V roce 1991 se zdálo, že nastal konec pro všechny »země socialistické orientace« bez výjimky. A co bude dál? Uplynula desetiletí, ale ideologie komunismu stále zůstává hlavní na Kubě, ve Vietnamu, Laosu a KLDR, nemluvě o Číně. Čínští komunisté udělali ze své země jeden z nejbohatších národů světa.
»Můj otec mi říkal, že koncem 80. let převládal názor, že socialismus nepřežije,« říká Zi Zhang Bao, manažer velké banky. »Všude se konaly masové demonstrace, komunistické vlády se zhroutily v NDR, Československu, Polsku a Maďarsku a v samotné Číně, na náměstí Nebeského klidu, došlo k násilným nepokojům. Velmi brzy po těchto událostech zmizel i SSSR. Čas ukázal, že se můj otec mýlil. Rozhlédněte se kolem sebe. 1. října 1949 předseda Mao Ce-tung slavnostně vyhlásil v Pekingu Čínskou lidovou republiku, která si za cíl zvolila výstavbu socialismu. Uplynulo 76 let – a ČLR tu stále je a existuje déle než Sovětský svaz.«
»Ukázali jsme světu, jak změnit životy lidí,« hrdě prohlašuje dvacetiletý Zhen Xiao Han, student Šanghajské univerzity. »Po tom nikdo nepochybuje, že čínská cesta k socialismu je ta nejlepší,« dodává.
ČLR si stále udržuje systém jedné strany, cenzuru, přísné kontroly a slogany pod rudými prapory jako »Deset tisíc let štěstí pro Komunistickou stranu!«. Přesto je čínská ekonomika druhou největší na světě. Jak se tedy Číňanům podařilo zachovat socialismus i svůj stát v těchto turbulentních, těžkých a náročných dobách?
Šálek rýže k obědu
Pozdně večer se vydávám obdivovat mrakodrapy na Bund v Šanghaji, kam míří obrovský dav lidí. Všechno je velmi přísně organizované – všude jsou závory, světelné cedule, dopravní značky, všude jsou strážci s červenými páskami na rukávech a dokonce jsou rozmístěny i vojenská stanoviště. »Číňané potřebují železný řád a centralizovanou správu,« vysvětluje Long Sun Dan, učitel ruštiny v Šanghaji. »Když v roce 1911 Xinhaiská revoluce svrhla Čchingskou říši, země se na další desetiletí rozpadla a vytvořila se řada států, kterým vládli jak vojevůdci, kteří se chopili moci v provinciích, tak i vyložení separatisté. Nikdo to nebude opakovat. Západ obviňuje Čínu z nedostatku demokracie. Ale my nejsme Evropané – zemi s 1,4 miliardami obyvatel lze spravovat pouze vymáháním zákona. Ano, Indie má stejný počet lidí a mnoho stran.«
Čína ale dokázala, že vláda jedné strany a socialismus jsou pro lidi vhodnější. Platy jsou čtyřikrát vyšší než v Indii a v džungli neexistují žádná teroristická hnutí, která by bojovala proti úřadům. Ve velkých i malých čínských městech byla postavena obrovská, luxusní nákupní centra, přeplněná dobře oblečenými nakupujícími, ulice plné moderních, drahých aut a fronty v módních restauracích. Průměrný plat v Číně je 10 000 juanů (asi 110 000 rublů) měsíčně. »Za taxi z letiště v Šanghaji platím dvakrát tolik (přísně podle taxametru) než v Moskvě. A přitom v 70. letech tady lidé žili ze státního distribučního systému a večeřeli s miskou vařené rýže se sójovou omáčkou,« uvádí autor reportáže Georgij Zotov.
