Lipsko, pokus o atentát na letadlo

Věřit zvláštním službám, tomu Deep Statu, se stoprocentně nemá. Pokud ovšem neučiní něco na objednávku v zájmu vládnoucí elity. Pak ovšem následné stanovisko mocných odpovídá účelu, k němuž se zvláštní služby propůjčily, a začíná politika nebo mazec. Známe to – akce Nagyová a sledování premiérovy manželky.

V mezinárodní politice to má ovšem větší důsledky než demisi premiéra. Stačí si připomenout akci Gliwice, zavraždění důsledného obhájce ústavního pořádku chilského šéfa armády René Schneidera Chereau či informace britské MI6 a americké CIA, že v Iráku jsou zbraně hromadného ničení, jež znamenala vpád spojenců z NATO do země, smrt statisíců lidí, rozkradení nenahraditelných památek a ovládnutí zdejších ropných polí především americkými naftaři.

Pamatujeme ovšem, z doby nedávné, že po výbuchu linie Nord Streem bylo z teroru napřed obviněno Rusko, že u nás došlo k akci Vrbětice, jež dodnes má razítko platnosti, i když fakta bychom hledali marně, že přepadení Caracasu a unesení venezuelského prezidenta Madura bylo vyvoláno tím, že snad i osobně, podle CIA, posílal drogy do USA. A představte si, že média všemu věří a politici se tváří, jako by to byla pravda.

V posledních dnech podobnou kauzu vyvolaly údajně zbytky dronu na lipském letišti a další pokusy zabránit vzletu ukrajinskému letadlu Antonov naloženému po pokraj municí. Okamžitě bylo obviněno Rusko, že vlastně chtělo pirátským útokem ohrozit bezpečnost a jen bdělostí jednoho zaměstnance letiště (řidiče autobusu) se vlastně nic nestalo. Schopní policisté, schopní pracovníci letiště, schopný autobusák – určitě jste si řekli. Také já si to řekl. Zajímavé však je, že vyšetření obyčejného požáru trvává i měsíce, vrbětického skladiště zbraní dokonce několik let a v tomto případě to němečtí kriminalisté (ovšem jestli šlo o kriminalisty nebo o pracovníky zvláštních služeb, které nelze kontrolovat a jejichž slovo vždy platí, i kdyby neplatilo) všechno vyřešili bleskově.

Je ovšem třeba dodat, že německá vláda v poslední době přitvrdila. Ruský ministr zahraničí Lavrov dokonce vyslovil myšlenku, že Německo chce začít válku. Je to asi hloupost, ale někdy i hlouposti se bohužel uskuteční a rétorika Merzovy vlády není zas tak moc mírová. Vybudovat v krátké době čtyřsettisícovou armádu, jak má německý kancléř v záměru, nesvědčí o tom, že by se měla nadlouho připravovat jen pro slavností pochod po Unter den Linden.

Nedělám si ovšem iluze o ruských tajných službách a jejich operacích. Nejen Američané, ale také Rusové beze sporu používají všech metod k potřebě své vlasti. Vím ovšem to, že tyto služby nikdy nebyly špatné (viz Sorge, Kuzněcov, Philby, Abel…).  Ten lipský incident mně připadá dost diletantský. Pravda, že také ty nejlepší služby se dopouštěly občas i diletantství. Ne každý šéf je vždy Allan Dulles nebo Erich Mielke, ne každý je Jamesem Bondem či Stierlitzem, ale málokterý je tak hloupý, aby tak diletantsky připravil atentát, jako se měl uskutečnit v Lipsku. Neumím si totiž představit, že by někdo dokázal těsně u běžné vycházkové cesty pejskařů v blízkosti letiště vyhloubit malou zemljanku pro ukrytí výbušnin a zřejmě i dronů a pak z ní tyto výbušniny dopravit do blízkosti ukrajinského Antonova plného munice a při tom, když už se mu to povedlo a měl dálkové řízení, smrtící nálož neuvedl do chodu. Pokud onu díru vyhloubil, byl, spíše byli, geniální. Pokud nedokázal výbušninu uvést do chodu a vlastně nic se nestalo, byl buď humanista, nebo hlupák. Vyberete si. Německé zvláštní služby si vybraly, či spíše nám předhodily podkast. A my v Evropě? Musíme mu věřit, protože zdroj je vždy, pokud jde o Deep State, tajemstvím řídícího důstojníka.

Jaroslav Kojzar