Vejce je symbolem nového života už od pohanských dob, protože obsahuje zárodek nového života, plodnosti, úrodnosti, životní síly, narození, nesmrtelnosti, slunce, návratu jara a díky skořápce i bezpečí. I proto má o Velikonocích takový význam…
Malování vajec patří k dávné, ba předávné historii. Za typické barvy pro Velikonoce (snad lépe – pro jaro) se považují červená, žlutá, zelená, červenohnědá, hnědá a černá, protože se daly získat z přírodních zdrojů. Červená barva ochraňovala před démony a zároveň symbolizovala lásku a život.
Technik zdobení vajec existuje přemíra, moderní výtvarné materiály tuto řadu stále rozšiřují. Mezi nejjednodušší patří malování barvami nebo vaření vajec zabalených do listů rostlin v cibulovém odvaru, reliéfní kresba roztaveným včelím nebo barevným voskem či jednoduché voskové batikování. Mezi techniky náročnější na zručnost se řadí vícebarevná batika, leptání nebo polepování slámou či sítinou a vyškrabování neboli gravírování. Další, velmi komplikovanou technikou je drátování, patrně nejkomplikovanější je pak prořezávání. Tyto dvě techniky ovšem nepatří ke klasickým. V dnešní době se díky své jednoduchosti častěji vyskytuje polepování vajíček obarvených potravinářskými barvami obtisky jarními motivy.
Symbolika červené barvy
Říká se, že jako první zavedli zvyk darování vajec v období svátků jarní rovnodennosti Egypťané. Nejstarší nalezená kraslice je údajně stará 2300 let. Vpravdě úcty hodné… Zda-li pravdivé, netuším. U nás dávaly dívky chlapcům vajíčka odměnou za šlehání a za odříkání hezké koledy. Byť byla jen ta nejjednodušší: »Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…«
Vajíčka musela být plná a barevná. Časem se začala zdobit i prázdná vyfouknutá vejce. V symbolice se výrazně uplatňovala červená barva. Od ní je i nejčastěji odvozován původ slova kraslice (ze staroslovanského krasnyj = červený). Červenou kraslici si dívka nechávala pro mladíka, na kterého tajně myslila. Vejce darované z lásky muselo být v minulosti nejen červené, ale také plné. Prázdné bílé skořápky byly spolu s prázdnými ulitami šneků symboly smrti a sloužily ke zdobení Morany.
Co s přebytkem vajec?
Po velikonoční koledě se vždy doma nashromáždily spousty vajev. S tím si uměly naše maminky i babičky jednoduše proadit. Vejce vařená natvrdo pokrájely na chléb s máslem potřený hořčicí. Několik jich pokrájely do jarního zeleninového salátu, či do těstovin smíchaných s kouskem pokrájeného vařeného uzeného masa.
Nic se doma nevyhodilo, proto po Velikonocích vejce často byla využita v pomazánkách. Zkuste umlít čtyři oloupaná vejce společně se 100 až 150 g slaniny, jednou středně velkou cibulí, osolte a opepřete. Podávejte natřené na tmavém chlebu či teplých toastech, nezapomeňte na jemně posekanou petrželku. Anebo – utřete lžíci másla s dvěma tavenými sýry (200 g), přidejte menší jemně posekanou či ustrouhanou cibuli, lžičku plnotučné hořčice, a nakonec čtyři jemně pokrájená oloupaná vejce uvařená natvrdo. Podávejte natřená na pečivu či toastech.
A co jednoduchá »babská« klasika? Dvě lžíce másla utřete do pěny, přidejte jemně usekaná, natvrdo vařená oloupaná vejce, jednu jemně pokrájenou či ustrouhanou středně velkou cibuli, lžíci hladké plnotučné hořčice, osolte a smíchejte. Podávejte (jak jinak?) na pečivu či opečených krajících chleba či na toustech toastech.
A ještě jednu velikonoční vaječnou babiččinu pomazánku nemohu přehlédnout. Jemně pokrájejte čtyři oloupaná vejce vařená natvrdo, přidejte jemně nastrouhanou mrkev lžíci jemně nastrouhaného čerstvého křenu, lžíci bílého jogurtu nebo lžíci majonézy, lžičku plnotučné hořčice, promíchejte, podle chuti dosolte a podávejte k pečivu. Když křen nahradíte několika jemně utřenými stroužky česneku, jako to dělaly babičky, potěšíte všechny dospělé kolem velikonočního i povelikonočního stolu.
Přebytek vajec končil i v báječných omáčkách (křenové, koprové například), v jarních polévkách, vařená vejce se smažila v trojobalu a podávala se s brambory. Nic, ani vejce se po Velikonocích nevyhodilo. Ano, naše babičky byly šetrné a uměly si s přebytky poradit…
Jiří Janouškovec
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay