Dvě cesty směrem k Říši středu

Bože, to je situace! Donald Trump s doprovodem těch nejvýznamnějších amerických businessmanů letí do Pekingu. Jak to hodnotit? To je zrada Česka a Evropy! Koncem května má letět »Tchajwanec« Miloš Vystrčil do jiné Číny. Pro červený koberec, pozdrav ozbrojené jednotky a jistě dary i do své sbírky. Chtěl s sebou vzít také podnikatele. Plné letadlo manažerů a lidí od businessu. Tedy těch českých. Ne Muska, šéfa Appelu, Boeningu, Visy, JP Morgan, Cargila ad. Ty s sebou bere Trump a věří, že se všichni dobře dohodnou.

Je to ambiciózní záměr. Tedy Trumpa. Spojené státy získají miliardy a suroviny, které nemají. Ani čínská strana nevyjde nazmar. Šéfové amerických firem se vrátí spokojeni a už v sobotu, den po návratu domů, mohou podepisovat příkazy, co dřív a co později zajistit, dodat, připravit k přijetí.

A Česko? Pokud by do Tchaj-peji Miloš Vystrčil dorazil a s ním také vybraní podnikatelé, asi by zde nějaký obchod mohl být načat. Proč ne? Bylo by podivné, kdyby tomu tak nebylo. Nepodezírejme pana Vystrčila, že by šlo jen o výlet. Byť člověka napadá, proč takový zájezd neuspořádá do Indie, Vietnamu či třeba do Pákistánu? Jistě by zde také mohl uspět, i když pochopitelně ne v takové míře, jako se to zřejmě podaří Trumpovi v pevninské Číně.

Oč tedy jde? O provokaci. O co jiného. O uštědření políčku pevninské Číně. O komára, který chce ublížit slonu.

Obě cesty jsou beze sporu politickými. Ta Trumpova pomůže vyčistit ovzduší, ta Vystrčilova zase, alespoň pokud jde o naše zájmy, vytvoří kupu problémů. Ta Trumpova svědčí o tom, že svět by se přece jen mohl někam posunout. Možná i o nějaký ten metr k míru a mírové spolupráci na Zemi. Ta Vystrčilova má za cíl nasypat trochu soli do i tak nikoli nejlepších vztahů naší vlasti s nejrychleji se rozvíjející zemí světa, která podle některých už předstihla, pokud jde o ekonomiku, dokonce i USA. Umí vyrobit všechno, má nejen nejrychlejší vlaky světa, ale umí i obletět Měsíc a přistát na jeho odvrácené straně a zase vzlétnout s informacemi zpět. Chce klid pro svůj rozvoj a nepotřebuje cizí území. Jen nešlape stejným směrem jako jednonázorová Evropa. To pro ty, kteří poněkud zaostávají v myšlení, je přečin. Plná ústa demokracie a svobody, ale ten, kdo chce jít jinak a neřídí se jejich floskulemi, je nepřítel.

Cesta na Tchaj-wan je vlastně provokací. Fackou nejen Číně, ale i americkému prezidentovi. Ač jeho si právě moc nevážím, v jednom má pravdu. Mír na zemi se neobejde bez Číny, Tchaj-wan mu nestojí za to, aby se s ní kvůli němu rozkmotřil. Tedy natvrdo, ne rétorikou. Ta je stejně určena pro »šedou zónu«, aby náhodou nevypadla z role voličů jedině spravedlivých, jediných ochránců lidských práv, svobody a demokracie.

A český Vystrčil? Jen nula si může myslet, dá-li facku, byť jen svou provokační návštěvou, že něco získá pro sebe a svou zemi. Pro sebe možná. Pro svou zemi nikoli. Té jen zkomplikuje život a vztahy s Čínou, které i tak nejsou bohužel nejlepší.

Trump, tedy Spojené státy, cestou do Pekingu mohou jen získat, Vystrčil, poletí-li přece, může jen vyvolat nové problémy. Tak ať kvůli nám, občanům České republiky, raději zůstane doma.

Jaroslav Kojzar