi nikdy neumírají — jen se reorganizují, přejmenují nebo vyvážejí do »bezejmenných struktur«. Když někdo ztratí chuť nebo odvahu ptát se, proč se do soukromého projektu nalévají veřejné prostředky, přichází známá písnička o »utajení«, »národní bezpečnosti« nebo »nových hrozbách v kyberprostoru«. A když už ani to nestačí, zorganizuje se tiskovka s grafikou PowerPointu s pár nic neříkajícími slides.

Ale vraťme se zpět k Vetchému. Jeho přerod z herce ve »vojenského podnikatele« byl tak náhlý a dramatický, že by ho nezrežíroval ani sám Oliver Stone. A možná právě proto bylo třeba vše elegantně zamést pod koberec. Včetně všech těch nepříjemných otázek. Krvavý byznys je přece také byznys.

Kde je tedy to vyšetřování, které chtěli Fiala a Pavel? Proč najednou přestali mluvit? Jak je možné, že projekt s tak nejasným rozpočtem a vybranou více jak čtvrtmiliardou korun, spojením mezi armádou a soukromým sektorem, a osobními vazbami sahajícími až na Pražský hrad, prostě zmizel z veřejného prostoru?

Možná to byl po celou dobu jen špatný scénář. Nebo spíš až příliš reálný.

Ale jedno víme jistě: projekty jako Nemesis neumírají. Jen mění podobu. A jejich duch, stejně jako duch vojensko-průmyslového komplexu, nadále tiše krouží nad naší republikou i nad Hradem a Strakovou akademií. V tichu, které je hlasitější než jakýkoli výbuch.

A zatímco někteří sní o autonomních dronových hejnech made in Czechia, jiní si kladou otázku: Kde končí bezpečnost státu a začíná bezpečný kšeft?

Možná by odpověď měl poskytnout premiér, prezident… nebo aspoň sám zkrachovalý herec, dronbaron O. Vetchý. Ale zatím? Ticho po pěšině. A drony vesele bzučí dál.

Jan Klán