Pruský generál a válečný teoretik Carl von Clausewitz (žil v letech 1780 – 1831) řekl: »Válka je pokračováním politiky s použitím jiných prostředků.« Ale také uvedl: »Válka je oblast nejistoty. Tři čtvrtiny toho, na čem se zakládá činnost ve válce, leží v mlze větší nebo menší nejistoty.«
Žádná válka nikdy nevyřešila ani nevyřeší problémy, se kterými se potýkají lidé nebo země. Válka může jen do jisté míry naplnit cíle agresora (útočná válka) nebo cíle obránců (obranná válka). Ale oba typy válek jsou nespravedlivé, protože vždy trpí bezbranní civilisté, nevinní lidé a nejvíce děti. Je tedy možné, aby se nespravedlnost každé válečné mašinérie dala nějak ospravedlnit? Neexistuje jednoznačná objektivní odpověď. Potíž je v tom, že každá strana konfliktu vidí danou záležitost jinak. To, co je pro jedny důvodem k ospravedlnění války, může být pro jiné neoprávněná agrese. Za jistých okolností si politici mohou myslet, že válka může být volbou pro řešení vzniklého problému. Z toho plyne oprávněná otázka: »Mohou vojáci vyřešit problémy světa tím, že se navzájem pozabíjejí?«
Žádný válečný konflikt nemá jen jednu příčinu. Např. může jít o neshody mezi státy o vzájemných hranicích, o separatistické tendence jistých oblastí proti zbytku země, o vnitřní konflikt země mezi znesvářenými skupinami (z důvodů etnických, náboženských, sociálních či politických), o kolonizaci země nebo naopak o dekolonizaci – osamostatnění, o dlouhodobou historickou nespokojenost se statem quo, o vládní mocenské zájmy, o revoluci významné části obyvatelstva proti stávajícímu vládnímu systému apod.
Strany konfliktu nebo jejich spojenci se snaží přesvědčit vojáky i své občany, že k boji mají oprávněný důvod a proto nepřítel musí být vnímán veřejným míněním jako jediné zlo a vlastní strana jako dobro. Proto zúčastněné strany konfliktu potřebují své počínání ospravedlnit tím, že vysvětlují, jaké důvody je vedou k páchání násilí, a není podstatné, zda to je či není pravda. K tomu slouží mainstreamová manipulace s využitím cenzury a propagandy. To vidíme denně i u nás. Cenzura se často vydává za boj proti dezinformacím. Cílem propagandy je zamlčovat nebo upravovat skutečné informace, případně vydávat zcela smyšlené informace, čili lhát. V dnešní době internet neslouží jen k propagandě, ale i ke kyberválce (šíření virů, zásahy do webových sítí, ničení informačních systémů, získávání tajných informací – obecně jde o hackerské útoky). Je to součást tzv. hybridní války.
Protože se válka vyznačuje násilím a hrůzou, stanovily se mezinárodně platné zákony a dohody (humanitární právo), co armáda může a nemůže dělat, které jsou nadřazeny zákonům jednotlivých zemí. Ti, co tyto zákony nedodržují během válečného konfliktu, jsou obviněni z páchání válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Ale z toho si válčící strany většinou nedělají žádné starosti. Navíc se tyto zákony mohou propagandisticky zneužít. Např. tím, že se v bezprostřední blízkosti nemocnice nebo školy vybuduje dělostřelecké palebné postavení, aby se pomocí těchto zákonů snížila pravděpodobnost útoku ze strany nepřítele.
Pokud protistrana přesto zaútočí na tato postavení, pak s vysokou pravděpodobností bude zasažena i nemocnice, škola či další nevojenský objekt. V takovém případě dotyčná strana zveřejní jen poničení těchto objektů a počty mrtvých a zraněných obětí, ale už neuvede, že útok nebyl veden na daný civilní objekt, ale na palebné postavení, které tam nemělo co dělat. To je zvrácená náplň propagandy. Ti, kteří sledují jen zprávy vlastní strany, které mainstreamová média prezentují jako jediné objektivní a pravdivé, jsou v tomto duchu manipulováni. Mnozí si to neuvědomují a všem těmto zprávám věří.
Důkazy o této manipulaci lze najít v každém válečném konfliktu, včetně souhlasné podpory ze strany čelních politiků. Např. český novinář Michal Kubal se podílel na jedné takové mystifikaci organizované Spojenými státy v dubnu 2003, kdy padl Bagdád. Jednalo se o reportáž CNN o svržení ocelové Saddámovy sochy na náměstí Firdous v Bagdádu. Propagandistické svržení sochy přitom připravil a zorganizoval specializovaný armádní útvar psychologických operací USA. Šlo o scénu údajného spontánního nadšení iráckých davů. Kubal už nezmínil, že náměstí bylo uzavřeno americkými tanky a kolem padající sochy jásaly namísto davu jen dva tucty Iráčanů, včetně členů Čelaního ochranky, kterého pár dní předtím dopravil do Iráku americký vojenský speciál. To také vysvětlilo to, co všímavému divákovi neušlo, proč veškeré kamerové záběry byly jen z bezprostředního okolí sochy a ne na celé náměstí. Za tuto zpravodajskou novinářskou činnost byl odměněn tím, že v letech 2008 až 2012 působil jako zahraniční zpravodaj České televize v USA.
Po první válce v Zálivu, zase Madeleine Albrightová (ministryně zahraničí USA v letech 1997 – 2001) v televizním interview s Lesley Stahlovou prohlásila, že cena půl milionů mrtvých iráckých dětí, coby obětí války a následných zbytečných sankcí, byla docela přijatelná, aby »američtí chlapci« nemuseli znovu narukovat do války v Iráku. Šlo o vylhané tvrzení, neboť američtí vojáci po několika letech, v rámci americko-britské invaze v roce 2003, vstoupili do Iráku znovu pod lživou záminkou, protože Spojeným státům záleželo na udržení embarga a vlivu. Stejně tak byly lživé americké informace o důvodu války v Zálivu a to, že Irák chce použít zbraně hromadného ničení, které se tam nikdy nenašly nebo o tom, že Husajn podporoval teroristy.
Jiným příkladem manipulace světového veřejného mínění ze strany Britů byly tzv. syrské Bílé přilby. Tuto organizaci s oficiálním názvem Syrská civilní obrana, která výhradně působila jen na území ovládané rebely, založil v Istambulu bývalý britský armádní důstojník James Le Mesurier, který se zúčastnil řady vojenských operací NATO ve funkci vojenského zpravodajství. V Sýrii se stal tajným propagandistickým konstruktérem politických zájmů britské vlády. Zároveň toto spojení umožňovalo nenapadnutelné a tiché financování Bílých přileb z britských zdrojů.
Vlastní činnost Bílých přileb se zaměřila na inscenaci a výrobu videí, které měly manipulativně vypovídat o »barbarském« charakteru a metodách syrského režimu. Mezi oblíbené a lživé náměty Bílých přileb patřily barelové bomby, které syrská vláda proti obyvatelstvu nikdy nepoužila. Proto britská vláda, přes řadu požadavků, odmítala provést seriózní audit týkající se činností Bílých přileb, aby se neodhalila britská špinavá politika.
Ale nemusíme chodit do minulosti. Příkladem jsou i zkreslené a zcela neúplné informace mainstreamových médií ohledně skončeného summitu o míru na Ukrajině svolaného Západem do Švýcarska. Do závěrečného komuniké se nedostaly ani hlavní požadavky Kyjeva (např. stažení ruských vojsk a zaplacení válečných reparací), ale ani mnohé z toho, co chtěl prosadit Západ. Přesto komuniké nepodepsaly všechny delegace. V první řadě šlo o země skupiny BRICS, ale nepodepsal to ani Vatikán. Tím daly jasně najevo, co si o politice Západu a jejich kšeftech ve spojení s Ukrajinou myslí.
