Sňatky z rozumu? Při spojování stran je klíčový program, tvrdí místopředseda Levice Vítek Prokop

Po zvolení Jany Maláčové novou předsedkyní Sociální demokracie (SOCDEM) se ta otázka line éterem, politickým zákulisím i mediálním světem. Dojde ke spojení levicových sil s ohledem na blížící se volby do Poslanecké sněmovny? Jednou z takových stran, která často kandiduje samostatně, což může být i kontraproduktivní s ohledem na tříštění sil, je Levice. Jejího místopředsedy Vítka Prokopa jsme se zeptali mj. na to, zda je strana svolná ke spojování či koalicím. Odpověď byla souhlasná, ale s dodatkem: »Odmítám sňatky z rozumu«.

Na úvod si neodpustím jednu otázku, na kterou se ptám v rozhovorech poměrně často, až si říkám, jestli už nejsem trapný – ale u vás se její položení nabízí. Je pořád aktuální dělení na levici a pravici, nebo je již překonané? Vzhledem k tomu, že vaše strana má jeden z oněch pólů přímo v názvu, asi vím, jak odpovíte. Nicméně vám poprosím o zdůvodnění…

Dělení pořád aktuální je, protože otázky, které s tím jsou asociované, se pořád řeší. Člověk, který je v politice aktivní, nakonec vždycky musí čelit stejné sadě problémů. Například otázka daní. Budu víc danit lidi práce, nebo firmy? Jakou roli vlastně stát má? Má vstupovat nějakým způsobem do ekonomiky, když je čas krize, nebo do ní vstupovat nemá? Takže ať už si člověk říká jakkoliv, vždycky musí tyhle otázky řešit. Proto dělení na levici a pravici stále platí.

Víte, setkávám se s tím, že většinou ti lidé, kteří říkají: »my nejsme levicoví ani pravicoví«, »my jdeme dopředu«, nebo »my to neřešíme a díváme se na to jinak«, většinou chtějí občany jenom zmást. Oni to chtějí hrát na obě strany. A pak se stává to, co se stalo České pirátské straně. Dělala, že není levice ani pravice a že má místo toho politiku založenou na faktech. A najednou se stala součástí vlády a musela řešit klasické otázky typu koho danit a tak dále. Je to otázka sociálního státu a na tom se vám vždycky ukáže, kde člověk reálně stojí. Jestli vlevo, nebo vpravo. A Piráti se vezli s pravicí! Přestože tam mají jedince orientované více doleva, strana jako celek se definitivně demaskovala, kde reálně stojí.

A když jste se dotkl našeho názvu, pak musím říci, že rozhodnutí abychom si jako strana říkali Levice, samozřejmě nebylo jednoduché. My jsme do toho šli s vědomím, že chceme ten prapor jakoby vzít a určitým způsobem očistit. A že už nás jenom sám název bude nutit lidem vysvětlovat, co to ta levice reálně je. Ano, namalovali jsme si de facto terč na hlavu, ale chceme tím zároveň ukázat, že politiku hodláme dělat jiným způsobem. Že se nebojíme toho označení, že za námi stojí konkrétní myšlenky a vize, které budeme prezentovat. Že to nejsou nějaké reklamní slogany, jak to často vídáme, ale že klíčovou roli hraje idea.

Není to tak dávno, co jste se prezentoval na internetu článkem, kde jste popsal, jak s vámi před volbami po předložení programových priorit nechtěla jednat KSČM a jak vás Sociální demokracie de facto vodila za nos, když to zjednoduším. A také to, že Zelení mají blíže k liberálním stranám typu TOP 09. Co si vlastně myslíte o spojování na levici? Nebylo by už na čase odhodit vzájemné půtky a místo odlišností hledat styčné body?

