Vědci provádějí ve Velké Británii první velkou vědeckou studii, která má zjistit, zda je poskytování hotovosti lidem bez domova účinnějším způsobem snižování chudoby než tradiční formy pomoci, upozornil The Guardian.
Nová studie, kterou financuje vláda a kterou provádí King’s College London a charitativní organizace Greater Change zabývající se bezdomovectvím, bude zahrnovat 360 osob v Anglii a Walesu. Polovina z nich bude i nadále dostávat »standardní pomoc« od charitativních organizací v první linii. Druhé polovině se dostane další pomoci od organizace Greater Change, jejíž pracovníci budou s nimi diskutovat o jejich finančních problémech a následně jim zaplatí například zálohy na nájem, dluhy, pracovní vybavení, domácí spotřebiče, nábytek nebo nové oblečení. Přímé převody provádět nebudou, aby nedošlo k zastavení dávek kvůli přílivu peněz.
Profesor Michael Sanders, který vede experiment podle Guardianu řekl: »Snažíme se pochopit, jaké jsou mezní podmínky pro peněžní transfery. Kdy to funguje? Pro koho to funguje? Jaké částky je třeba lidem dávat, aby to fungovalo?«
Jeden z prvních systémů peněžních převodů byl v roce 1997 v Mexiku a od té doby se používá po celém světě. Většina důkazů však pochází ze zemí s nízkými a středními příjmy a setkává se s odporem politiků a veřejnosti, kteří se často domnívají, že lidé peníze utratí nerozumně. V loňském roce vědci v Kanadě zjistili, že poskytnutí 7500 kanadských dolarů (130 tisíc Kč) 50 bezdomovcům ve Vancouveru bylo efektivnější než utrácení peněz za jejich ubytování v útulcích a ušetřilo se přibližně 777 kanadských dolarů (13,5 tisíce Kč) na osobu.
Ve Velké Británii již proběhly studie menšího rozsahu, například program nadace Joseph Rowntree Foundation v roce 2012, který pomohl 12 lidem bez přístřeší, ale podle Sanderse se jedná o první rozsáhlé studie. Kromě studie s organizací Greater Change pracují vědci z KCL na dalších čtyřech podobných studiích. Greater Change za posledních šest let pomohla přibližně 1300 lidem bez domova a dalším osobám bez přístřeší v Londýně a Essexu.
»Každý člověk, kterému pomůžeme, ušetří v průměru asi 35 000 liber veřejných výdajů,« řekl Jonathan Tan, spoluzakladatel charity. Přibližně polovina jejich klientů měla přitom kriminální minulost.
Britské vládní údaje ukazují, že 13 % vězňů se po propuštění stane bezdomovci, což je vystavuje většímu riziku opakování trestné činnosti. Někteří z nich pro Observer uvedli, že se znovu dopustili trestného činu, aby se mohli vrátit do vězení – v roce 2022 činila míra recidivy v Anglii a Walesu 33,2 % u pachatelů propuštěných z vazby nebo s nástupem soudního příkazu.
»Víme, že z naší skupiny bývalých pachatelů, kteří opustili vězení, se po 12 měsících znovu dopustilo trestné činnosti méně než 9 % z nich,« uvedl Tan. Charita uvádí, že 86 % lidí, kterým pomáhá z bezdomovectví, není po 12 měsících bez domova. Studie KCL je způsobem, jak zjistit, zda tento úspěch pramení z řešení jednodušších případů.
(cik)