Závěr tohoto summitu skončil fiaskem. V mainstreamu ani zmínka o tom, že německý kancléř Scholz opustil summit dříve, aniž by dal souhlas k použití raket Taurus vůči Rusku. Stejně tak předčasně a rozzlobeně odjela viceprezidentka USA Kamala Harrise, protože účastníci nepodpořili zájmy Spojených států na Ukrajině. Skutečné informace, nejen o tomto summitu, lze zjistit na nezávislém zpravodajském portálu aeronet.news (též AE News) nebo na iportaL24.cz, ale rozhodně ne v lokajských médiích sloužících k manipulaci veřejného mínění.
V průběhu 20. století se odehrály dvě kruté světové války. Světovými se nazývají proto, že proti sobě stálo mnoho zemí a válčilo se ve více světadílech. Začaly se používat nejmodernější technologie a cílem už nebyli jen vojáci, ale také civilní obyvatelstvo. Během první světové války přišlo o život téměř 40 milionů lidí. Druhá světová válka si vyžádala asi 60 milionů obětí, mnoho z nich civilní, a způsobila dosud nevídanou zkázu.
Lze si jen těžko odpovědět na otázku: Kolik vyhaslých lidských životů by přinesla třetí světová atomová válka, a zda by lidstvo na této planetě mělo vůbec šanci přežít? Válka na Ukrajině ukázala, jak snadné je rozeštvat lidi proti sobě. To, co se dnes děje, jen dokazuje, že politici, kteří jsou strůjci válečných konfliktů, jsou nepoučitelní v rámci bezohledného prosazování svých mocenských cílů a jsou ochotni pro ně riskovat i další válečný konflikt. Konflikt na Ukrajině balancuje na hraně možné další světové války, která by byla hned od počátku jaderná nebo by v některé fázi do ní přešla. Přitom o obyvatelstvo Ukrajiny vůbec nejde. To dnes pochopili i samotní Ukrajinci, kteří raději dezertovali do evropských zemí, protože nechtějí umírat za cizí zájmy. Ve hře jsou prakticky jen zájmy jednotlivých mocností.
V případě atomové války by nebylo vítěze, protože poražení by byli všichni, a rozdíl mezi zúčastněnými stranami by byl jen v tom, která je více poničena a kde je větší smrtelná radiace. Zkáza by byla dokonalá, kdy živí by záviděli mrtvým. Rusko velmi dobře ví, že v případném konfliktu s uskupením sil NATO nemá šanci při použití jen konvenčních zbraní. Proto je zcela jasné, že použije zbraně hromadného ničení, neboť jen s nimi je rovnocenným válečným partnerem vůči NATO.
Lze reálně předpokládat, že ne všichni členové NATO by se tohoto konfliktu zúčastnili, aby předešli přímé jaderné odvetě na jejich území. Ale devastace Evropy by byla natolik rozsáhlá, že po mnoho dalších let by nebyla prakticky obyvatelná. Nemluvě o jevu tzv. jaderné zimy, která by výrazně omezila i život rostlin, a tím i významný zdroj potravin.
Jen pro zajímavost. Když asi před 66 miliony lety dopadl asteroid do oblasti Mexického zálivu u poloostrova Yucatán, tak jeho explozivní energie odpovídala asi 10 000násobku energie vydané celosvětovým jaderným arsenálem nebo jinak řečeno byla sedm miliardkrát větší než hirošimská atomová bomba. Předpokládá se, že dopad vyvolal globální tsunami o výšce až 4,5 km. Asteroid měl průměr asi 10 až 15 km. Vyhynuly tři čtvrtiny všech tehdejších živočišných druhů, včetně dominantních dinosaurů. V důsledku ohromného množství prachu a rozdrcené i roztavené zeminy vyvržené do vyšších vrstev atmosféry, došlo k dlouhodobému zahalení Země, a tím k zastínění slunečního záření. Rostliny nemohly růst a potravní řetězce se rozpadly v následné kruté zimě. Po dobu několika let se celosvětové teploty propadly o 25 až 40 oC. Předpokládá se, že návrat k normálu nastal asi po 30 letech.
