Čeští antropologové a lékaři prozkoumali ostatky sedmi desítek staroegyptských písařů, jedněch z nejvýznamnějších členů společnosti v dějinách starověkého Egypta, a zjistili, že většina z nich trpěla osteoartrózou a charakteristickým poškozením kostí ramenního pletence, krku a čelistí, které souvisí s neustálým sezením v shrbené poloze a psaním textů. Zjištění vědců byla zveřejněna v článku ve vědeckém časopise Scientific Reports.
»Naše analýza ukazuje, že neustálé sezení na kolenou nebo s nohama skrčenýma v nahrbené poloze, stejně jako nutnost často upravovat tvar per z chintových stébel, znamenalo pro kosti ramenního pletence i čelisti staroegyptských písařů obrovskou zátěž. V důsledku toho se u 90 procent z nich vyvinula osteoartróza a další charakteristická zranění spojená s jejich profesí,« napsali vědci.
K tomuto závěru dospěla skupina českých antropologů a mediků pod vedením kurátorky Národního muzea v Praze Petry Havelkové při studiu kosterních kostí sedmi desítek písařů, jejichž ostatky byly pohřbeny v letech 2700-2200 př. n. l. na území abúsírské nekropole. Zde se nacházejí pyramidy a další hrobky faraonů a hodnostářů V. dynastie starověkého Egypta.
Papyry z té doby vypovídají o tom, že písaři zaujímali ve společnosti výsadní postavení a hráli důležitou roli ve správním a hospodářském životě země, což se odrazilo i ve staroegyptském umění, mimo jiné v podobě slavné sochy »sedícího písaře« ze Sakkáry. Tato umělecká díla, stejně jako fresky na stěnách různých pohřebišť z té doby, naznačují, že písaři trávili značnou část svého času v sedě, s nohama skrčenýma nebo zkříženýma.
U »profesních zranění« staroegyptských písařů vědce zajímalo, jak se takové držení těla mohlo projevit na stavu kolen písařů, jejich páteře a dalších částí kostry. Pro získání těchto informací vědci analyzovali více než 1,7 tisíce anatomických znaků u všech sedmi desítek písařů, kteří zastávali na dvoře faraonů nejrůznější funkce, od vezíra až po prostého písaře, a také u podobného počtu dalších starověkých Egypťanů, jejichž ostatky byly nalezeny v Abúsíru.
Jak vědci poznamenávají, původně očekávali, že sedavý způsob života písařů bude nejčastěji postihovat jejich kolena a další klouby v dolní části trupu, ale ve skutečnosti se u 90 procent z nich našel stejný typ poškození kostí v horní části těla. Byly spojeny s rozvojem osteoartrózy horních obratlů a kostí ramenního pletence, což bylo podle vědců způsobeno tím, že písaři neustále seděli shrbení.
Vědci identifikovali charakteristické stopy osteoartrózy dolní čelisti a také kloubů palce pravé ruky. Podle antropologů jsou tato zranění důsledkem způsobu, jakým písaři drželi brk v ruce, a také toho, že k úpravě tvaru brku používali zuby. Tato zranění nebyla běžná u jiných vznešených Egypťanů a lidí s nižším postavením, což naznačuje, že se jednalo o jedinečný rys staroegyptských písařů, uzavřeli vědci.
(cik, TASS)