Carlese Puigdemont, muž, který se jako prezident španělského regionu Katalánsko v roce 2017 pokusil vyhlásit nezávislost – aby nakonec skončil v Belgii, hledaný Madridem kvůli obvinění ze vzpoury, pobuřování a zpronevěry veřejných prostředků, chystá v nedělních volbách návrat.
Celá léta žil pod hrozbou vězení, pokud by někdy vkročil do své rodné země. Čas trávil mezi vyslanci z celého kontinentu a snil o nezávislosti. A pak se mu naskytla další šance. Nabídka amnestie. Možnost znovu se chopit moci. Shromáždil své příznivce v táboře kousek od Španělska v Perpignanu a připravuje se na triumfální návrat, upozornil server POLITICO.
»Pokud budu zvolen prezidentem, mou prioritou číslo jedna bude znovu sjednotit hnutí za nezávislost, dostat všechny zpět k jednacímu stolu a zhodnotit, kde jsme po sedmi letech,« řekl katalánský vůdce v obsáhlém rozhovoru ve své provizorní volební kanceláři v Perpignanu. »Vymyslíme, jak se posunout dál, a nebudeme opakovat stejné chyby, kterých jsme se dopustili v roce 2017.«
Těmi »chybami« myslel své rozhodnutí vyhlásit nezávislost Katalánska, které však okamžitě pozastavil. Nechal se podle svých slov přesvědčit, aby dal Madridu čas na vyjednávání, ale místo toho španělské úřady jeho gesto dobré vůle zradily, když rozpustily regionální parlament, sesadily vůdce hnutí a poslaly na něj policii. »Tentokrát Španělsku druhou šanci nedáme,« řekl Puigdemont. »Budeme připraveni. Budeme mít demokratický a nenásilný plán, jak se s tímto scénářem vypořádat.«
Vzhledem k tomu, že průzkumy veřejného mínění mu v současnosti přisuzují druhé místo, má Puigdemont reálnou šanci, že se tak stane – i když není jasné, zda a kdy by se mohl do Barcelony vrátit.
Katalánsku, jednomu z nejbohatších španělských regionů, přiznává Španělsko určitou autonomii. Touha Katalánska po nezávislosti sahá až do roku 1714, kdy se region postavil na stranu poražených ve válce o španělské dědictví a byl zbaven svých starých výsad a autonomních institucí. »V každé generaci Katalánců se tak či onak projevuje vzpurnost, vědomí, že jsme byli násilím vnuceni do státu, který není náš,« řekl Puigdemont.
K jeho vlastnímu probuzení došlo během jeho pobytu v katolické internátní škole v doznívajících letech diktatury Francisca Franca, který se snažil potlačit katalánský jazyk a identitu. »Nutili mě psát své jméno kastilsky – Carlos, ne Carles,« řekl. »A když jsem se podíval do svých dokladů, byl jsem konfrontován s identitou, která mi nepatřila.«
Po Francově smrti mohli Katalánci svobodně oslavovat svůj jazyk a kulturu. Vztahy s Madridem však zůstávaly nelehké. »Znovu a znovu jsme se snažili dosáhnout politických dohod se španělským státem, abychom se dopracovali spravedlivějšího zacházení a respektu,« řekl serveru. »A všechny tyto pokusy selhaly.«
Jedinou zbývající cestou, dodal, »je stát se nezávislým státem«.
Puigdemontův pokus o revoluci nedopadl dobře. V říjnu 2017 jeho vláda uspořádala referendum o nezávislosti proti příkazu Madridu a španělského ústavního soudu. Španělská policie ale vtrhla do volebních středisek a obušky zasahovala proti volebním pracovníkům a voličům, kteří se snažili odevzdat svůj hlas.
Volební účast byla nízká; hlasovací lístky odevzdala méně než polovina obyvatel regionu. Organizátoři však přesto prohlásili, že 90 % hlasujících se vyslovilo pro odtržení od Španělska.
O šestadvacet dní později vyhlásil Puigdemont nezávislost během projevu v regionálním parlamentu. Poté však vyhlášení okamžitě pozastavil – tento krok mu prý doporučily přední politické osobnosti doma i v zahraničí, které ho ujistily, že Madrid je připraven jednat. Španělské úřady však místo toho, aby navrhly rozhovory, vyhlásily výjimečný stav, rozpustily katalánskou vládu a nařídily zatčení jejích představitelů.
Puigdemontovi se podařilo uniknout dopadení díky tipu od regionálního policisty. Na zadním sedadle auta s tmavými skly byl vůdce separatistů odvezen ze svého domu v Gironě a po výměně vozidel převezen přes hranice do Francie – jen o vlásek se vyhnul zátarasu, který španělské úřady na přechodu zřídily několik minut po jeho průjezdu.
Puigdemont svůj odchod ze Španělska zdůvodňuje snahou ochránit úřad prezidenta Generalitat, tedy název, pod kterým je katalánská vláda známá již více než 700 let. »Jsem 130. představitelem rodu, který sahá až do roku 1359,« řekl.
»Neodešel jsem do exilu, abych se chránil,« řekl Puigdemont. »Šel jsem chránit instituci, nad kterou mám dočasnou péči a kterou mám povinnost zachovat.«
Madrid je i nadále odhodlán vidět Puigdemonta za mřížemi a opakovaně se pokoušel o jeho vydání, což podle politika paradoxně prospělo jeho věci. Každá odmítnutá snaha o jeho odvlečení zpět do Španělska zdůraznila jeho neobvyklý status evropského politika stíhaného v rámci Evropské unie a přitáhla větší pozornost k širšímu separatistickému hnutí.
V Katalánsku se v posledních několika letech pomalu vytrácí vzduch z úsilí o nezávislost. Xavier Antich, šéf separatistické občanské a kulturní skupiny Òmnium Cultural, uvedl, že zásahy Madridu měly na hnutí zničující vliv. »Lidem byl zabaven majetek a domy, byli pokutováni nebo jinak zruinováni rozsudky, které jim znemožňují pracovat ve státní správě nebo na univerzitách,« řekl.
Podle organizace bylo od roku 2017 přibližně 1460 lidí vystaveno trestnímu nebo správnímu řízení v důsledku jejich spojení s úsilím o nezávislost.
Antich dále prohlásil, že věří, že katalánská společnost opět »jednomyslně« přijme Puigdemonta s otevřenou náručí, a předpověděl, že bude ještě schopen hýbat masami. »Je demokratickou anomálií, že zvolení představitelé jsou již téměř šest let v exilu kvůli obraně základních práv,« dodal.
Puigdemont má jasno v tom, že pokud se mu podaří stát se znovu katalánským prezidentem, nevzdá se svého úsilí o sebeurčení. »Možná nejsme schopni vyhlásit nezávislost hned teď, ale navzdory všemu, co se stalo, navzdory našim rozkolům a chybám, podmínky k tomu, aby se tak stalo, stále existují,« řekl.
(cik)