Znáte starou Hašlerovu píseň Čí je Praha?! Naše!? Neznáte? Ale znáte. Občas zazní i z televize. Zpívá se z ní nejen o stověžaté Praze, ale i…
»Čí jsou všechny zákony a práva?
Naše!
Proto je kdo jak chce vykládá.
Čí je všechna minulost a sláva?
Naše!
Ta nám ale trochu uvadá!
Čí jsou všechny ostudy a špína?
Naše!
Bez nich by jsme nemohli snad žít,
že je máme, čí pak je to vina?
Naše!
My se chceme v špíně utopit!«
A následuje: »…my Prahu nedáme,
radši ji zbouráme,
radši ji zbouráme,
zbouráme hned!«
Doplnil bych ovšem ještě jednu sloku:
»Čí je naše milá televize?
Naše!
A i rozhlas její kamarád?
Čí jsou jejich moudra, demovize?
Naše!
Ty přece má každý u nás rád.
Platit chceme, jinak bude krize.
Jasné?
Jinak půjdem do ulic se prát.«
A refrén: »My telku nedáme,
Radši ji prodáme,
Radši ji prodáme
do Bruselu.«
Kdo ji prodá? Oni? Ti, kteří si ji přivlastňují? Ti, kteří se tváří, jako by to tak bylo.
Takže, žijeme v nové kauze – Telemetru.
Leccos totiž tady už bylo. V Dozimetru šlo o korupci v hlavním městě. Mělo na ni vydělat hnutí Starostů a TOP 09. V akci bitcoin se zase jednalo o obchod s kriminálním podsvětím, profitovat z něj měla ODS. V průběhu tzv. digitalizace stavebního řízení se ukázala jeho nefunkčnost, proto její průběh byl zastaven, což stálo český stát miliony, hospodářskou neodpovědnost nenesl nikdo, ani odpovídající pirátský ministr, a vybraní tvůrci projektu prý dostali peníze podle smlouvy. Na podivném kupčení s městskými byty v Brně měla svůj díl odpovědnosti KDU-ČSL… Prostě demokratické strany, jež se tak nazývají, jsou vskutku demokratické. Jen mají svůj výklad v jedno spojená slova demos a kratos.
A jsme u jádra věci. Stoupenci mediální svobody (myšleno ovšem v jejich interpretaci) odmítají, aby jimi chráněná média byla pro všechny. Dotvrzuje to heslo, jež začali užívat. Zní takto: »My vám televizi nedáme« a začalo se objevovat na poutačích stoupenců poplatků. Týká se ovšem obou tzv. veřejnoprávních médií. Ať to promýšlím z jakéhokoli úhlu, vychází mně, že oni se pokládají za majitele obou médií.
Když ovšem vím, jak dopadly všechny průzkumy týkající se poplatků, tedy problému používaného jako důvod pro obranářsko-televizní akce, je to divné. Ale o tom později. Takže tvrzení, že Česká televize a Český rozhlas jsou nás všech, není pravda? Potvrzuji, že to opravdu pravda není. Jen jsem vyslovil řečnickou otázku. Dosud se redaktoři, a vlastně zaměstnanci obou médií, domnívali, že jsou jejich výlučnými vlastníky. Mohli si totiž dělat leccos. Vysílat podle své libosti. Ovlivňovat volby. Směrovat veřejné mínění. Vysílat informace zbarvené jednou barvou. Vyzvednout kohokoli či odsoudit ho do zapomnění. Byli pečlivě vybíráni z žurnalistů, kteří slouží jednomu společenskému zaměření a neměli nad sebou kontrolu, protože kontrola Radou je v podstatě formální a pokud jde o obsah, vůbec se neprojevuje. Vlastně ani nemůže. Nelze přece zasahovat do pravomocí ředitele a jeho podředitelů. Pokud jde o odměňování redaktorů, také ne. Totéž se týká i veřejnoprávního rozhlasu. Jestliže se někdo náhodou odklonil, musel odejít. Zastání nenašel. Nepořádek? Řeknete si. Nikoli. Systém, aby nikdo nemohl zasahovat do zaměření vysílání, jež umožňuje šířit třeba jiné než bruselsko-natovské myšlenky, je želbohu trvalý a nepochybuji o tom, že ani po případném zrušení poplatků, měněn nebude.