My se určitě spojovat chceme, bohužel – jak jste na to už narážel – máme negativní zkušenost z eurovoleb, kdy jsme se snažili dohodnout se Sociální demokracií a být na jejich kandidátce, což nakonec nevyšlo. Pořád ale máme kontakty napříč levicovými stranami a scházíme se s jejich představiteli. Včetně KSČM. Ještě za časů, kdy jsme se jmenovali Strana demokratického socialismu, naši členové běžně figurovali na kandidátkách KSČM. Teď jsme například do senátních voleb podpořili několik kandidátů Sociální demokracie a třeba Lukáši Nozarovi jsme na Mladoboleslavsku pomáhali s jeho kampaní.

A pak jste mínil Zelené. V Jihočeském kraji jsme s nimi teď utvořili společnou kandidátku, ovšem v jiných krajích měli koalice například s TOP 09 nebo KDU-ČSL. Zdá se mi, že nevědí, kam chtějí. A slyšel jsem, že ani ta Jihočeská kandidátka nebyla úplně bez problémů. Přesto tam byli levicově smýšlející představitelé, s nimiž se naši lidi dokázali dohodnout. A to je v podstatě to nejdůležitější, co jsem zjistil – že to není ani tak často o ideových průnicích, ale o tom, jak si lidé sednou a jak jsou spolu schopni a ochotni otevřeně jednat u jednoho stolu a dohodnout se na konkrétních prioritách.

Možností je tu celá řada. Pro nás jako pro stranu je důležité být s těmi lidmi v kontaktu a dávat najevo, že chceme být součástí spojenectví. Máme konkrétní témata, přinášíme mladé neokoukané tváře, jsme blízko aktivistické scéně a účastníme se různých demonstrací, ať už těch za mír, nebo odborářských. Lidé nás tam vidí, a to je naše devíza, kterou větší a starší politické strany většinou nemají, protože se věnují jiným formám politiky.

Vy ale upozorňujete i na některé překážky potenciálních spojenectví. »Spolupráce na levici by měla jít striktně po programových a ideových shodách. Program je to nejcennější, co máme, a nesmí být kompromitován sňatky z rozumu,« napsal jste v jednom svém článku. Mohu ale nabídnout i jiný pohled? Když se řekne »sňatek z rozumu«, vybavím si především koalici SPOLU a vůbec celou pětikoalici, dnes již tedy čtyřkoalici. Není na čase, aby podobný sňatek z rozumu udělala i levice, či třeba celá vlastenecká opozice? Program neprogram?

Já si vždycky kladu otázku, jak to bude vypadat den poté. Po těch volbách. Uvedl jste jako příklad vládnoucí koalici, což je přesně ten případ, kterého se musíme vyvarovat. Když chceme jít do voleb, musíme lidem ukázat, že jsme autentičtí, že máme nějaký společný program, a že když budeme ve vládě, budeme ho prosazovat, protože je to součást naší identity.

Naopak pravičáci udělali sňatek z rozumu ve smyslu »všichni proti Babišovi« a vidíme, jak jejich vláda brutálně nefunguje. Věci se mění na poslední chvíli. Neuvěřitelné zákulisní dohody. Ohromná spousta lží. »Nebudeme zvyšovat daně!« A pak je zvýšili. »Nebudeme zvyšovat věk odchodu do důchodu.« A vidíte, co teď prosazují ve Sněmovně. I proto na sňatky z rozumu nevěřím.

Dobře – spojíme se proti společnému nepříteli. Proti Petru Fialovi. Ale ten po volbách nebude, ODS ho zlikviduje za volební porážku. A v ten moment zmizí tmelící efekt a bude hrozit, že koalici nahlodají nějaké naprosto banální spory. To by bylo špatně, a proto je pro mě ideová rovina tak důležitá.

Co tím mám na mysli? To je ten silný sociální stát, který je efektivní a dokáže se o člověka postarat. Kdy zkrátka víte, že půjdete do důchodu v 65 letech a přes to vlak nejede. Stát, který se o vás dokáže postarat, když přijde nějaká velká hospodářská krize. Víte, že tady bude skála, o kterou se můžete v případě nebezpečí opřít, a že to nebude jako za covidu, kdy vůbec nic nefungovalo a ve všem byl naprostý chaos. Lidé museli sami šít roušky a báli se, co bude zítra a jak to dopadne s jejich prací. Takhle to být nesmí! Musíme vítězit přes autentičnost. Že nenabízíme lákavé sliby, které nepůjdou splnit, ale že máme konkrétní plán, jak ty sliby realizovat. V klíčových věcech musí být ideová shoda!

Sám jste přeskočil ke sněmovním volbám 2025, tudíž si vám dovolím nabídnout zkušenost z těch z roku 2021 a trochu i oponovat. Co mi odpovíte, když řeknu, že kdyby došlo tehdy k nějakému ze sňatků z rozumu, nedopadlo by to bývalo milionem propadlých hlasů, a tudíž by tu pravděpodobně byla úplně jiná vláda?

To máte pravdu. Ale pojďme se na to podívat programově, a již konkrétněji. Propojení levicové scény? Souhlas. Ale s takzvanými vlasteneckými stranami, když už jste to slovo také sám použil? Vezměte si třeba PRO. To má ve svém programu, že zavede školné na vysokých školách. Pro mě je to absolutní NE. Je to pár let zpátky, co jsem se potkal s Jeremy Corbynem a bavili jsme se o problematice školného. On říkal, že u nich to v 90. letech bylo trochu komplikované, ale v podstatě ho zavedla Labour Party pod Tony Blairem. A oni říkali – bude to asi jen tisíc liber, to si může dovolit každá domácnost, nikoho to diskriminovat nebude. Takže to bylo prosazeno. No a v současné době už to tisíc liber není, je to zhruba patnáct tisíc liber. Jakmile jednou otevřete dveře tomuhle zlu, tak už to nejde zastavit. Vidíme konkrétní dopady, kdy se ze vzdělání stává devíza bohatých, kdežto chudí před sebou nemají žádnou perspektivu lepšího života, jak by se z toho mohli vyšvihnout nahoru. Musejí zkrátka brát jednoduchá zaměstnání, kde není potřeba vzdělávací nadstavba. A to vnímám jako naprostou katastrofu!

Nebo třeba Trikolora. Ta když vznikala, měla ve svém programu zrušení minimální mzdy. Její argument spočíval v tom, že musíme být flexibilní a nebudeme přece podnikateli diktovat, kolik má platit svým zaměstnancům. To je ale cesta zkázy! Mluví o tom například Ilona Švihlíková, že tady probíhá závod ke dnu, kdy se všichni předhánějí, kdo bude níž a níž stlačovat mzdy, aby tady bylo výhodnější něco prodávat. Ale pak naši občané žijí v rekordní chudobě. Statistiky jsou hrozivé! Už teď máme zhruba tři miliony lidí, kteří se tak nějak potácejí na hranici oficiální chudoby. To znamená, že když přijde zima, nemůžou dostatečně topit, protože na to nemají peníze. Nemůžou si koupit nové oblečení ani nový nábytek a podle statistik v některých případech nemají ani na nákup masa. To je něco naprosto šíleného. My musíme zlikvidovat model levné práce. To je jeden z primárních úkolů případné levicové koalice. A oponentura bude hodně silná, protože kapitál, ať už domácí nebo zahraniční, profituje právě z toho. Díky tomu mají podnikatelé vily, jachty a jezdí na drahé dovolené. To jsou i ty obrovské částky na dividendách, které mizí. My jsme podle statistik nejvykořisťovanější národ v Evropě. To znamená, že český pracující dostane ve své mzdě nejmenší podíl z toho, co vyrobil. Když se to srovnává s dělníky napříč Evropou – v Německu, ve Francii, ale i v Polsku, na Slovensku nebo ve Slovinsku. A o téhle katastrofální situaci, kterou musíme přerušit, nemluví nikdo jiný než právě levicové strany. Je potřeba vytvořit nový hospodářský model pro náš stát a zlikvidovat levnou práci!

Hitem posledních dní je tzv. důchodová reforma. Ministr Marian Jurečka (KDU-ČSL) sice v minulém týdnu přispěchal se stropem v podobě věku 67 let, ale – není to podobný příklad, jaký jste uvedl u školného? Nebojíte se, že jakmile jednou dojde k posunutí hranice, může to nadále pokračovat?

Přesně tak. Je to stejný případ. Když si ten návrh přečteme, skutečně se tam otevírá možnost, že by se věk odchodu do důchodu mohl permanentně posouvat výš a výš. Přitom z vědeckých faktů víme, že průměrná doba dožití ve zdraví se nezvyšuje. Ano, zvyšuje se průměrná délka dožití, jenže lidé jsou v tomhle věku různě nemocní a je iluzorní představa, že s ohledem na své zdraví, kdy je bolí klouby nebo záda, budou pracovat do 67 nebo 70 let. Představte si třeba člověka, který pracuje v pekárně. V dnešní době je všechno mechanizované, čili stojíte u nějakého pásu, hrbíte se nad ním a tam, když to hodně zjednoduším, pletete housky. Takový člověk si během pár let naprosto zlikviduje záda. Má neuvěřitelné bolesti. Ten prostě nebude moci reálně dál pracovat ve vyšším věku. A to můžeme uvést i spoustu dalších zaměstnání, včetně těch kancelářských, kde si člověk kompletně zničí nohy tím, že většinu času jenom sedí a nepohybuje se.

Takže zde se opět otevírá Pandořina skřínka. Je to jeden z jasných cílů ODS a dalších pravicových stran – likvidace sociálního státu, likvidace důchodového systému. Zkrátka ho kompletně zprivatizovat ve stylu Ameriky. A když vidíme, co se v USA děje, v jakém stavu tam lidé často žijí – hlavně nižší dělnická třída a nižší střední třída – takhle opravdu skončit nechceme.

Nedovedu si prostě představit, že chudáci lidi budou muset přes zdravotní problémy pořád chodit do práce, protože sociální systém bude naprosto zhuntovaný, pokud nedojde k nějakému velkému bodu obratu. A já pevně doufám, že se k němu blížíme! Musíme pro něj udělat, co je v našich silách, které jsou bohužel omezené, protože naše strana je malá, Ale je naší povinností pokusit se maximálně přispět k tomu, aby se bod obratu realizoval.

Začneme tím, že vytvoříme nějaké levicové spojenectví. Jana Maláčová teď řekla, že chce budovat Alianci proti ožebračování. To se mi hodně líbí. To je právě cíl, který bychom měli chtít dosáhnout. Vytvořit Alianci proti ožebračování pro volby do Poslanecké sněmovny 2025.

Zmínil jste Janu Maláčovou. Spolu se SOCDEM, hnutím Budoucnost, Zelenými a Idealisty jste nedávno vyrukovali s peticí proti změnám v zákoníku práce. Co vám, jako Levici, nejvíce na novele vadí?

Především tam nevidím žádný krok správným směrem. Protože celá ta tzv. reforma je nastavená, aby napomáhala těm, kteří vlastní podniky. Všechno jde proti zájmům obyčejného zaměstnance. Ať už jde o vyhazov bez udání důvodu nebo spoustu dalších věcí. Byl jsem příjemně překvapený, že se různé levicové strany byly schopné na petici proti těmto katastrofálním změnám domluvit. Jenže problémem té petice bylo její strašně nešťastné načasování, protože všechny strany primárně řešily volby. Takže nebyl pořádný čas a prostor tu petici propagovat.

Pak je tady druhá věc, která určitě bude hodně souznít s vámi, a to je tlak oligarchizovaných médií, která stojí primárně na straně těch kapitalistů. Tu petici kompletně vyignorovala! Naprosto! Kromě vás jsem zaznamenal dvě zprávy. Jednu od ČTK a pak nějaký extrémně malý článeček v nějakém newsletteru.

Mainstreamová média to vymlčela záměrně, protože se bojí, aby tady nevzniklo nějaké spojenectví, které by šlo po krk jejich majitelům. Je to smutný fakt a uvidíme, co bude s peticí dál. My se ve straně bavíme o různých podpůrných akcích, protože o tomto tématu je potřeba neustále mluvit, mluvit a mluvit. Protože máme zhruba pět milionů zaměstnanců, kteří tím budou negativně ovlivněni.

Jsme národ dělníků. Máme asi největší procento lidí, kteří tady dělají manuální práce, které přímo souvisí s výrobou. To jinde v Evropě jen tak nenajdete. Tenhle stát byl vybudovaný díky jejich tvrdé práci. Ať už se bavíme o velkých stavbách v minulosti nebo jenom o daňové politice. Ti lidé jsou extrémně zdanění, což je potřeba taky změnit, aby každý přispíval férovým způsobem. Ať jsou odpovídajícím způsobem zdaněni ti, kteří mají extrémní zisky. Takže my tady potenciálně máme pět milionů voličů.

A co byste těm pěti milionům vzkázal ohledně vašeho postoje k udržitelnému rozvoji planety, ochraně přírody a tolik kritizovanému Green Dealu, který byl hlavním tématem eurovoleb? Předpokládám, že Levice není na stejné vlně jako Zelení nebo hnutí Budoucnost…

Historie Green Dealu je v podstatě hodně smutná záležitost. Protože kdysi dávno vznikl jako návrh radikální transformace hospodářství a v návrzích se vždycky počítalo s tím, že to má podporovat běžného člověka, že to nemá být na jeho hospodářský úkor, ale naopak že mu to má pomoct, aby žil kvalitnější a lepší život.

Když se díváte na některé studie, které se zabývají tím, jak zplodiny z aut snižují délku dožití lidem ve městech, tak to je děsivé. Neřeší se to. Bohužel se stalo, že Green Deal, původně dobrá myšlenka, byla v podstatě unesená lidmi, kteří nemají nejlepší záměry na mysli. Takže to, co teď vzniklo v Evropské unii, která čím dál tím víc připomíná šílený lobbovací stroj, je de facto návrh, že my tady budeme měnit ekonomiku, aby to bylo udržitelnější, a bude to na váš úkor. Vy to zaplatíte ze své vlastní peněženky.

To jsou ty nejrůznější šílené nápady, jako měl třeba Macron, že zvýšíme daň na pohonné hmoty. Když se zvýší jejich cena, nejbohatší člověk to skoro nepocítí, kdežto pro chudší lidi, kteří často musejí dojíždět do zaměstnání autem, by to byla existenční záležitost.

Často se používá okřídlená fráze, že změny klimatu způsobuje člověk. Jenže to je strašně nepřesné. Když se podíváte, kdo produkuje nejvíc emisí, tak to jsou ti nejbohatší a nadnárodní korporace. To oni způsobují změnu klimatu! A dopady vidíme každý den. Vezměte si třeba nedávné povodně. Ve Středozemí bylo extrémně velké horko, padaly tam teplotní rekordy, takže se ze Středozemního moře odpařovalo i víc vody. A ta voda při ochlazení přišla sem k nám v mracích a tady všechna vypršela.

Pár let zpátky byly katastrofální záplavy v Pákistánu. Poušť se rozšiřuje v Sahelu. Když jste chudý farmář, který má – řekněme – patnáctičlennou rodinu, pak vám zbývají dvě možnosti. Zůstanete tam a sledujete, jak vaše živobytí kompletně končí, protože nemůžete pást dobytek v poušti, anebo prodáte úplně všechno, co máte, a zajistíte pro sebe a nějaké své nejbližší příbuzné lístek pro pašeráka, který vás odvede sem do Evropy. Takže vidíte, že změny klimatu jsou extrémně závažným problémem, a ten je potřeba řešit tak, aby náklady zaplatili ti, kteří klimatickou krizi reálně způsobují. Ti nejbohatší, kteří produkují rekordně nejvíc emisí. Nadnárodní korporace.

Já jsem třeba velký odpůrce elektromobility. Protože když se podíváte, jak se extrahují ty kovy do baterií elektroaut, tak ta samotná těžba dost ničí životní prostředí. Takže my podporujeme taková řešení, která nebudou odnášet běžní občané a která naopak budou zlepšovat kvalitu jejich života, třeba v těch velkých městech.

Petr Kojzar