Vědci Botanického ústavu AV ČR popsali symbiotický vztah mezi houbami a řasami, který byl doposud ve vědeckém světě přehlížen. Pro soužití řas s kornatcovitými stopkovýtrusými houbami, které se zcela běžně vyskytuje v lesích mírného pásu, zavedli nový termín alkobioza.
Vědci Botanického ústavu AV ČR popsali symbiotický vztah, zcela běžný ve středoevropské přírodě, který však dosud víceméně unikal pozornosti, přestože se zde vystřídaly celé generace přírodovědců. Otevřeli tak volný prostor pro další studium alkobioz z různých pohledů jak pro vědeckou obec, tak amatérské přírodovědce. Alkobiozy jsou totiž snadno poznatelné i pouhým okem v terénu a je možné je odlišit od podobných hub, které tento vztah netvoří, uvedl Botanický ústav AV ČR v tizkové zprávě.
»Již před lety nás při výzkumech v terénu opakovaně zaujalo, že po narušení houbových povlaků na dřevě a na kůře (takzvaných kornatců či kornatcovitých hub) se často uvnitř objeví zelená vrstva řas. Zjistili jsme, že jde o těsné soužití houby a řasy, avšak nejedná se o lišejník, protože houbový partner není potravně závislý na své řase,« řekl hlavní autor studie Jan Vondrák z Taxonomického oddělení Botanického ústavu AV ČR.
Vědci pro toto soužití zavedli nový termín alkobioza (angl. alcobiosis). Název vznikl z klíčových slov algae (řasa), corticioid fungi (kornatcovitá houba) a symbiosis (symbióza).
V průběhu několika let tým vědců shromáždil velké množství vzorků, u kterých provedl sekvenaci DNA řasových a houbových partnerů. Zjistil, že toto soužití je velmi častým jevem a vyskytuje se u řady kornatců napříč systémem rouškatých stopkovýtrusých hub. Jednotlivé druhy hub jsou většinou věrné konkrétnímu druhu řasy z široké škály řas zaznamenaných v alkobiozách. Následná fyziologická měření aktivity řas v alkobiozách potvrdila, že řasy jsou živé, aktivní a vydatně fotosyntetizují, což dokazuje, že řasy uvnitř houbové tkáně prosperují. Alkobiozy se nápadně podobají lišejníkům, od kterých se však liší především tím, že houbový partner není potravně závislý na své řase.
»Hlavní neznámou tedy zůstává, v čem tkví prospěšnost tohoto soužití pro jednotlivé partnery. Náš objev ale s sebou nese i řadu dalších otázek týkajících se geografických, ekologických a taxonomických rozměrů této symbiozy, jako například zdali vzrůstá rozmanitost alkobioz směrem od polárních oblastí do tropů,« řekl k objevu Vondrák a dodal: »Informace o tomto soužití byly v literatuře zaznamenány již v minulosti, většinou se však jedná o útržkovitá sdělení, že určitý druh kornatcovité houby se často vyskytuje společně s řasami. Teprve nám se podařilo uchopit alkobiozy jako široce rozšířený fenomén zahrnující řadu druhů řas a hub.«
Pohled fluorescenčním mikroskopem na stejný vzorek, ve kterém řasový chlorofyl svítí červeně.
Během výzkumu vědci také zjistili, že šíření alkobioz napomáhají drobní plži, kteří kornatcovité houby s oblibou spásají. Exkrementy těchto plžů obsahují životaschopné buňky řas i kornatcovitých hub a po krátké době dávají vznik novým alkobiotickým povlakům. Tento typ rozmnožování je obdobný lišejníkovým »isidiím« (tj. specifickým stélkovým útvarům lišejníků, které slouží k vegetativnímu rozmnožování).
(mac)
FOTO – Botanický ustav AV ČR, Facebook/Akademie věd České republiky