Takže ono »My vám televizi nedáme«, má svědčit o tom, v čích rukou veřejnoprávní média jsou? Že nikoli v rukou všeho lidu? Jistě, takto postavená otázka skýtá v sobě kus demagogie. Nikdy nic nemůže být totiž v majetku všech. Ono My nám však sděluje, že majiteli se cítí být ti, co křičeli z balkonu ČT na demonstrující pod nimi a ti, co pořádají monstrshow 15. listopadu na Letné. Tam přijdou i někteří herci, jistě se dostaví, ale tak, aby byli v pozadí, zástupci politických stran, které prohrály volby a kteří by se chtěli rychle vrátit na »místo nahoře« (John Braine), přijdou zástupci médií pozvaných z celé Evropy. Akci bude natáčet Česká televize, snad přijde i paní Eva z Hradu. Bude to vskutku velká show.
Nyní je čas na vyslovení otázky: Je většina obyvatel Česka pro to, aby této skupině lidí veřejnoprávní média také napříště zůstala v područí? Přitom nejde o řešení směrování ČT a ČRo, ale o možnost kontroly nad hospodařením (kontroly opravdové, ne té zdánlivé, limitované, jíž má Rada obou médií, ale kontrolu toku peněz, česky: mrhání).
Otázka položená stovkám respondentů zní: »Souhlasíte s tím, aby se zrušily televizní a rozhlasové poplatky?« Odpověď: 70 % ANO, 24,8 % Ne, 4,7 % ANO, ale s podmínkou, že je třeba najít jiný nezávislý model (Médium 1. 11. 2026).
Máme i jiné průzkumy na téže téma. Například Echo na obdobně položenou otázku uvádí: ANO 81,79 %, NE 18,26 %.
Pribram.cz dokonce otázku obrátilo: Platili byste poplatky, kdyby nebylo povinnosti? Odpověď: NE 90 %, ANO 10 %.
Takže, jak to je s tvrzeními televizních a rozhlasových pracovníků, kteří brání sami sebe, své mzdy, své někdy zbytečné rubriky, s tvrzeními opozice či samozvaných vůdců národa, když většina obyvatel si přeje něco jiného?
Utkvěl mně v hlavě jeden nápis na televizní budově v Kavčích horách vyvěšený jako výhrůžka těm, kteří přišli říkat něco jiného, než je tvrzení jednostranně zaměřených médií. Zněl: »Svobodu médiím, kriminál zrádcům«. Pochopil jsem, že o onu proklamovanou svobodu těm na balkóně ČT vůbec nešlo, a že pokud by se dostali k moci, nás ostatní, kteří s nimi nejdou, čekají represe. Nikoli už jen označování, že jsme dezoláti, švábi, sv*ně, proruské onuce, populisté, bolševici, nevzdělaný plebs, trollové, užiteční idioti, kremlboti, chcimírové, flastenci…, ale možná i ochranné tábory – tak to nějak myslel jeden ideolog s plukovnickými výložkami sloužící Fialově vládnímu týmu? Jenže prohráli volby. Nestydí se za to, co dokázali poničit za dobu minulé vlády. Ani za nejvyšší inflaci v Evropě, za odchody do důchodů v šedesáti sedmi, za zvýšení platů poslanců a státních činitelů, zatímco zákonem již přidělený příspěvek důchodcům zrušili, za nákup zbytečných letadel F-35, za zdravotní a další pomoc Ukrajině na úkor vlastního obyvatelstva a podivné České muniční iniciativy, za podporu všelijakých bruselských nápadů, které svazují naše hospodářství, za zákony, které umožňují kriminalizovat jiné názory, atd., atd. Na vše zapomněli. Na vše. Taková je skutečnost.
Nyní jde o charakter republiky. Jako záminka byly zvoleny poplatky. Je prý vymyšleno odebrání svobody médiím. Přitom jde jen a jen o ČT a ČRo a převod z nucených plateb na stát. O zákon, který nám všem nařizuje dělat to, co nechceme. Většina ho, jak ukázaly průzkumy, nechce. Protože to organizátoři akcí za poplatky vědí, svolávají masové akce svých příznivců, řeší zástupná témata, tvrdí to, co není pravda a umožňují jim vykřikovat protivládní hesla prostřednictvím České televize. Také to je politika. Otevřené přiznání, oč jim jde.
Jaroslav Kojzar