Rožďalovice jsou město ležící v okrese Nymburk 18 km severovýchodně od Nymburka. Je krásné a krásné je i jeho okolí, zejména dubové háje a luhy mezi nimi, co leží severně od města a ty luhy a pole také na jih. A protéká tu řeka Mrlina. Ty luhy a háje se táhnou až ke Kopidlnu na jedné straně a na té druhé až daleko za Jabkenice, kde žil a tvořil Bedřich Smetana. Nedivte se proto, že jednou z jeho básní Mé Vlasti se jmenuje Z českých luhů a hájů, i když vím, že do nich pojal i krásy Českého ráje. V těch luzích a hájích roste nejenom hršle rozličných druhů hub, ale kvetou naše orchideje – vstavače, včetně toho nejvzácnějšího, střevíčníku pantoflíčku a divoké mečíky. A v okolí zdejších rybníků žije i rozmanitá fauna, jako želva bahenní a vzácně se vyskytuje i los evropský – náš největší paroháč.
Dle Palackého Dějin jsou v letech 1223–1226 Rožďalovice uváděny jako dědictví Soběhrdovo z neurčitého rodu. Jan Lucemburský nechal Rožďalovice za věrné služby rytíře Ješka z Rožďalovic povýšit kolem roku 1340 na město. Přestože první písemné zmínky pocházejí až z 1. čtvrtiny 13. století, archeologické nálezy dokládají osídlení již z mladší doby kamenné. Roku 1622 získali město jako konfiskát Křineckých z Ronova (držitelé Rožďálovic od 2. poloviny 15. století) Valdštejnové a drželi jej až do roku 1760. Za jejich panování roku 1666 Rožďalovice zničil rozsáhlý požár, který zcela setřel původní podobu města a podnítil novou stavební obnovu. Před tehdy renesanční zámek byly v roce 1717 umístěny dvě barokní sochy od Michala Jana Brokofa (svatý Václav a svatý Jan Nepomucký). Samotný zámek byl barokně přestavěn až v 2. polovině 18. století. U kostela a zámku můžeme také najít tři mohutné stromy – asi 250 let starou lípu, 200 let starý dub a asi 150 let starý jinan dvoulaločný.
V roce 1718 byl na náměstí postaven mariánský sloup v souvislosti s morovými epidemiemi. V letech 1726–1733 za Václava Josefa z Valdštejna byla na místě původního gotického farního kostela vystavěna výrazná dominanta obce, barokní kostel svatého Havla (Gála). Věže byly opatřeny novými báněmi v roce 1869. Z dalších rodů, za nichž došlo k rozkvětu Rožďalovic, uveďme Lobkowicze (1815–1930), kteří teoreticky drželi město do roku 1930, správně do roku 1919.
Z významných rodáků je třeba uvést především renesančního knihtiskaře a nakladatele Jiřího Melantricha z Aventina (1511–1580), jehož nejznámější tisky jsou Mattioliho Herbář a česká bible zvaná Melantriška, a profesora Gustava Adolfa Lindnera (1828–1887), zakladatele české pedagogiky jako vědy. Nejenom těmto dvěma osobnostem je věnována expozice v Pamětní síni rodáků a přátel města Rožďalovic, která se nachází v budově bývalé školy v Husově ulici. Kulturním stánkem pro veřejnost je nově rekonstruovaná budova čp. 30, pocházející z původní městské zástavby. V domě je umístěna Galerie Melantrich – pobočka Polabského muzea Poděbrady.
K pamětihodnostem města patří zejména barokní kostel sv. Havla. Je to dvouvěžový kostel z let 1725–1734, dominanta kraje. Nad vchodem je umístěn znak stavebníka Václava Josefa z Valdštejna. Hlavní oltář kostela pochází z roku 1725, oltáři dominuje obraz Panny Marie, dílo malíře V. Mayera z roku 1743, mezi sochami sv. Petra a Pavla. Na bočním oltáři je poutní obraz Panny Marie Sněžné z hory Karmel, který přinesl tomuto kostelu a místu v barokní době velký věhlas v Sasku i v celých severních Čechách. Poutní cesty podnítilo zdejší škapulířové bratrstvo, založené roku 1718. Protější oltář sv. Jana Křtitele zdobí obraz tohoto světce od Josefa Vojtěcha Hellicha. V presbytáři je zajímavý kredenční oltář s byzantskou ikonou. K inventáři kostela náleží ještě pozoruhodná gotická cínová křtitelnice z roku 1457 s reliéfy Ukřižování, apoštolů a světců.
Také barokní zámek, původně renesanční, byl postaven roku 1622 a přestavěn pozdně barokně roku 1760, fasády jsou upraveny novodobě. Jde o trojkřídlý dvoupatrový s hodinovou vížkou nad středním křídlem a se sochařskou výzdobou Michala J. Brokoffa na hlavním portálu. V severním křídle je zachována zámecká kaple s původním zařízením, v některých sálech rokokové nástěnné malby z roku 1770. V zámku jsou památky na malíře Jana Rektoryse (1817–1890). Místnost ve středním křídle má novodobou výmalbu v podobě jeskyně na klenbě. Při zámku jsou umístěny hospodářské budovy, zahrada a park. Před hlavním vstupem do areálu zámku stojí dvě významné barokní sochy sv. Václava a sv. Jana Nepomuckého od Michala J. Brokoffa. Dnešní vzhled zámku je výsledkem úprav v letech 1935 a 1938. V současné době je zámek účelově využit jako domov důchodců.
Městem vede železniční trať 061 Nymburk – Rožďalovice – Kopidlno – Jičín. Je to jednokolejná celostátní trať, doprava byla zahájena roku 1881.
A když už pojedeme vláčkem směrem na Jičín, vystupme na zastávce Ledečky, kde začíná asi dvacetikilometrová trasa, která vede z větší části lesem podle Rožďalovických rybníků. První část trasy vede po silnici po modré značce ke Komárovskému rybníku. Po té se prochází po hrázi Komárovského rybníka tzv.Komárovskou cestou lesem po modré značce. Před silnicí č. 32 se cesta uhýbá vpravo a v lese se před vesnicí Svídnice stáčí vlevo a překračuje silnici u hráze Pustého rybníka a vydává se po břehu až k Jakubskému mlýnu, který je asi v polovině trasy na desátém kilometru výletu nedaleko železniční zastávky Činěves, kde se dá na trasu výletu nastoupit. Dále pokračuje cesta podle Jakubského rybníku po modré značce až do vesnice Poušť, která leží na břehu Jakubského rybníka. Z Pouště se pokračuje po hrázi rybníka podle Štítarského potoka, až k rozcestí Štítarského lesa, kde se stáčí vpravo a alejí starých lip se přichází k přejezdu přes trať Křinec – Městec Králové a prochází kolem Samoty, u přechodu stojící osamělé budovy a dále po hrázi Krčského rybníka do Kanovnického lesa, kterým se dojde do krajiny pod Bílkem, což je okraj Městce Králové. Po modré značce dojdeme na jihozápadní okraj městečka a po třídě presidenta Beneše, Přemysla Otakara II a T. G. Masaryka dojdeme k nádraží v Městci Králové, kde tento výlet končí. Stojí to za to si ji projít, nebo alespoň jen její část. Tady uvidíte ty krásné háje a luhy a v šumění listí na stromech uslyšíte hudbu. Možná i takovou, kterou slyšel Bedřich Smetana ve své hluchotě.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora