Každý rok, 20. března, Mezinárodní den štěstí vynáší do popředí seznam, který boří stereotypy. Nejšťastnější země nemusí být nutně nejbohatší. Mezinárodní den štěstí vyhlásilo OSN v roce 2013, aby upozornilo na důležitost cítit se v životě šťastnen. A pocit štěstí a pohody patří do rodinných a přátelských vztahů, ale patří i do pracovní činnosti. Dobré mezilidské vztahy se vrací zpět jako pocit uspokojení a štěstí.
Finsko, Dánsko, Island a Norsko se objevují na předních příčkách mezinárodních žebříčků, jako je například World Happiness Report. Jejich přítomnost v těchto žebříčcích se nevysvětluje pouze jejich ekonomickou silou. Jsou to společnosti, které systematicky investují do důvěry, sociální soudržnosti a silné záchranné sítě pro své občany.
Finsko se devět z posledních deseti let umístilo na prvním místě. Země dosahuje vysokých výsledků v oblasti sociální podpory a nízké vnímané korupce a obyvatelé často poukazují na síť sociálního zabezpečení – včetně vzdělávání a zdravotní péče – která vytváří pocit bezpečí a blahobytu. »Miluji fakt, že Finsko je bezpečné a můžu důvěřovat průměrnému člověku,« řekl Olli Salo, spoluzakladatel helsinské společnosti Skimle . »Děti chodí do školy pěšky od sedmi let, domů se necítíte ohroženi a můžete se spolehnout, že když někdo něco slíbí, tak to dodrží,« dodal.
V Severní Americe a západní Evropě jsou mladí lidé mnohem méně šťastní než před 15 lety. Ve stejném období se výrazně zvýšilo používání sociálních médií. Mnoho lidí za tento pokles štěstí viní sociální média, ale obstojí tato hypotéza v testu přísné vědecké analýzy? A co zbytek světa, kde štěstí mladých lidí v porovnání s dospělými nesnížilo, i když jsou sociální média stejně rozšířená?
4. Kostarika?
Kostarika se v letošním žebříčku posunula na čtvrté místo a je první latinskoamerickou zemí, která se dostala do první pětky. Její skóre svobody a opatření sociální podpory se od roku 2021 téměř zdvojnásobily. Kostarika se v HDP ani v oblasti vládní podpory neumisťuje tak vysoko jako severské země, ale obyvatelé stále uvádějí silnou svobodu ve vlastním životním rozhodování. Podle zprávy také hodnotí svůj život výrazně výše, než by se dalo předpovědět na základě samotných měřených faktorů.
Každodenní život v těchto zemích se vyznačuje pocitem bezpečí a předvídatelnosti. Občané mají pocit, že se mohou spolehnout na stát, ale také jeden na druhého. A zdá se, že na tom záleží více než na absolutní úrovni příjmů.
Několik nejbohatších zemí světa se ani zdaleka neblíží vrcholu. Spojené státy, Japonsko, Singapur, Jižní Korea, Katar a Kuvajt mají silné ekonomiky a vysoké příjmy, ale zaostávají v ukazatelích, jako je sociální soudržnost, rovnováha mezi pracovním a soukromým životem a důvěra v instituce.
Hranice bohatství
Ekonomická prosperita zůstává důležitá, ale jen do určité míry. Jakmile jsou uspokojeny základní potřeby, další zvyšování příjmů nemusí nutně vést k větší spokojenosti se životem. Proto se některým bohatým zemím nedaří dostat se na vrchol.
Vysvětlení spočívá jinde: v kvalitě každodenního života, ve vztazích, ve pocitu kontroly nad vlastním životem. Tam, kde peníze nestačí, vstupují do hry spíše »neviditelné«, ale rozhodující faktory.
10 nejšťastnějších zemí pro rok 2026
1. Finsko
2. Island
3. Dánsko
4. Kostarika
5. Švédsko
6. Norsko
7. Nizozemsko
8. Izrael
9. Lucembursko
10. Švýcarsko
Co skutečně dělá rozdíl?
Studie ukazují, že štěstí úzce souvisí s tím, zda se lidé cítí podporu, když ji potřebují, zda dokážou rozhodovat o svém životě a zda důvěřují institucím kolem sebe. Klíčovou roli hraje také zdraví, fyzické i duševní, a rovnováha mezi pracovním a soukromým životem.
Ve společnostech, kde je tlak intenzivní a nerovnosti vysoké, ani vysoké příjmy nestačí k vyrovnání stresu a nejistoty. Vzniká tak paradox: ekonomický úspěch bez odpovídajícího blahobytu.
Řecký obraz
Řecko se na takových seznamech obvykle umisťuje níže, jelikož je postiženo hospodářskou krizí posledního desetiletí a nedůvěrou k institucím. Zachovává si však prvek, který mnoho »bohatších« společností jen s obtížemi napodobuje: silné rodinné a sociální vazby.
Tyto vazby fungují jako neformální záchranná síť, která v mnoha případech vyvažuje ekonomické tlaky a posiluje pocit »sounáležitosti«.
Štěstí jako politická volba
Jedním z nejzajímavějších závěrů posledních let je, že štěstí není jen osobní záležitostí. Je také do značné míry výsledkem politických rozhodnutí. Země, které investují do zdravotnictví, vzdělávání a snižování nerovnosti, trvale zaznamenávají vyšší úroveň blahobytu.
Štěstí, jinými slovy, není jen abstraktní pojem. Je to něco, co lze pěstovat – nebo podkopávat – způsobem, jakým je společnost organizována.
Co to vlastně znamená být »šťastný«?
Mezinárodní den štěstí nám připomíná něco, co se v číslech často ztrácí: štěstí není jen výsledkem úspěchu nebo bohatství. Je to pocit, že život má stabilitu, vztahy, čas a smysl.
A možná proto ty »nejšťastnější« země nejsou takové, jaké si myslíme. Štěstí se totiž v konečném důsledku neměří jen tím, co máte – ale také tím, co vám podle vás nechybí, jaké máte lidi kolem sebe. Ať je to rodina, přátelé, nebo i lidé z vašeho okolí. Chytré mobily, však u většiny pocit štěstí nenavozují. Studie PISA mezi patnáctiletými ve 47 zemích ukazuje, že ti, kteří používají sociální média déle než sedm hodin denně, mají mnohem nižší blahobyt než ti, kteří je používají méně než hodinu. U dívek v západní Evropě je rozdíl téměř celý bod (z 10), což je téměř dvojnásobek oproti dívkám jinde. U chlapců je pokles v západní Evropě téměř o půl bodu a v ostatních 35 zemích v podstatě nulový.
Z toho všeho vyplývá, že intenzivní uživatelé sociálních médií jsou ohroženi, zejména v anglicky mluvících zemích a západní Evropě. Znamená to, že používání sociálních médií plně vysvětluje znepokojivý pokles blahobytu mladých lidí v těchto regionech? Samozřejmě že ne. Tyto trendy jsou způsobeny mnoha faktory, které se liší mezi jednotlivými kontinenty.
Ioannis Sideropulos