Frýdštejn je zřícenina hradu ležící v obci Frýdštejn u Malé Skály. A celé to klubko nádherných skal, lesů, výhledů, řeky Jizery i krasových jevů či kvetoucích třešní patří do Českého ráje, neboť nejbližší další Malá Skála (Little Rock) je až někde v Americe a mnozí z nás Čechů a Moravanů nemáme o ni ani ponětí, byť je to velikánské město. Ale nemá ani hrad Vranové a neleží v její blízkosti hrad Frýdštejn. Jen od pelyňku šedivá prérie a případně kukuřičná pole bez života. Zato tady je života až až. Nejen místní, ale také turisté a těch skvělých rostlin a živočichů, co se kolem potuluje. A jsou tu taky čerti. Čeští čerti a ti jsou spravedliví. Dominantou hradu je velká hradní věž, postavená na nejvyšší pískovcové skále, odkud je vidět na celé údolí. Věž je 15 metrů vysoká, v průměru má 9 metrů a zdivo má sílu 2 metry a jeden by se až divil, kdyby se zde čerti nevyskytovali.
Ale pojďme po pořádku. Pojizeří bylo od 13. století majetkem Markvaticů. Roku 1363 jsou zmiňováni jako majitelé oblasti kolem Hodkovic páni z Dražic a roku 1376 Jan II. z Bibrštejna, rod Bibrštejnů sídlící ve Frýdlantu tedy stál pravděpodobně u vzniku hradu. První zmínka o Frýdštejně pochází z roku 1385, záznamy z toho roku zmiňují Bohuňka Puklíce z Frýdštejna. Okolo roku 1400 byl hrad v držení rodu Kamenců ze Střížovic a Čakovic. Na začátku 15. století se majitelem panství stal Bohuš z Kováně. Roku 1432 byl hrad obléhán husity v čele s Otou z Lozy a Janem Čapkem ze Sán. Katolík Bohuš z Kováně nejprve uzavřel s husity dohodu, později konvertoval a roku 1448 pomáhal Jiřímu z Poděbrad při dobývání Prahy. Po Bohušově smrti roku 1460 spravoval panství Jan Zajíc z Hazmburka. Poté se zde vystřídalo několik majitelů. Roku 1489 vlastnil hrad Jiří Berka z Dubé, roku 1498 Vilém Zub z Landštejna, pak Jan Dubecký z Dubče a po roce 1508 Jan Chvalovský z Ledec. V roce 1540 koupil hrad a frýdštejnské panství Jan z Vartenberka, který Frýdštejn připojil k rozsáhlému vartenberskému panství. Adam z Vartenberka se účastnil odboje českých stavů proti králi Ferdinandu I., a proto ztratil roku 1547 některé své statky včetně Frýdštejna a Českého Dubu. Obě panství od krále odkoupil Jan z Oprštorfu. Jan si však za své sídlo zvolil Český Dub a frýdštejnské panství postupně rozprodal, čímž zanikl význam frýdštejnského panství i Frýdštejna jako strážního hradu. Oppersdorfové v roce 1591 neobyvatelný hrad s panstvím prodali Zikmundu II. Smiřickému ze Smiřic. Po pánech ze Smiřic získal panství roku 1623 Albrecht z Valdštejna. Po Valdštejnově smrti získal panství císařský plukovník hrabě Jan Ludvík Isolani. Jedna z Isolaniho dcer odkázala panství katolické církvi, v jejímž držení zůstalo panství až do roku 1838, kdy se dostalo do vlastnictví Kamila Rohana. Hrad je přístupný od roku 1892, kdy ho od tehdejších majitelů – rodu Rohanů ze Sychrova – koupil turnovský okrašlovací spolek, který dal dochované zdivo zpevnit. Nálezy z doby osídlení hradu, které byly získány průzkumem, se nacházejí ve sbírkách turnovského muzea. Dnes je hrad majetkem obce Frýdštejn.
A kdy se na hradě usídlili čerti? Zřejmě to bylo někdy v době, kdy hrad byl již neobyvatelný a čerty tak nikdo nerušil hádkami mezi manžely, hubováním na mládež či vaděním se s poddanými. A protože čerti jsou spořiví a zbytečně neutrácejí našetřené bohatství, ukryli si na Frýdštejně jeho část. V čertím podání malou, ale v lidském oku a mysli chamtivce velkou, dokonce lidskými silami nenahromaditelnou. A protože čerti občas zabrousí mezi lidi, třebas do hospůdky, převlečeni za myslivce či kominíky či staré muže, tak při lidském pivu občas pustí do větru pár slov o schovaných pokladech, vědouce, že se na to nějaký hamižník nachytá. A tak to bylo i na Frýdštejně (zřejmě od té doby tam hospody nefungují; dodnes).
