Nová trenérka ženské hokejové reprezentace Carla MacLeodová vnímá jako privilegium, že dostala příležitost s českým týmem pracovat. Věří, že se v něm skrývá velký potenciál. Kanaďanka by ráda navázala na předchozí práci kouče Tomáše Paciny, jenž skončil ve funkci nedlouho po olympiádě v Pekingu, a zaútočila na výsadní postavení zámořských celků USA a Kanady v ženském hokeji.
»Vážím si té šance, beru ji jako privilegium. Český ženský hokej má určitě skvělou budoucnost a velký potenciál,« řekla v on-line rozhovoru z kanadského Calgary dvojnásobná olympijská vítězka, která bude první ženou u české ženské reprezentace. »Bude to novinka pro český ženský hokej, ale na pohlaví až tak nezáleží. Já jsem nadšená, že tu šanci dostávám,« uvedla devětatřicetiletá MacLeodová.
Přestože aktivní dráhu ukončila v roce 2010, v hokeji působila v různých rolích i nadále. A o výsledcích Češek z posledních let má i díky tomu dobrý přehled. »Měla jsem to štěstí, že jsem posledních pár šampionátů mohla navštívit. Poslední mistrovství světa se navíc hrálo zrovna v Calgary a já jsem byla členkou týmu společnosti, která šampionát vysílala, takže jsem měla ten luxus v podobě možnosti vidět úplně všechny zápasy na turnaji,« připomněla MacLeodová turnaj, kde Češky prohrály čtvrtfinále s Finkami 0:1.
»A jako velký fanoušek hokeje jsem pak samozřejmě sledovala i olympiádu, kam se český tým dostal skrze kvalifikaci. Takže moc dobře vím, jak si český ženský tým vedl,« ujistila.
V kontaktu je navíc se svým předchůdcem Pacinou. »Kdysi dávno mě trénoval, ale kamarády jsme zůstali dodnes. Jsme hodně v kontaktu a probíráme všechno, takže vím, na čem jako tým společně pracovali. Teď je to o tom, abych poznala jednotlivé hráčky, a to i z té lidské stránky, to bude nejbližší krok. A možná i ten nejdůležitější,« řekla MacLeodová.
»Každopádně je to pro mě skvělý základ do mé práce a jsem nadšená, že v téhle fázi rozvoje toho týmu k němu mohu přijít. Půjdeme po podobné cestě, jak šel tým s Tomášem, ale samozřejmě s některými odlišnostmi, protože já jsem prostě zase jiný trenér,« dodala MacLeodová.
S hráčkami se poprvé uvidí díky on-line spojení. »To jen abych se představila. A pak mě čeká spousta práce ohledně toho, abych jednotlivé hráčky poznala a co nejvíce se o nich dozvěděla. Ještě na tom pracujeme, ale reálně by to pak mělo vyjít na konce července. Věřím ale tomu, že jako tým se můžeme zlepšovat každým dnem, i když zrovna nebudeme pohromadě na stejném místě,« prohlásila MacLeodová.
Dobře vnímá, že se vzestupem českého ženského hokeje roste i jeho popularita. Tlak si ale v této souvislosti nepřipouští. »Tlak je privilegium, protože to znamená, že máte šanci něčeho velkého dosáhnout. Tenhle tým pracoval hodně tvrdě na tom, aby se dostal tam, kde nyní je. Další cíle má stále před sebou a já jsem moc ráda, že na nich můžeme pracovat. Tím dalším je dostat se na pódium, pak budeme chtít jednoho dne vyhrát i zlato. Ta cesta je úžasná. A to je na sportu krásné, že se pořád můžete posouvat a zlepšovat. Vždy pro další krok vzhůru je ale potřeba pro to udělat ještě o něco více,« řekla MacLeodová.
Je ale reálné se opravdu dostat až na úroveň USA či Kanady? »Když se podíváte do historie tohoto sportu, jsou severoamerické týmy těmi lídry, ale proč se nezkusit dostat před ně? Stačí si připomenout čtvrtfinále olympijského turnaje, kdy se Češky proti Američankám hodně dlouho držely a měly šanci na dobrý výsledek. Bude to těžká práce? Samozřejmě, že ano. Ale když se chcete někomu vyrovnat, je to důležitá součást toho, co vás žene dopředu. Z každé zkušenosti se můžete poučit. A snažit se zlepšit. Třeba v proměňování šancí nebo v otázce sebevědomí,« uvedla.
(koz, čtk)