Přírodní památka Granátová skála v Táboře se nachází v centrální části města Tábor na pravém břehu řeky Lužnice, v parku Pod Kotnovem, pod zdmi ulice Na Parkánech, u kostela sv. Jakuba. Z táborského náměstí vás ke skále dovedou pěšky směrovky a sestup k ní je po schodech z ulice Na Parkánech. Od táborského náměstí je Granátová skála vzdálena cca 400 m jihozápadním směrem (naproti mostu přes Lužnici do Čelkovic. Je součástí geologické expozice Pod Klokoty, který je rovněž na pravém břehu Lužnice v bývalém kamenolomu pod Klokotským klášterem. Do Tábora se lze dobře dostat vlakem či autobusem a z obou těchto nádraží to není věru daleko na táborské náměstí.
Vynikající geologická památka Granátová skála v Táboře, spojená i s projevy zvětrávání hornin, způsobených zemskou gravitací a lidským působením je unikát. Skalní výchoz se totiž nachází na lokalitě stavebně intenzivně využívané už od středověku (bývalý lom), a je tedy nutno předpokládat, že jeho nynější rozsah a tvar je výsledkem lidské činnosti. Musíme mít na paměti, že Granátová skála vznikla před mnoha miliony lety jako důsledek styku rul pestré série moldanubika s vyvřelým masivem syenitu táborského typu při výstupu středočeského plutonu.
Nad hlubokým údolím, na pravém břehu řeky Lužnice, naproti vodáckému tábořišti Suchomelův ostrov, se nachází geologicky zajímavý přírodní útvar »Granátová skála«. V hojném počtu se zde nalézají rudé granáty typu almandinu až do velikosti lískového oříšku. Samotné město Tábor, na jehož jihozápadě (pod hradem Kotnovem) se Granátová skála nachází, vystupuje nad zdejším krajem jako dominanta. Však jeho zbudování bylo tak plánováno, aby bylo dobře bránitelné. Styk (kontakt) hornin moldanubika na straně jedné a hornin středočeského plutonu na straně druhé, daly vzniknout výraznému skalnatému ostrohu na řekou Lužnicí. Větší část skály byla v minulosti odtěžena a použita k výstavbě okolních domů, cest a např. i patníků, což dodalo samotné skále vystupující tvar. Směrem na jih od Tábora vystupují morfologicky nápadné kopce (Hýlačka, Babí hora), které jsou budovány pevnými horninami – ortorulami. Pojďme a prozkoumejme nyní skálu samotnou i ostatní geologické jevy s ní související.
Samotná Granátová skála je mohutný skalní výchoz se specifickým petrografickým složením, vzniklý na kontaktu pararul moldanubika a vyvřelého syenitu táborského typu (součást středočeského plutonu). Zdejší specifická hornina obsahuje hojné granáty. Zvětrávání, působené přirozenými silami i činností člověka, vede k postupnému rozpadání tohoto výchozu hornin.
Zdejší Granátová skála vznikla na styku dvou geologických celků – moldanubika a středočeského plutonu. Moldanubikum tvoří jižní a jihozápadní část Českého masivu (vlastně Čech a jihozápadní Moravy) a budují ji silně přeměněné (metamorfované) horniny, které vznikly v starohorách a starších prvohorách. Středočeský pluton je vnitřně komplikované těleso (skládá se z řady různých typů vyvřelých hornin) a rozkládá se přibližně mezi Říčany u Prahy, Táborem a Klatovy a vystoupil k povrchu podél hlubokého zemského zlomu (středočeský šev) na rozhraní moldanubika a Barrandienu. Horniny, které se podílely na vzniku Granátové skály, jsou středně zrnité biotitické pararuly pestré série moldanubika a drobnozrnný syenit táborského typu (syenit je hornina, která téměř neobsahuje křemen, zato obsahuje hojnost draselného živce, biotitu a pyroxenu a kyselých sodno-vápenatých živců).
Základní horninou, která tvoří Granátovou skálu, je tak zvaný merismit (agmatit), vzniklý smíšením na styku rul pestré série a syenitem táborského typu. Hornina je tvořena dvěma složkami, tmavší, základní substrát je bývalá biotitická pararula a světlý podíl je odvozen od vyvřeliny a je tvořen draselným živcem, plagioklasem, křemenem a granátem. Světlá složka, které se říká metatekt, obsahuje všechny granáty, vzniklé při tuhnutí horniny na úkor původní horniny pararuly.
Zdejší granáty bychom měli řadit mezi almandiny, i když obsahují v menší míře i pyropovou složku. Almandin je granát, který obsahuje železo, kdežto pyrop obsahuje místo železa hořčík. Místní granáty jsou červené až červenohnědé a mají tvar nepravidelných zrn. Výskyt krystalového tvaru, kosočtverečného dvanáctistěnu, je vzácný. Zpravidla tvoří menší zrna, jen výjimečně dosahují velikosti vlašského ořechu. Snad se vám podaří najít menší, upadlý, vzorek s granáty.
Na zdejší Granátové skále můžeme pozorovat i projevy zvětrávání hornin, způsobené vnějšími geologickými silami (vítr, déšť, mráz, sluneční záření) a také zemskou gravitací a lidským působením. Skalní výchoz se totiž nachází na lokalitě stavebně využívané už od středověku (bývalý lom), a je tedy nutno předpokládat, že jeho nynější rozsah a tvar je také výsledkem lidské činnosti. Je sice pravda, že všechny tyto síly působí dlouhodobě, ale již v dnešní době můžeme vidět, jak se i skála drobí a postupně se rozpadá. Odlamují se malé úlomky i velké balvany.
Granátová skála je také součástí geologické expozice Pod Klokoty. Záměrem této geologické expozice v Táboře je předvést široké veřejnosti vybrané druhy hornin, které nás obklopují a jsou součástí neživé přírody našeho okolí. Expozice je koncipována tak, že návštěvníkům představuje exponáty hornin regionu Jihozápad s jednotlivými popisy ke každému vystavenému exempláři, s geologickou mapkou, zákresem lokality výskytu a fotografiemi z místa sběru. V zájmu prezentace struktury vybraných vzorků byly provedeny maloplošné výbrusy. V táborském infocentru jsou návštěvníkům k dispozici propagační materiály, dřevěné turistické známky a pamětní razítko s logem expozice. Expozice je volně přístupná po celý rok.
Granátová skála v Táboře je důležitou součástí naší krajiny. Vypovídá o jejím vzniku i vývoji do dnešních dnů. Určitě stojí za to i ten střípek krajiny zařadit do svých turistických toulek. Nyní již můžete nastoupit zpáteční cestu, kterou si určitě zpestříte výstupem po schodech zpátky k hradu Kotnovu. A nikdy nezapomeňte na slavnou husitskou dobu Tábora!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora
Diskuze je uzavřena.