Unikátní podzemní houbu objevil amatérský mykolog na Milovické stráni v CHKO Pálava. Ve spolupráci s vědci z Mikrobiologického ústavu AV ČR ji identifikoval jako sesličku poduškovitou. Ta je přitom známá pouze z horských lesů na západě Spojených států a patří mezi vzácné a chráněné druhy. V Evropě se našla vůbec poprvé.
Seslička je velká houba s podzemními či částečně podzemními plodnicemi, které mívají až 6 centimetrů. Je tedy poměrně nápadná, ale konkrétně druh Sedecula pulvinata se mimo Severní Ameriku dosud neobjevil.
Přesto se nevyskytuje výhradně v jediné oblasti. Houbu našel v Česku amatérský mykolog Slavomír Valda a hned bylo jasné, že není podobná ničemu, co z našich končin známe. Následným studiem pomocí molekulárně genetických metod se ukázalo, že je to druh Sedecula pulvinata (vědci navrhují český překlad seslička poduškovitá).
»Nález v teplé oblasti střední Evropy je velmi nečekaný a ukazuje, že tento druh není jen endemit horských jehličnatých lesů západu USA a má širší ekologické nároky,« vysvětlil Miroslav Kolařík z Mikrobiologického ústavu AV ČR (MBÚ AV ČR), který s amatérskými mykology spolupracuje. »Jde tak o nový druh nejen naší, ale i evropské mykoflóry. Nové druhy hub se popisují, i z našeho území, poměrně často, nicméně téměř vždy jde o druhy mikroskopických hub,« doplnil vědec.
Světová česká databáze
Ke studiu rozšíření byla použita také databáze Globalfungi.com, kterou vytvořili vědci z MBÚ AV ČR. Zatímco dosavadní znalosti o rozšíření hub jsou založené na sběru plodnic či kultivaci, tato databáze obsahuje informace získané přímo z přírodních vzorků pomocí sekvenování veškeré přítomné houbové DNA (genetické informace), tedy bez nutnosti danou houbu přímo »vidět«. Umožnuje tak získat daleko větší množství dat a zejména studium hub, které jen vzácně tvoří plodnice nebo je nejde kultivovat v laboratoři. Vytvořením této databáze, která ve světě nemá obdoby, se čeští vědci dostali na světovou špičku ve studiu rozšíření (biogeografie) hub. V případě sesličky se ukázalo, že tato houba není vázána jen na horské jehličnaté lesy západu USA, ale je možné ji najít i v listnatých lesích Spojených států či Kanady.
Špičkoví amatéři pomáhají vědcům
Česká mykologie má velké zázemí v množství amatérských mykologů, kteří s velkým nasazením houby sbírají a studují. Amatérská neboli občanská věda je hnána zájmem a láskou k danému oboru (viz. latinské amare – milovat).
»Nesprávně je slovo amatér spojováno s menší znalostí tematiky. Řada amatérských mykologů jsou vynikající znalci hub. Pouze omezené laboratorní, časové a finanční možnosti často nedovolují dosáhnout mezinárodně uznávaných výstupů,« zdůraznil Kolařík.
Potřebnými kroky k profesionalitě je zejména studium DNA, uložení sběrů a dat do uznávaných herbářů a databází a publikace v respektovaných, anglicky psaných mezinárodních časopisech.
»V rámci programu Strategie AV21 Mycolife nabízíme amatérským mykologům pomoc při studiu jejich zajímavých nálezů. Jedním z výstupů je nedávný nález unikátní houby na Pálavě,« dodal vědec.
Skrytý svět podzemních hub
Velké houby, tj. makromycety si spojujeme zejména s houbami kloboukatými. Nicméně řada druhů tvoří podzemní plodnice, které rostou hned pod povrchem půdy nebo jsou v ní částečně zanořené. Mezi tyto podzemky patří například známé lanýže či jelenky. V terénu je lze najít cíleným sběrem, kdy se pomocí motyčky odkrývá svrchní část zeminy. Nejlépe je se zaměřit na místa rozrytá zvěří, která tyto houby cítí a ráda konzumuje.
Všechny podzemky tvoří uzavřené oválné plodnice a pro šíření jejich výtrusů je zvěř nezbytná. Zajímavé také je, že jednotlivé skupiny podzemek jsou vzájemně nepříbuzné a pokaždé vznikly z různých druhů nadzemních hub, často velmi rychlou evoluční změnou. V České republice můžeme například najít podzemní holubinky či ryzce, jejichž plodnice nejsou nadzemním druhům podobné, ale mikroskopicky stále nesou jejich typické znaky. V případě sesličky také známe jejího nadzemního příbuzného: rod popraška (Coniophora), který tvoří rozlité plodnice na mrtvém dřevě.
(mac, AV ČR)
FOTO – AV ČR/czechmycology.org/Miroslav Kolařík a SLAVOMÍR VALDA
Morfologické znaky Sedecula pulvinata
Tři české kolekce plodnic rostly pohromadě ve shluku, ve svrchní humusové vrstvě a částečně rozloženém listovém opadu, přičemž nad povrch vyčnívala jen polovina největší plodnice. Dosahovaly velikosti 15 mm (nejmladší plod), 35 mm a 60 mm (nejzralejší plodnice) v průměru a výšky 8–25 mm. Plodnice byly nepravidelné, zploštělé, polštářovité, rostoucí pod zemí až polopodzemí, s jejich horním povrchem nepravidelně zvlněnými a občas mírně laločnatými plochami pokrytými tenkou bavlněnou vrstvou krémového až světle oranžově-okrového mycelia.Na spodní straně nebyly plodnice překryty falešným peridiem (viz níže) a mezi zbytky substrátu (půda, kořeny rostlin) přichycenými bělavými myceliovými prameny byla viditelná odkrytá část glebymůže být viděn. Gleba byla složena z nepravidelně vystupujících zaoblených hřebenů tmavě červenohnědé až tmavě hnědočerné barvy. Plodnice neměly vyvinuté pravé peridium jako jiné podzemní houby. Bavlněná vrstva na povrchu je v podstatě subikulum, v němž postupně vyrůstá nepravidelná základní hmota plodnice v podobě žilnatých, labyrinticky zvlněných a větvících se silných zaoblených hřbetů rostoucích dolů, postupně splývajících a vytvářejících velmi nepravidelné, uzavřené nebo otevřené komůrky- jako struktury. . Postupně získávají větší soudržnost díky tenké, přibližně 2–3 mm silné, sterilní části gleby na horním okraji plodnice, která nakonec vytvoří tuhou skořápku (nepravé peridium), která kryje a zároveň drží plodnou část gleba.
Více podrobností se dočtete ve článku http://www.czechmycology.org/_cmo/CM76103.pdf.
Diskuze je uzavřena.