Čínská cesta je mi bližší!

Veškeré světové problémy pocházejí ze Spojených států a Evropské unie. V posledních měsících bych dokonce na první místo předsadil Unii. Nástup Trumpa, jenž měl zmírnit napětí ve světě, totiž naplno odhalil válkychtivý a nenávistný kurs Bruselu a většiny představitelů sedmadvacítky. Zatímco v Trumpových rozhodnutích převažují ekonomické záměry Spojených států, Evropská unie přistupuje ke všem problémům přísně ideologicky, přičemž ekonomika nepřeváží ideologická hlediska. Příkladem budiž přístup Unie k Čínské lidové republice. Zatímco Čína preferuje ve vztahu k ostatnímu světu ekonomickou soutěž, sjednocená Evropa pokládá ČLR za bezpečnostní riziko. Neumím si ovšem představit, jak by právě ta mohla nějak vojensky ohrozit země na opačné straně zeměkoule.

Rozhodnutí vedení Evropské unie zakázat či omezit dovoz některého zboží z Číny do všech zemí Evropy mně připadá jako schizofrenní. Svědčí o tom, že Bruselu nejde o mír a mírové soužití, ale o novou fázi znovuzrozeného kolonialismu, do něhož bývalé koloniální země vtahují i ty, které nikdy žádné kolonie neovládaly a nezvyšovaly si z jejich exploatace svou životní úroveň. Při tom se domnívají, že tak se znovu vrátí tam, odkud byli většinou po 2. světové válce vyhnáni.

Dosud z mírové ekonomické spolupráce těžily obě strany. Ročně si Čína a EU vymění zboží za více jak 800 miliard eur. Čína je největším partnerem Unie z hlediska dovozu a třetím největším z hlediska vývozu. Tak je to alespoň zachyceno ve statistikách. Pokud tento trend bude narušen, co to bude znamenat? Pro ČLR změnu zaměření na Afriku, Latinskou Ameriku a Asii, kde už má své partnery, pro Evropu půjde však o katastrofu. Už dávno neplatí, že bývalé koloniální země jsou otevřeny pro své bývalé kolonizátory. Naopak. Často mezi nimi existuje nevůle. Bude to znamenat snížení životní úrovně, protože levné čínské zboží zmizí z trhu a na drahé podstatná část obyvatel Evropy nebude mít prostředky. Navíc ne všechno zboží z Číny je nahraditelné vlastní výrobou. Protekcionalismus mohl vyhovovat jen Spojeným státům z první poloviny minulého století, ale nemůže bez velkých důsledků být řešením vlastních problémů.

Kapitalismus, který je založen na konkurenci, používající často podpásových způsobů či dokonce vojenských řešení – jde o trhy, o nic jiného – je založen na výměně zboží, Brusel tuto výměnu chce narušit. Tím také vztahy mezi zeměmi. Obchod znamená mír. Umělé omezování obchodu pak napětí, které vede k válkám. Ty nemusí být postaveny na šiku armád, a přesto nejsou méně kruté. Čína je velká, třetí svět také. Evropa je malá, bez obchodu nebude ničím. Časem Unie ztratí na významu, nebo se rozpadne opět na samostatné státy. Do té doby však zbídačí své obyvatele a nastane opačný trend, než je dnes. Dojde na masovou migraci z Evropy. Toho se my nedočkáme, ale naše děti a vnuci ano. Osobně bych nechtěl, abychom jim takový odkaz zanechali. Proto záměr Evropské komise pod jakoukoli záminkou omezit dovoz čínského zboží pokládám za sebevražedný a vedoucí k tomu, že další a další občané budou ještě víc chudnout. Vidím tady i souvislost s rozhodnutím o navýšení zbrojení a omezení tzv. sociálního státu. Namísto rozvoje svobodného obchodu přijímání zábran, jejichž podkladem jsou ideologické předsudky a ideologická nenávist. Taková není cesta lidstva dopředu, ale k pauperizaci další a další vrstvy obyvatelstva Evropy.

Proto je mi bližší čínská cesta, obchodem a směnou dokázat, že chceme jít dopředu a žít v míru. Soutěžit o to, kdo je lepší? Nebojí se právě toho představitelé Evropy?

Jiří Vábr