Po generace bylo brzké vstávání a brzké usínání považováno za vzor zdravého života a jakékoli odchýlení se od něj často považovalo za nezdravé. Vědci však zjistili, že to, zda je někdo ranní ptáče, které vstává brzy a začíná den s energií, nebo noční sova, která přirozeně zůstává vzhůru dlouho a vstává později, je mnohem víc než jen volba životního stylu. Tento vzorec odráží přirozenou preferenci těla ohledně načasování cyklů spánku a bdění v rámci 24hodinového dne.
Nedávná studie však naznačuje, že být noční sovou může mít své vlastní metabolické nevýhody.
Jídla jsou také časovými signály pro vnitřní hodiny těla a to, kdy jíme, může ovlivnit metabolismus. V nedávné studii vědci zkoumali, zda je chronotyp člověka spojen se stravovacími návyky, složením těla a celkovým metabolickým zdravím.
Studie sledovala skupinu zdravých žen žijících v Aucklandu na Novém Zélandu a zjistila, že noční sovy konzumovaly méně energie a méně potravin bohatých na mikroživiny než ženy s ranním chronotypem. Vyšší příjem kalorií večer byl spojen s vyšším procentem tělesného tuku a větším rizikem obezity.
Protože většina nočních sov jedla ráno jen velmi málo a velkou část jídla konzumovala pozdě v noci, mívaly vyšší index tělesné hmotnosti (BMI) a procento tělesného tuku než ranní ptáčata.
Spánek, jídlo a biomarkery
Studie naznačují, že chronotyp ovlivňuje více než jen to, kdy spíme – formuje také naše stravovací návyky. Zatímco většina studií se zaměřovala na celkový příjem potravy, věnovala menší pozornost načasování kalorií a živin, i když se jak to, co jíme, tak i kdy jíme, může v závislosti na chronotypu lišit.
Večerní typy s větší pravděpodobností jedí později během dne, vybírají si méně zdravé potraviny a celkově mají horší stravovací návyky. Jsou také spojovány s vyšším BMI. BMI samo o sobě však nedokáže rozlišit mezi svalovou hmotou a tělesným tukem. To je obzvláště důležité na Novém Zélandu, kde ženy z Pacifiku obvykle mívají větší postavu a větší svalovou hmotu než ženy evropského původu.
V této studii se vědci zaměřili nad rámec pouhého indexu tělesné hmotnosti (BMI). Tým použil Mnichovský dotazník chronotypu (MCTQ) k určení chronotypů 130 novozélandských žen z Pacifiku a 157 novozélandských žen z Evropy ve věku 18 až 45 let. Na základě jejich spánkových a bdělých vzorců byly účastnice klasifikovány jako ranní, střední nebo večerní typy. Ženy, které obvykle chodily spát ve 23 hodin a vstávaly v 8 hodin ráno, byly zařazeny do kategorie středních typů.
Účastníci poté během pěti po sobě jdoucích dnů – tří všedních dnů a dvou víkendových dnů – zaznamenávali vše, co snědli a vypili. Dietologové později s každým účastníkem provedli rozhovor, aby ověřili velikost porcí a zajistili přesnost stravovacích záznamů.
Místo toho, aby se vědci spoléhali pouze na tělesnou hmotnost, použili DXA skeny, typ rentgenového snímku, k měření množství tělesného tuku u žen a jeho umístění v oblasti, včetně oblasti břicha a boků. Také měřili krevní biomarkery, včetně hladiny cukru v krvi, cholesterolu a hormonů souvisejících s tukem.
Noční sovy měly horší výsledky téměř ve všech zdravotních ukazatelích, které vědci měřili, ve srovnání s ranními a středně pokročilými typy. Měly vyšší průměrný BMI a celkově více tělesného tuku s vyšším poměrem androidních a gynoidních svalů, což naznačuje větší váhu kolem břicha než v oblasti boků – což je vzorec, o kterém je známo, že zvyšuje riziko zdravotních problémů. Jedly méně zdravých potravin, konzumovaly méně vlákniny a chyběly jim základní vitamíny a minerály.
Krevní testy ukázaly, že večerní typy měly vyšší hladiny inzulínu a triglyceridů a nižší hladiny ochranného HDL cholesterolu. Také vykazovaly zvýšené hladiny leptinu, hormonu spojeného s tělesným tukem, a nižší hladiny ghrelinu, hormonu, který signalizuje hlad, ve srovnání s jinými chronotypy.
Zjištění ukazují, že ačkoli všechny skupiny chronotypů konzumovaly podobné množství kalorií a makroživin, ženy s večerním typem měly méně příznivé profily metabolických biomarkerů, tělesného tuku a živin.
Vědci tvrdí, že je zapotřebí dalšího výzkumu této souvislosti mezi chrono-výživou a obezitou, zejména u etnicky rozmanitých populací. To pomůže vědcům pochopit skutečný dopad chronotypu a nakonec vytvořit personalizované zdravotní intervence.
Ioannis Sideropulos
Zjištění byla publikována v časopise Frontiers in Nutrition.