V Turnově, v srdci Českého ráje, žil někdy koncem 17. století bohatý brusič drahokamů Ventrys, který měl sličnou dceru Jitku. Bohatý Taberna, mlynář, měl syna Jana a chudý šlejfíř, čili brusič kamenů, Pecina syna Jiříka. Bohatá a hezká Jitka měla mnoho nápadníků a mezi nimi nechyběli ani Jan a Jiří. Ale ona byla domýšlivá a rozhlásila, že si vezme jen toho z nich, který jí přinese plný pytel dukátů. Zatímco starý Taberna se synem měli už pytel skoro plný, chudý Jiřík šel ze zoufalství na radu ke staré bábě na Rotštejn. Ta mu řekla, že to, co hledá, leží v podzemí hradu Frýdštejna. Ale poklad může získat jedině pomocí ďábla. Poradila mu, co má dělat, a dala mu k tomu potřebné prostředky. Bláhový Jiří odešel hned na hrad a podle bábina návodu udělal v nejhlubším sklepě křídou kolo, oblékl se do rubáše, na hlavu si dal lebku a začal vyvolávat ďábly. A hle! Sotva řekl první slovo, už se čerti s truhlou objevili, ale hned zase zmizeli. Jiří je chtěl sledovat, ale přitom v noční tmě klopýtl a poranil si nohu. Poklad nenalezl a byl rád, že se vůbec dovlekl domů. Zatímco potlučený Jiří smutně ležel doma, dozvěděl se o pokladu od baby také jeho soupeř „v lásce“ Jan. Opatřen vším potřebným odešel i on za noci na hrad a skutečně se vrátil domů s pokladem. Byla to truhla plná peněz a skvostů veliké ceny.
Byly slavné zásnuby u Ventrysů. Starý Taberna přišel s rancem pokladů požádat o ruku sličné Jitky pro svého syna. Bohatí otcové se brzy dohodli a rozmařilá panna, oslněná nádhernými šperky, padla Janovi do náručí. Připravovala se svatba. Starý Ventrys odjel do Prahy, aby skvosty zpeněžil a vystrojil tak slavnou veselku.
Nešťastný Jiří si vzal všechno tak do hlavy, že se rozhodl skoncovat se životem. Usmyslel si, že se při oddavkách »své« dívky v chrámu Panny Marie zastřelí. I pistolku si opatřil, ale zacházet s ní neuměl.
Slavně vyzvánějí velké zvony. Svatební průvod se blíží k chrámu. Již vchází do kostela. Za sloupem stojí bledý Jiří a připravuje se uskutečnit svůj úmysl. Již klečí nevěsta se ženichem u oltáře, když do chrámu vrazí panští mušketýři z Rohozce a turnovští městští drábové. Za všeobecného ohromení zatýká vysoký úředník starého Ventryse a po krátkém výslechu i starého Tabernu se synem a odvádějí je na hruborohozecký zámek. Druhý den se sice oba navrátili domů, ale ze svatby sešlo a oba rody žily od těch dob v nepřátelství.
Ačkoliv bylo všechno tajeno, přece se lidé dozvěděli příčinu zatčení. Na rohozeckém zámku byla v té době spáchána veliká loupež. Zlosynové ukradli celou pokladnu s penězi a skvosty. Dlouho se radili, kde by kořist ukryli, až jim napadl zlopověstný Frýdštejn, kde prý v nejhlubším sklepení strašilo. Právě když o půlnoci nesli lup do nejhlubšího sklepení, byli na smrt vylekáni hrůzostrašně vyhlížejícím Jiřím. Teprve za několik dní tam pokladnu zakopali, ale tu ji zase našel Jan. Po truhle se horlivě pátralo. Skvosty prodané Ventrysem v Praze byly poznány, proto byl v kostele zatčen. Když při výslechu řekl, že je dostal od Taberny, byli zatčeni i oba Tabernové. Drábové odňali drahocennosti Ventrysovi a přitom také z horlivosti zabrali Tabernovi připravený pytel dukátů. Když se vše vysvětlilo, zatčené propustili, ale co už jednou panští slouhové zabavili, to už nevrátili. Jen čerti na Frýdštejně si mnuli radostí ruce, jak se jim všechno podařilo zaonačit a ještě tři hříšné duše do pekla dostat. Ještě že Jiří tu hloupost s pistolkou neudělal. Byl by se i on v pekle smažil, protože vzít si život kvůli marnivé ženské je veliký hřích! A Jiří sice ještě nějaký čas vzdychal po bláhové Jitce, ale pak se seznámil s jinou dívkou, se kterou se oženil a šťastně žil až do smrti. Rád vnoučátkům vypravoval pověst o pokladu na Frýdštejně.
Ano, naši čerti jsou spravedliví! Vždyť i dnes by bylo potřeba, aby u takových šizuňků, jako byli Ventrys i oba Tabernové, svou práci čertovskou řádně odvedli. Vždyť nahoře to všechno vidí!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora