V jednáních o osudu Hormuzského průlivu mezi Íránem, Ománem a USA se odehrává divoký thriller. Teherán vehementně popírá prohlášení amerického ministra zahraničí Scotta Bessenta o dohodě a prohlašuje průliv za »uzavřený až do odvolání«, jak uvádí zpráva Press TV.
Probíhají jednání mezi Íránem a Ománem o Hormuzském průlivu, bez účasti Spojených států a jejich cílem je vytvořit »mezilehlý koridor«.
Zároveň jiné arabské zdroje odhalují, že Írán požaduje 7% tranzitní poplatek pro všechny obchodní lodě plující Perským zálivem, zatímco Spojené státy se údajně snaží prostřednictvím jednání snížit sazbu na 5 %.
Zdá se však, že velkými vítězi z celého bilaterálního procesu jsou Peking a Moskva, protože se očekává, že lodě dotčených zemí budou osvobozeny od jakéhokoli druhu poplatku, ať už bude mít konečné urovnání pro Perský záliv jakoukoli formu. »Naši spojenci budou mít zacházení, které vyplývá z našich bilaterálních dohod,« zdůrazňuje charakteristicky únik z Teheránu…
Podle mezinárodního oddělení tiskové agentury Tasnim mluvčí íránského ministerstva zahraničí Esmail Baghaei uvedl: »Tato jednání jsou vedena jako dialog mezi oběma pobřežními zeměmi Hormuzského průlivu, zaměřený na určení bezpečných návratových tras pro lodě; trasy, která při zajištění suverénních práv zohledňuje také aspekty národní bezpečnosti Íránu a Ománu.«
Co uvádějí média
Vysoký izraelský úředník řekl izraelské televizi Channel 12, že Trump se snaží dosáhnout dohody s Íránem »za každou cenu«, a přístup popsal takto: »Pro Trumpa je vzdálenost mezi mírem a válkou jen pár písmen na klávesnici.«
Úředníci a experti se domnívají, že většina Trumpových hrozeb jsou jen slova a že nakonec ustoupí. Trumpovy hrozby již nemají takový odstrašující účinek jako dříve a jejich opakování bez jejich realizace by mohlo snížit účinnost tohoto politického nástroje. Írán jedná pouze s Ománem o budoucích ujednáních o správě průlivu a se Spojenými státy žádná jednání nevedl.
Podle Al Jazeera »nastávají kritické časy a nemusí trvat dlouho, než bude vyřešena situace v Hormuzském průlivu a uzavřena jakákoli možná dohoda«.
Britské noviny The Telegraph prohlásily: »Írán zvažuje vytvoření ‚dobrovolného fondu‘ státy Perského zálivu a některými evropskými členskými státy, který by pokryl náklady na plavbu, ochranu životního prostředí, pátrací a záchranné služby a další služby v Hormuzském průlivu. Plán, který podporuje Omán, má model podobný Malackému průlivu, který vyžaduje, aby lodě platily poplatky a sazby.«
Izraelská E24 informovala, že v rozhovorech mezi bylo dosaženo pokroku. Írán a Omán se dohodly na dočasném řešení pro Hormuzský průliv, podle kterého budou lodě do průlivu vplouvat přes íránskou část, což je pro Írán významný úspěch.
Podle deníku The Guardian se cesta k otevření Hormuzského průlivu posouvá vpřed z iniciativy Íránu a Omán je pod tlakem Spojených států, Evropy a Saúdské Arábie…
Americké veřejné mínění a únava z nekonečných válek
Po dvou desetiletích válek v Afghánistánu a Iráku je americká společnost hluboce unavená z jakéhokoli nového vojenského dobrodružství.
Spolehlivé průzkumy ukazují, že více než 65 % Američanů je proti jakémukoli nasazení pozemních sil v Íránu a pouze 7 % amerického lidu podporuje totální pozemní útok.
Tato veřejná atmosféra a klima představují vysokou politickou cenu pro každého prezidenta, který by chtěl válku.
Zkušenosti z války ve Vietnamu ukázaly, že ani taktická vítězství nemohou zabránit strategické porážce způsobené erozí veřejného mínění.
Navíc, mnoho bývalých úředníků Pentagonu připustilo, že Spojené státy jednoduše nemají finanční kapacitu na to, aby odolaly totální vyčerpávající válce v Íránu, zejména když hlavní protivníci, jako je Čína a Rusko, sledují strategickou chybu Američanů.
(is)