»Bez shánění salámu«
»V Sovětském svazu jste zapomněli na jednu věc,« říká finančník Min Lian, který studoval v Rusku v letech 1991 až 1996. »Musí tu být přísný pořádek; policie je povinna garantovat dodržování zákona. Ne, vůbec nechci severokorejský styl; je pro mě příliš drsný. Hlavní věc, která pomohla zachovat socialistický systém v Číně, byla možnost pro lidi vydělávat peníze, což zajistilo růst příjmů a důvěru v budoucnost. V roce 1979 tehdejší předseda ČLR, soudruh Teng Siao-pching, při legalizaci soukromého vlastnictví pronesl historickou frázi: ‚Být bohatý je čestné.‘ Není nic špatného na tom, otevřít si restauraci s lahodnými nudlemi, malý obchod, cestovní kancelář nebo řídit taxi. Rusko mělo ve 20. letech 20. století také Novou hospodářskou politiku (NEP) a nevidím žádné nevýhody, když lidé poctivě pracují a platí daně. Systém totálního deficitu byl pro SSSR velkou chybou. Možná, že s širokým výběrem potravin, džínů, tenisek a elektroniky na sovětských regálech, s nízkými cenami a vysokými mzdami by více pracujících chtělo zůstat v jednotném státě. Ale bohužel to tak dopadlo. Kdyby sovětští lidé zbohatli a vydělávali hodně peněz, sotva by se zajímali o politiku. Takže rada je zde jednoduchá: pro stranu je lepší, aby byli lidé dobře najedení a šťastní, než aby hodiny stáli ve frontách na salám.«
Minisukně nejsou zakázány
Čína nyní připomíná film o budoucnosti, letmý pohled do 22. století – všechny ty mrakodrapy, nákupní centra, obří letiště a rychlovlaky. Zároveň mnoho podnikatelů nosí na klopách odznaky Komunistické strany Číny. I ve skromných kavárnách můžete večer zastihnout schůze stranických organizací a na americké restaurace s rychlým občerstvením se věší vlajky se srpem a kladivem. Strana si udržuje vliv na politické scéně a policie bedlivě sleduje online prohlášení. Západní sociální média, služby jako YouTube, Google a aplikace pro zasílání zpráv jako WhatsApp a Telegram jsou blokovány a nahrazovány čínskými ekvivalenty – vláda vysvětluje, že se to dělá proto, aby se snížil vliv západní propagandy. Zároveň se strana lidem nevnucuje, jako tomu bylo v SSSR.
Asi před patnácti lety policie v Šanghaji zabavila manželskému páru sbírku příliš explicitních erotických filmů. Pár však podal stížnost a soud nařídil vrácení disků. Policie se omluvila a uznala, že to, co muž a žena dělají v ložnici, je jejich soukromá věc.
Ženy chodí po ulicích čínských měst v ultrakrátkých sukních a páry se otevřeně objímají na veřejných místech. »Když říkám svým ruským přátelům, že takhle měla být země zachována, žasnou!« říká Wang Ming Wu, bývalý zástupce obchodní společnosti v Moskvě. »Ale ve skutečnosti je to všechno jednoduché. Pořádek, nízká kriminalita, slušné mzdy, péče o lidi, veškeré zboží za spravedlivé ceny, nevměšování se do soukromého života – to podle mého názoru je to socialismus, opravdové štěstí pro lidi. Bohatý život ve vlastní zemi – co je na tom špatného? Proto se čínští komunisté udrželi u moci.«
Pro cizince se Čína pravděpodobně nejméně podobá komunistické zemi: někteří levicoví politici považují »socialismus s čínskou tváří« za odklon od principů. O tomto tématu by se dalo diskutovat dlouho a dlouho, s nespočtem různých argumentů a bodů. Jisté je jen jedno: čínští komunisté udrželi svou zemi jednotnou po tři čtvrtě století a udělali z ní jeden z nejbohatších národů světa. Myslím, že jen málokdo by s tímto bodem nesouhlasil.
(is)
FOTO – AiF/Georgij Zotov
Diskuze je uzavřena.