V pondělí 27. listopadu se uskutečnili protestní akce odborů po celé České republice, ať již šlo o stávky, nebo demonstraci odborářů na Malostranském náměstí v Praze. Vyvolalo to značné ohlasy v celé naší širší veřejnosti. O stručné zhodnocení dopadů a výsledků této mohutné demonstrace odborářů a mnoha našich občanů, ale třeba také o vlivu na následné jednání tripartity, požádal iportaL24.cz předsedu Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka.
Jak zpětně hodnotíte průběh a význam tohoto odborářského protestu proti politice vlády?
Myslím si, že to byla vydařená akce, a to nejen na Malostranském náměstí, ale také i kvůli stávkám a manifestacím nesouhlasu s politikou vlády, které proběhly po celé České republice. Svůj psychologický význam sehrála i celodenní stávka ve více 70 procentech základních, středních a mateřských škol. Protestní akce měly několik různých rovin a vláda a vládní politici nebyli schopni na ni reagovat přístupem, který by otevřel sociální dialog.
Reakce vládní koalice byla odmítavá, v některých momentech s pokusy protesty odborů zesměšnit, o což se snažila zejména provládní média. Příkladem nepochopení toho, co je sociální dialog, bylo i jednání a chování samotného premiéra, který místo diskuse se stávkujícími zaměstnanci v nějaké fabrice či s demonstranty na Malostranském náměstí raději odjel na farmu bratra ministra práce a sociálních věci. To byl jeho »dialog« s lidmi.
Dá se říci, že tato protestní akce odborů překonala protestní akce, které probíhaly v dobách bývalých vlád Mirka Topolánka a Petra Nečase?
Víte, to se nedá až tak jednoznačně vyhodnotit. Bývalí premiéři Mirek Topolánek a Petr Nečas předčasně skončili ve svých vládních funkcích, a to díky nespokojenosti našich občanů. K tomuto procesu postupně narůstající nespokojenosti lidí značným dílem přispěly svými protestními akcemi i odbory.
Ptáte-li se na význam a dopady této protestní akce odborů, uvidíme v příštím roce, zda bude 27. listopad 2023 impulsem pro odbory, zaměstnance a mnoho dalších občanů pokračovat v tomto jejich protestu i v průběhu příštího roku. Tedy, zda, tyto protesty občanů, nevyústí v to, že koaliční vláda se dostane do tak silných vnitřních rozporů, že nakonec odstoupí, či bude odvolána, a budou vyhlášeny předčasné volby.
Byla vláda, na základě tohoto masového protestu odborů vůči vašim argumentům na jednání tripartity již vstřícnější?
V žádném případě nebyla! Arogance moci prostě křiví charakter! V tomto případě bych řekl, že si vládní garnitura stále myslí, že vše dělá dobře a správně. Kvůli této aroganci moci je vládní koalici úplně jedno, co si naši občané myslí.
Přitom podotýkám, že tyto jejich zpackané »reformy« dopadají především na řadové občany. Toto jejich chování je vůči našim občanům netaktní. Řekl bych i přezíravé.
Jednou historie vyhodnotí, že současná vláda byla tou nejhorší vládou za celých 34 let od sametové revoluce.
Zaměstnavatelé si nyní výrazně uvědomují nesmyslnost ekonomické politiky vlády. Jak se to projevilo při jednání této tripartity?
Řekl bych, že ze strany zaměstnavatelů se to nikterak neprojevilo. Vláda dala v podstatě najevo oběma sociálním partnerům, tj. zaměstnavatelům i odborům, že je to právě ona, která rozhoduje. Je to dáno převahou 108 hlasů v Poslanecké sněmovně, což s myšlením členů vládní koalice dělá přímo divy.
Když jste se zmínil o zaměstnavatelích, musím přiznat, že jsem z jejich strany očekával mnohem vyšší tlak na vládu. Ale, příkladem jejich reakce byl postoj předsedy Hospodářské komory ČR, který bývá na jednání tripartity pravidelně přizván. Z jeho strany nezazněla ostrá kritika vlády za její špatnou ekonomikou politiku. Musím dodat, že ani od ostatních reprezentantů průmyslových kruhů.
Dá se však říci, že v diskusi došlo k určitému zlehčování protestní akce odborů. Zejména se to týkalo návrhu odborů na zvýšení minimální mzdy. Řekl bych, že podnikatelé si tímto svým postojem chtěli »koupit« vládu. Předpokládají, že se jim vláda odmění tím, že minimální mzdu zvýší co nejméně.
Jak tedy probíhala diskuse kolem zvýšení minimální mzdy?
Jako vždy. Odbory navrhly zvýšení minimální mzdy, aby byla pokryta alespoň životní úroveň. Zaměstnavatelé navrhli velmi nízkou, přímo symbolickou částku. A vláda se potom tvářila, že je to právě ona, která musí rozhodnout.
K tomu musím ovšem dodat, že pro nás, pro odbory, hraje, že směrnice Evropské unie o přiměřené minimální mzdě obsahuje ustanovení, že minimální mzda má lidem zajistit slušné živobytí. Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka sice předložil své návrhy, ale vláda nakonec rozhoduje jako celek.
Největší nesvár mezi zaměstnavateli a odbory je to, jak bude vypadat valorizační mechanismus zvýšení minimální mzdy. Vláda se spíše přiklání k zaměstnavatelům.
Uvědomuje si vůbec vláda, že by měla přestat poslouchat názory poradců z bankovního sektoru či jiných obdobných institucí? Neměla by si raději vybrat odborníky z praxe, z výroby?
Jednoznačně máte pravdu. Poradci z bankovního sektoru nejsou správní, protože radí tak, aby bankovní sektor co nejvíce vydělal. Naopak jako poradce vlády je nutné angažovat ekonomy z praxe, kteří dokáží vyhodnotit celý systém opatření, jež je potřebné v České republice zavést, aby se naše ekonomika dostala ze současné neutěšené situace. Tím, že vidí hospodářský vývoj ve své konkrétní výrobní praxi, dokáží mnohem lépe posoudit, co je nutné pro další celkový rozvoj ekonomiky učinit.
Ještě dodám, že poradci ze sféry vysokých škol jsou většinou lidé, kteří na fakultách přednášejí nastudovanou teorii a zprostředkované poznatky z praxe, tedy od někoho, takzvaně z druhé ruky. Proto doporučuji odborníky z praxe, z výroby! Jde o to, že člověk, který řídí fabriku, aby nezkrachovala, nejlépe ví, co má učinit, aby zajistil hospodářský růst státu.
Co byste doporučil vládě, pokud jde o to, jak by měla dále postupovat při řízení naší země?
Odpovím vám stručně. Jediným východiskem z této neutěšené a složité situace, v níž se Česká republika nyní nachází, je demise vlády a vyhlášení předčasných voleb!
Miroslav Svoboda
Diskuze je uzavřena.