Centrální osa Pekingu, severojižní linie kulturních památek a historických budov ve staré části čínského hlavního města, je v procesu žádosti o status památky světového dědictví. Přibližně před 43 lety bylo historické centrum Říma, které zahrnuje některé z hlavních památek italského hlavního města, zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO. Obě zóny, požehnané mnoha historickými památkami, nesou bohaté poklady kultury a ukazují rozvoj obou civilizací. Dnes obě stále září velkým měřítkem a úplností.
Centrální osa Pekingu
Pekingská centrální osa s délkou 7 kilometrů, která se táhne od Bubnové věže a Zvonové věže na severu až po bránu Jung-ting na jihu, je svědkem čínské historie již od 13. století.
V Pekingu je sedm památek světového dědictví, z nichž tři se nacházejí podél centrální osy: Zakázané město, Chrám nebes a Velký kanál Ťing-chang. Starověká osa, také nazývaná páteří Pekingu, je v procesu zvažování statusu světového dědictví, a odráží jak koncepce starověké čínské urbanistické výstavby, tak nejdůležitější symboly čínské kultury.
Centrální osa se skládá ze čtrnácti lokalit včetně brány Jung-ting, bývalé přední brány pekingských starých městských hradeb lemujících okraje hlavního města. Chrám nebes je místo, kde císaři dynastií Ming (1368-1644) a Čching (1644-1911) uctívali nebesa a modlili se za bohatou sklizeň. Zakázané město je sídlo císařů dynastií Ming a Čching. Most Wan-ning je jednoobloukový bílý mramorový most postavený v dynastii Jüan (1279-1368) a Bubnová a Zvonová věž kdysi plnily funkce měření času.
V lednu roku 2023 zveřejnil pekingský úřad pro kulturní dědictví plán od roku 2022 do 2035, který stanovuje plán ochrany centrální osy, který pokrývá památkovou zónu o rozloze asi 5,9 kilometrů čtverečních a přiléhající oblasti o rozloze asi 45,4 kilometrů čtverečních.
Historické centrum Říma
Řím nebyl postaven za jeden den. Řím, založený podle legendy Romulem a Remem v roce 753 př. n. l., byl nejprve centrem Římské republiky, poté Římské říše a ve 4. století se stal hlavním městem křesťanského světa. Od 4. století po starověkém Římě následoval křesťanský Řím s křesťanským městem postaveným na starověkém městě a znovu využívajícím jeho prostory, budovy a materiály.
Od svého založení je Řím neustále spojen s dějinami lidstva. Od starověkého Říma po středověk, od renesance po baroko a neoklasicistní období, vždy sloužil jako kulturní centrum v Evropě.
Historické centrum Říma zahrnuje celé historické centrum Říma uvnitř městských hradeb v nejširším rozsahu v 17. století, stejně jako Baziliku sv. Pavla mimo zdi. Mezi hlavní památky patří Forum Romanum, místo konání veřejných schůzí, soudů a gladiátorských bojů, lemované obchody a venkovními trhy. Augustovo mauzoleum je největší pohřební památka na světě v době, kdy byla postavena. Panteon je chrám zasvěcený dvanácti bohům a žijícímu panovníkovi a Trajánův sloup připomíná vítězství římského císaře Trajána v dáckých válkách.
Centrální osa Pekingu i historické centrum Říma představují duše těchto měst. Centrální osa soustřeďuje mnoho kulturních a historických památek Pekingu, po staletí byla svědkem proudění města a těší se na další vzkvétající budoucnost v tomto světovém megaměstě. Historické centrum Říma v Itálii, které leží přibližně 9000 kilometrů od Pekingu, zaznamenává svou historii prostřednictvím svého bezkonkurenčního architektonického jazyka, který obsahuje širokou škálu stavebních stylů a originální vývoj v urbanistickém plánování, které jsou harmonicky integrovány do komplexní morfologie města.
(pr)