Evropští a američtí planetologové objevili první fyzikální důkaz, že řeky na povrchu Titanu jsou tvořeny téměř čistým metanem, což je odlišuje od moří obsahujících značné množství etanu a dalších uhlovodíků. Informovala o tom tisková služba americké Cornellovy univerzity.
»Naše analýza radarových měření sondy Cassini ukázala, že kapalinu v řekách na povrchu Titanu tvoří čistý metan. Obnažené oblasti moří, do nichž tyto řeky ústí, zase obsahují značné množství etanu. Tím se Titan opět přibližuje Zemi, jejíž sladkovodní řeky ústí do slaných vod oceánů a moří,« vysvětlil pracovník Cornellovy univerzity Valerio Pogzhali.
K tomuto závěru dospěli planetologové při studiu údajů, které shromáždila sonda Cassini během přiblížení k povrchu Titanu pomocí radaru RSS. V minulosti již vědci toto zařízení využili ke studiu vlastností dna uhlovodíkových moří a řek v některých oblastech Saturnova satelitu, ale dříve se vědcům nepodařilo využít jej k analýze vlastností povrchových vrstev kapaliny v těchto »zásobárnách«.
Tyto informace se planetologům podařilo získat při analýze dat, která shromáždila sonda Cassini během svých posledních přiblížení k Titanu, k nimž došlo v letech 2014-2016. Během těchto průletů pracoval radar RSS ve speciálním bistatickém režimu, který astronomům poprvé umožnil sledovat odraz rádiových vln od povrchu moří a řek Titanu ze dvou různých míst v prostoru – z povrchu Země a z oběžné dráhy Saturnu.
Taková měření umožnila vědcům »vidět« malé vlnky o maximální výšce 3,3 mm, které probíhají po povrchu Titanových moří, a také odhalit chemické složení povrchu těchto »nádrží« a řek, které do nich vtékají, podle toho, jak interakce s jejich obsahem měnila polarizaci a další vlastnosti rádiových vln. Tato měření odhalila, že kapalina v Titanových řekách se skládá z čistého metanu, zatímco »vody« jeho moří obsahují značné množství etanu.
Kromě toho vědci našli v okolí průlivů a ústí těchto řek důkazy o tom, že v mořích Titanu mohou existovat nejen vlny, ale také zvláštní příliv a odliv, které zesilují výšku těchto povrchových oscilací v pobřežních oblastech. To dále přibližuje Titan a Zemi, pokud jde o uspořádání jejich hydrologických systémů, uzavřeli vědci.
Titan je největší Saturnův měsíc, který se svou velikostí, vzhledem a hmotností podobá spíše kamenným planetám sluneční soustavy než jiným měsícům. Titan je také velmi podobný Zemi z hlediska klimatu a geologie, ale radikálně se liší z hlediska teplot a chemického složení.
Na Titanu se vyskytují zejména metanové deště a bouře, půdní eroze, moře, řeky a dokonce i ostrovy a geologické procesy vyvolané gravitačními interakcemi se Saturnem. Na tomto satelitu obří planety existují roční období a povětrnostní procesy jsou zde téměř stejně složité jako na Zemi.
(cik, TASS)