Když žena píše o systémech protivzdušné obrany, vždycky zbystřím. Janička mě naučila bystřit…, poněvadž vzápětí následuje nekoordinovaná hrůza. Jako když má člověk třes a cestou od kohoutku do úst vycintá polovinu skleničky, než se napije, a polovinu z té poloviny při samotném pití. Tentokrát jsem ovšem zbystřil o to zaostřeněji, že o těch systémech nepsala Janina, ale jakási Adéla Knapová, takto spolupracovnice Novinek z Charkova.
Komentář nazvala: Ukrajinská vláda páchá sebevraždu. To už jsem nejen zbystřil, ale i šel do kolen. Čtěte a držte se, tohle by ještě před pár měsíci bylo zcela nemyslitelné, aby vyšlo v mainstreamu: »Je stále jasnější, že mír – nebo cosi, co ho bude připomínat – nastane jen za cenu velkých ústupků. A to bohužel převážně ze strany napadené země. Nedá se čekat, že se Rusko dobrovolně stáhne z dobytého ukrajinského území. … Rusko má stále převahu. Jsou to smutně jasné počty, čísla ani fakta neošálíte. Ruský agresor na jihovýchodní části fronty dál postupuje. … V první řadě by od nás rychle potřebovali výrazně víc systémů protivzdušné obrany. Současně s technikou a finanční pomocí ale též potřebují vojáky. … Mnozí si myslí, že je záhodno nahnat do zákopů všechny ukrajinské muže, kteří udrží zbraň. Neméně třeba však je, aby ne všichni muži schopní vojenské služby bojovali a umírali na frontě. Někdo totiž musí pracovat a udržovat zemi v chodu. … I proto se mohou dít tak odsouzeníhodné věci, jako jsou doslova lovy na muže. Nedávno proběhly mohutné zátahy nejen v Kyjevě a Charkově. Na místa velké koncentrace lidí, jako jsou restaurace, koncerty, přijedou vojenské a policejní hlídky a všechny přítomné muže lustrují. … Těmito ani v nejmenším demokracii připomínajícími lovy na muže Ukrajina páchá sebevraždu. Důvěra ve vedení země prudce padá a klesá ochota místních zemřít za vlast, která se k nim chová jako k nevolníkům. Pokud Zelenského vláda rychle nezastaví tyto praktiky, pomoc od spojenců jí nebude k ničemu. Postaví se proti ní vlastní občané.«
To je, co? Skoro bych řekl, že až takové »ficovské«. Čest a sláva autorce, že aspoň věrně popisuje realitu, s níž se v Charkově nepochybně dnes a denně setkává, byť samozřejmě »ruský agresor«… apod. Možná si v reálu ani tohle úplně do morku kosti nemyslí, ale do hlavy jí nevidím a píseň chlebodárců zpívat musí. Říct tím chci tolik, že se něco chystá. Něco převratného a jen se čeká na výsledky americké prezidentské volby. Mainstream má přesné instrukce, jak békající stádo připravit na konec války s tím, že Rusko z žádného Doněcku, Luhanska či Krymu neodejde. Aby to lidi přirozeně skousli a nepřišlo jim na mysl, že všechny ty miliardy, pěchované do Ukrajiny, jim odtržené od úst, byly ve skutečnosti vyhozené z okna ve prospěch globálních idejí, zednářských lóží a světového sionismu.
Pavel Votruba
Na žumpu Novinky je to jistě přemet, ale zatím se neodvažují napsat celou pravdu, že Ukrajina je obětí, ovšem agresorem je americký režim se svými satelity, prostřednitvím Říšského komisaře Zelenského.