Incident, k němuž došlo na vídeňské škole, otřásl rakouskou společností. Skupina dospívajících studentů a dospívajících povalečů žila dlouhou dobu s mladou učitelkou, kterou pravidelně znásilňovala, okradla a nakonec jí zapálila byt. Německé noviny Süddeutsche Zeitung o tom stydlivě napsaly a přiznaly, že tři ze šesti mladistvých delikventů měli imigrantské kořeny.
Celé měsíce ji teenageři terorizovali, okrádali a znásilňovali. Teprve když jí začal hořet byt, kontaktovala policii.
Jak se učitelka mohla dostat do takové situace?
Je jim 14, 15 nebo 16 let, někteří už ze školy odešli a někteří to plánují. Nestudují, nepracují a mají spoustu volného času. Tráví ho spolu, sedm chlapců, někdy více, někdy méně. Říkají tomu jsme »na ulici«, v ulicích Liesingu, předměstí Vídně. Někdy nevědí, kam jít, a tak jdou k učitelce, která se přátelí jedním z nich. Tam si mohou dovolit kouřit trávu, pít alkohol a pouštět hlasitou hudbu až do čtyř hodin do rána. V určitém okamžiku se rozhodnou, že učitelku mají v hrsti. Tři z nich ji nutí k sexu, kradou jí věci a používají její bankovní kartu. Ostatní se buď účastní, nebo se dívají netečně, a nakonec učitelčin byt zapálí.
Jak se učitelka z Vídně mohla stát obětí toho, co státní zástupce nazval »mučednickou smrtí«, zůstává nejasné i po skončení soudního procesu v pondělí večer. Poté, co však vídeňský zemský trestní soud vynesl rozsudek, vyšlo najevo, že šest teenagerů spáchalo závažné trestné činy. Byli odsouzeni k trestům odnětí svobody v rozmezí od čtyř měsíců do tří a půl let.
Soudní proces vyvolal v Rakousku debatu o delikvenci mladistvých, o teenagerech, kteří vypadnou ze systému a jsou považováni za prakticky nenapravitelné. Šest odsouzených mladíků není prvním případem, který vyvolal rozruch. Jen před několika týdny se deset teenagerů dostavilo k soudu za sexuální napadení i dvanáctileté dívky ve vchodech bytových domů nebo na parkovištích, někdy ve skupinách. Většině z nich bylo 14 nebo 15 let.
Ústředním bodem debaty je otázka, zda by se měla zpřísnit trestní legislativa týkající se sexuálních trestných činů a snížit věková hranice trestní odpovědnosti pro mladistvé. Rakušané se však především ptají: jak se to mohlo stát ve Vídni, tak bohatém a prosperujícím městě s dobře rozvinutou sociální infrastrukturou? Na tuto otázku neodpověděl ani soudní proces. Ukazuje se však, že jsou děti ponechány napospas osudu a sociálním médiím, jak si jich rodiče i školy do značné míry nevšímají a spouštějí tak spirálu násilí.
Nechtěla přijít o »práci snů«…
Sedm chlapců na lavici obžalovaných se toto pondělí jen málo liší od svých vrstevníků sedících ve škole. Ani jejich životní příběhy nejsou nijak zvlášť dramatické. Tři z jejich rodičů mají kořeny v Iráku nebo Afghánistánu, ale všichni se narodili nebo vyrůstali v Rakousku, chodili zde do školy a hráli zde fotbal.
Nepřítomnost jejich rodičů je však nápadná. Jen několik chlapců je v doprovodu rodinných příslušníků; jeden z nich během přestávky v procesu vysvětluje, že své rodiče přesvědčil, aby se procesu neúčastnili. Nechce, aby věděli, co dělal; ani nevěděli, kde trávil všechny noci: tj. v bytě osmadvacetileté učitelky. Ta na střední škole učila zeměpis a dějepis a v roce 2024 kontaktovala bývalého studenta přes sociální síť.
Povídali si online a v určitém okamžiku přišel k ní domů, kde učitelka měla s šestnáctiletým chlapcem oboustranně souhlasný sexuální styk. K soudu se však nedostavila; promítlo se pouze video z jejího výslechu. V něm vypráví, jak se chtěla »potvrdit jako tvrdá učitelka« a postupně ztrácela kontrolu nad situací. Děsila se, že její vztah se studentem se stane veřejně známým a ona přijde o to, co nazývala svou »prací snů«.
Ponižující sexuální akt
Chlapci, které k ní přivedl její bývalý přítel, věděli, jak ji zneužívat. Nutili ji, aby o ně pečovala, platila za taxi a rozvoz jídla. Vzali si klíče od bytu a přicházeli, kdykoli chtěli. Jeden z chlapců prodával marihuanu a donutil učitelku, aby si ji od něj koupila. Sexuální akty v bytě byly natočeny a jí bylo vyhrožováno šířením. Dva chlapci se střídali v znásilňování ženy, jeden z nich ji škrtil. Jeden chlapec spáchal na terase učitelky to, co rozsudek označil za »ponižující« sexuální akt, a natočil ho. Když učitelka jednou řekla, že jí chlapci zničili život, jeden z nich odpověděl: »Je to její vlastní chyba, že se zapletla s nezletilými.«
Během soudního procesu se nikdy nezjistilo, zda mezi nimi byl vůdce, nebo zda byl celý čin výsledkem skupinové dynamiky. Hlavní pachatel, nyní patnáctiletý, vysoký a silný chlapec, uvedl, že »chtěl peníze«. Zbytek popírá a trvá na tom, že k sexuálnímu styku došlo po vzájemné shodě.
Někteří teenageři se učitelce nepochybně představili jako »Leasing Gang« a tvrdili, že už dříve měli s policií co do činění. Ukázali ženě video sexuální aktivity a vyhrožovali, že se jí i její rodině stane něco zlého. V lednu, když byla žena na dovolené, se nakonec vloupali do bytu učitelky, ukradli šperky a peníze a zapálili prádlo ve dvou pokojích zapalovačem, čímž způsobili požár. Na otázku, jak se to stalo, jeden z teenagerů odpověděl: »Mysleli jsme si, že je to poslední hazard; už jsem s ní nechtěl mluvit.«
Dva pokusy o sebevraždu
Rodiče učitelky popisují, jak se jí dnes daří. Je těžce traumatizovaná a dvakrát se pokusila o sebevraždu. »Prosil jsem ji, aby šla na policii,« říká otec. »Ale bála se, že to pro ni špatně dopadne.« Teprve po požáru bytu se obrátila na policii. Od té doby je učitelka na nemocenské a podstupuje terapii.
Starší sestra hlavního pachatele u soudu vypověděla, že její čtrnáctiletý bratr nepřenocoval doma, protože byl s učitelkou. Jeho rodiče na tom neviděli nic špatného, »koneckonců jsem věděla, kde je«. Sama nechtěla vědět, co přesně dělá; »to byla jeho věc«. Když jí dal zlaté hodinky z učitelčina bytu, nezeptala se na nic.
Ani ve škole se nic neobvyklého nedělo. Mezi chlapci se samozřejmě dlouho šířily zvěsti o tom, co se v bytě děje; jeden bývalý student to dokonce řekl zástupci ředitele. Brzy poté se k ženě přiblížil pouze jeden učitel. »Nechtěli jsme jí ani studentům dělat problémy,« vypověděla u soudu zástupkyně ředitele.
Před vynesením rozsudku se soudce zeptal obžalovaných, zda mají co říci. Pouze jeden chlapec řekl, že ho to, co se stalo, mrzí, »nebylo to zlomyslné«. Byl to teenager, který měl vztah s učitelkou. Byl osvobozen, protože neexistovaly žádné důkazy o tom, že by spáchal trestný čin. Některým teenagerům je kromě trestu nařízena i psychoterapie.
(is)