Už před loňskými parlamentními volbami se nemalá část veřejnosti chtěla nechat ofouknout novým svěžím větrem z domácí politické scény. Její přání bylo vyslyšeno. Ofuk nastal. Festovní. S proudy mnohem silnějšími, než si svěžího větru chtivý občan přál, než si dovedl představit. Svěže nám tu fičí i z těch světových stran, které ani neexistují.
Třeba tací STANI… Michalik (Kypr), Farský (stáž USA), Polčák (vesnický rádce) a nově Hlubuček, který se ještě neočistil z bytů ve Španělsku a včera na něho padlo obvinění v souvislosti s hospodařením pražského dopravního podniku. K tomu všemu přistávaly pod STAN na stranický účet podivné finanční příspěvky odkudsi. Sponzorské. Na podporu. Ale koho, čeho?
STANI jsou opravdu jiní, to hlásali před volbami poctivě. Jsou jako hovězí vývar. Ten taky musíte pěkně „táhnout“ (vařit pozvolna, na mírném ohni). STANI se také táhnou. Pozvolna se vaří, co to dá. A když už to nedá, hrdinně se vzdávají postů, stranického členství, jako třeba teď Hlubuček a bijí se v prsa, řkouce – »my svoji chybu umíme uznat a stavíme se ke každému takovému problému čelem. Nejsme jako Babiš«. Jenže problém tohoto problému je v tom, že STANI jsou jen ten problém. Jeden óbr problém. Od počátku, co s tou nóbl vítěznou povolební společností usedli ve Strakově akademii. Uvnitř téhle podivné partaje samozřejmě všichni o všech všechno vědí. Minimálně ti »hoch« o sobě navzájem. Drží si jeden druhého jako Klaus plnící pero. Z existenční odstaty se jedná o typický gang mafiánského typu. Ať žije a vzkvétá svěží
vichr české politiky, kterým se mnozí občané nechají dobrovolně bičovat.
Jan Čech