Víkendová anketa aneb O novém fenoménu »česká rasa«

Árijská rasa je minulostí. Nyní vstupuje do »kin« nový fenomén »česká rasa« – nadřazena všem, vyvyšujíc se nad všechny – rasy, národnosti, státní příslušnosti. Není dnes v Evropě (a kdo ví, zda vůbec na světě) národ, jenž by tolik nenáviděl, než ČESKÝ. V globále, myšleno. Výjimkám čest. Těch je ovšem méně než šafránu. Už chybí jen ty koncentráky.

Vůdce ze Strakovy akademie SPOLU se svými pohlaváry sice české rase sebral vše, co jí sebrat mohl – ovšem z pohledu rasového jí dal výjimečnost, opravňující ji k odsudkům ostatních ras. Tutéž výjimečnost, jakou Hitler vnuknul Němcům, coby Árijcům, ve 30. letech minulého století.

Jen Němec = Árijec měl pravdu, jen on měl patent na odsudky. Jen on směl diktovat celé Evropě, že ta bude skákat, jak on bude pískat. Česká rasa nyní koná identicky a očekává to samé. Příkazy Vůdce z Brna poslušně přijímá, aspoň podle mého odhadu, dobře 80 až 85 procent nadřazených občanů České republiky. Takovou podporu snad ani Hitler neměl. Nežertuji. Situace je nesmírně vážná.

A kdo že se na rasových seznamech české rasy ocitá zejména? Vybral jsem desítku, určených k likvidaci nejlépe ihned.

(Hovořím-li o rase, vím, že to není úplně přesné – ale za to jaksi modelově, metaforicky maximálně výstižné pro popis charakteru většiny dnešního českého obyvatelstva, ovšem ona česká nadřazenost je s tou nacistickou již plně identická – tady už to ta metafora pro lepší názornost není.)

1. Rusové

2. Bělorusové

3. Palestinci

4. Srbové

5. Slováci

6. Číňané

7. Maďaři

8. Syřané

9. Kubánci

10. Severní Korejci

Před pár lety by se v tomhle seznamu ocitli ještě i Ukrajinci, kteří se k nám tehdy po tisících valili za prací a česká rasa je nenáviděla, zneužívala a ponižovala podřadnými pracemi za žebrácký peníz. Na to už ovšem proradný Čecháček jaksi zapomněl, že se tehdy k Ukrajincům choval jako prase, často jen o fous lidštěji než kdejaký Hans k vězňům v koncentračním táboře. Mnoho takových scén jsem zažil na vlastní oči, desítky dalších znám z vyprávění. Ukrajinec byl v očích české rasy otrok, lůzr…, a ona mu to také dávala jaksepatří najevo. Hlavně sežrat.

Pak ale mávnul kouzelný proutek, nenávist bylo na příkaz Vůdce třeba přesměrovat východněji a ubohý Čecháček opět pochopil, kde je jeho místo. Z nenáviděných se přes noc stali nedotknutelné, statečné, hrdinné modly, aby skrze ně akcelerovala nenávist české rasy víc na východ…

Z těch deseti mnou výše sepsaných a českou rasou vyvolených k likvidaci se moc vybírat nedá – ve smyslu, koho z nich by nadřazená česká rasa vyhubila jako prvního. Člověk by sice řekl, že určitě Rusa, ale když dneska čtu a slyším, kolik nenávisti se odsud čerstvě hrne do toho nám nejbližšího východu – na Slovensko, docela o tom prvním místě Rusa pochybuji a trochu se bojím, co bude.

Dva slovanské národy, ruský a ukrajinský, proti sobě už postavili. Čeká něco podobného i Česko-Slovensko? Zamyslete se. Árijská rasa nedopadla vůbec dobře a s tou českou to je hodně nahnuté, byť si na první pohled vesele nenávidí dál a tváří se nedotknutelně. I ta árijská se tvářila stejně a skončila v Norimberku…

Hezký víkend.

Pavel Votruba