Legitimní otázka zní: Stojí podstoupit toto obrovské riziko kvůli zkorumpované Ukrajině a zájmům Spojených států? Diskuze, kdo je agresorem nebo na čí straně je větší pravda, je v tomto poměřování sil zcela irelevantní. Jedinou rozumnou cestou je zastavit toto šílenství. Požadavek Ukrajiny, že se nejdříve vše musí územně vrátit před rok 1991, je v dané situaci naivní, nesmyslný a tudíž nerealizovatelný.
Dnešnímu vývoji na Ukrajině se dalo zabránit. Ale Spojené státy a jejich vazal EU neodhadly dobře situaci a vsadily na ukrajinský nacionalismus a probuzený neonacismus u části obyvatelstva s tím, že podporou těchto tendencí se výrazně zkomplikuje historicky nedobrý rusko-ukrajinský vztah tak, aby to vedlo k oslabení Ruska. To se nakonec nepodařilo. Ukrajina dostala od Západu požehnání ke vstupu do EU a NATO. Vstupem do NATO, které Rusko oprávněně považuje za nepřátelské, by se pozice této organizace vůči Rusku vojensky nepřijatelně zvýhodnila budováním základen v bezprostřední blízkosti této země. Na to Rusko muselo rázně reagovat. Podobně Spojené státy reagovaly vůči SSSR na přítomnost sovětských vojsk na Kubě – tzv. Karibská krize.
Západ zahájil finanční a vojenskou podporu Ukrajiny společně se sankcemi proti Rusku v domnění, že pod tímto tlakem dojde k výrazné nespokojenosti ruského obyvatelstva, k jeho následné revoltě, a k odstranění Putina, včetně výměny vládních a vojenských špiček ve prospěch mocenských zájmů USA. To se nestalo. Naopak došlo k vojenskému i ekonomickému sblížení Ruska s Čínou i k posílení hospodářského uskupení BRICS. V roce 2022 Čína a Rusko společně vyhlásily takzvané strategické partnerství obou zemí. Na červen 2024 byl do Švýcarska svolán první summit o míru na Ukrajině, na který nebylo Rusko pozváno. Neuvěřitelné, neboť nelze tohoto míru dosáhnout bez Ruska a USA. Čína byla pozvaná, ale jasně demonstrovala svůj příklon k Rusku tím, že se odmítla summitu zúčastnit.
Summit nepřinesl žádnou podstatnou shodu na uceleném plánu řešení ukrajinské situace. Naopak může dojít k další válečné eskalaci. Proto již před nějakou dobou došlo k přechodu ruské ekonomiky na vojenský režim. Ekonomika EU není na tuto variantu připravena, a spíše se utápí ve vzrůstajících ekonomických problémech, které si sama způsobila neuváženými rozhodovacími procesy.
Ale někteří tvrdošíjně nedokážou stále pochopit, že ani v případě mírového řešení situace na Ukrajině, ani v případě další válečné eskalace nelze očekávat, že se území Ukrajiny navrátí do původních hranic. Pokud nedojde k mírovému řešení konfliktu, pak se snadno můžeme přiblížit k jeho rozšíření.
Bohužel se zatím ukazuje, že pod taktovkou Západu kráčíme směle ke třetí světové atomové válce. Ať již chtěně nebo nechtěně. Pokud k této hrůze dojde, pak se už nemusí vymýšlet různé pandemie či pochybné vakcinace s cílem výrazné redukce stávajícího počtu lidstva na naší planetě. Bohužel nikdo neví, co se v případě světové atomové války bude dít den poté.
Je to vlastně také experiment týkající se hromadného zásahu do lidské populace, ale s obrovským neznámým rizikem. V tak závažném rozhodovacím procesu o bytí či nebytí lidstva se kruciálně a nevratně projeví chyba dvojího druhu známá z matematiky. U těchto dvou chyb platí, že čím více snižujeme pravděpodobnost chyby prvního druhu, tím více zvyšujeme pravděpodobnost chyby druhého druhu a naopak. Najít správný poměr těchto chyb v této situaci vyžaduje systémové uvažování, kterého se u mocichtivých politiků nedostává, a preferenci lidských hodnot.
František Krincvaj
Diskuze je uzavřena.