Obec Velim se nachází v okrese Kolín ve Středočeském kraji, asi 8 km severozápadně od Kolína. Žije zde přibližně 2200 obyvatel. V roce 2011 zde bylo evidováno 771 adres. Součástí obce je i vesnice Vítězov. A Velim a Vítězov a spolu s nimi i Nová Ves u Kolína jsou dobrými »adresami« pro křídové paleontology, neb odsud pochází spousta vzácných zkamenělin z příbojové oblasti české křídy. Ve světě je známá zejména Velim – Skalka.
Ano, tady či v blízkém okolí se nacházelo pobřeží českého křídového moře, z něhož vystupovaly některé útvary pevných hornin, pocházejících z dob starohor, tedy z doby, která je od nás vzdálena více než 570 milionů let. Ty horniny jsou opravdu pevné, vždyť to jsou ruly, migmatity či amfibolity, horniny, které vznikly hloubkovou přeměnou hornin původních, a ta přeměna jim dodala potřebnou tvrdost a pevnost. Dodnes odolaly věkům času a právě na nich se uložily křídové vápnité horniny s množstvím zkamenělin ústřic, mlžů, plžů, ježovek, raků a krabů, ba jsou mezi nimi i rourky serpulidních »červů«, někdy bizardních tvarů, a mnohé další pozůstatky různých živočichů, řas a dokonce i žraloků.
Na vyvýšeninách pevných starohorních hornin se v raných dobách lidské historie usadili lidé.
Katastr obce Velimi patří k nejstarším sídlům středních Čech. Archeologické nálezy v lokalitě Skalka dokládají, že Velim byla osídlena od paleolitu. Nejvýznamnější nálezy pocházejí z doby neolitu, kdy se sídliště kultury s lineární keramikou rozkládalo naproti bývalé čokoládovně na ploše závodu BallAerocan. Souvislé osídlení pokračovalo i v době halštatské, laténské a hradištní. Z období vlády prvních Přemyslovců v 10.-11. století pochází archeology zdokumentované hradiště. Také patrocinium kostela svatého Vavřince svědčí pro původ v této době, i když samotná stavba bývá datována až do přelomu doby románské a gotické, kdy tuto lokalitu vlastnil olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku.
První písemná zmínka o obci pochází z roku 1323. V 1. polovině 14. století se stala součástí poděbradského panství. Po vydání tolerančního patentu v roce 1781 v obci sídlila výrazná evangelická menšina obyvatelstva.
Málo významná zemědělská obec nabyla na důležitosti poté, co byla na nedaleko vedoucí olomoucko-pražské železnici (zprovozněné již roku 1845) postavena v roce 1867 zastávka. Velký vliv na tom měl potomek maďarské evangelické šlechty, evangelický farář a superintendent české církve helvetské Justus Emanuel Szalatnay. Jeho jméno je spjato i se začátky velimského Akciového cukrovaru, který vznikl ve stejném roce a místní továrny na čokoládu, cukrovinky a kávové náhražky (1869 – a že velšská cikorka to byl pojem!), na kterých se podílel spolu s bratrancem Janem Pavlem. Ve Velimi postupně vznikla i cementárna (1888), továrna na piana (1920) a navíc dvě cihelny. Roku 1868 zde byl založen Sokol, který se významně podílel na společenském životě v obci. Mezi lety 1850 a 1930 se počet obyvatel Velimi zhruba zdvojnásobil, takže před druhou světovou válkou měla obec přes 2400 usedlých. Velim proslula především díky továrně na kávové náhražky, cukrovinky a čokoládu. V roce 1892 ji židovská rodina Glaserů převzala od rodiny Szalatnayů. Právě zde byla vyrobena první žvýkačka ve střední Evropě (RICI, 1902) a po první světové válce poprvé produkovány duté celočokoládové figurky, zde i balené a ručně malované. V již znárodněné továrně se pak v letech 1968 až 1994 vyráběla legendární žvýkačka Pedro. Ale ještě předtím se ve velimské továrně, kde se žvýkací gumu pokoušel vyrábět i továrník Glaser už v roce 1910, výrobní pásy rozjely znovu. V roce 1957 se na jejích továrních pásech objevila guma Roleta, později ovocná žvýkačka takzvaná Bublinková. A v roce 1968 přichází značka Pedro, která se s obrázkem Mexičana v sombreru stane na dlouhá léta synonymem pro československou »žvejku«.
Dnes, za posledních třicet let, byla zrušena Velimská čokoládovna roku 1994 (výstavný areál však stále stojí), bývalá továrna na piana je nevyužita a na počátku 21. století byla obdivuhodná budova velimského cukrovaru s elegantním novogotickým dekorem dokonce zbořena. Podobně dopadla cihelna při Sokolské ulici, ze které zbyl jen komín. Průmyslové dědictví obce, díky kterému se Velim povznesla do všeobecného povědomí, velikosti a významu je zatím opomíjeno, nicméně do budoucna skýtá značný potenciál, zvýrazněný polohou Velimi na důležité železnici mezi Prahou a Pardubicemi. Kromě toho je z turistického hlediska atraktivní především katolický kostel sv. Vavřince z 13. století, historická evangelická komunita a přírodní lokality V jezírkách a Skalka u Velimi.
V Národním domě přednášel na počátku 20. století i profesor Tomáš Garrigue Masaryk. V létě, 23. června 1901 tam pronesl také projev, který ještě v tomto roce vyšel knižně v Praze. Významným zvláště chráněným územím je také území V jezírkách – přírodní památka severně od Velimi s orchidejovými loukami a dalšími ohroženými rostlinami a živočichy. Vyhlášena byla roku 1987, výměra 2,89 ha.
Ač Velim utrpěla v posledním třicetiletí velké ztráty, zaslouží si naši pozornost a bylo by dobré o těch starých časech hovořit a to dobré v obnovené formě je vrátit.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora