Nic nového pod Sluncem. Klimatické výkyvy či změny se projevovaly po celou dobu historie Země. Vědci dnes analyzují uhlík v mumifikovaných ostatcích prostých lidí z období egyptského sucha. Období letitého sucha nebo ničivých záplav se v obměnách opakovala. Tyto dvě klimatické krajnosti nejsou ničím jiným než obecným projevem dynamického a nelineárního přírodního systému. Tvrzení, že za to může v první řadě činnost člověka, je holý nesmysl a zjednodušený pohled těch, kteří to tvrdí. Člověk svým chováním může jen podpořit projevy klimatických změn, ale nemůže ovlivnit jejich střídání.
Výsledky zkoumání mumií ukazují, že jídelníček řadových Egypťanů se ani zdaleka nepodobal tomu, co konzumovali panovníci. Rozbor izotopu uhlíku ukazuje, že starověcí Egypťané nejedli moc masa ani ryb. Povětšinou jedli jídla z pšenice a ječmene. Vypadá to, že Egypťané byli z větší části vegetariáni. Odborníci věří, že bezmasá strava poskytovala starověkým Egypťanům výhodu i za nejhoršího sucha, protože v tomto případě nepotřebovali tolik vody. Produkce masa vyžaduje větší spotřebu vody a dalších zdrojů.
Rostlinstvo je během sucha udržitelnější než živočišná produkce. Ale nikdo přesně neví, jak dokázali Egypťané pěstovat úrodu během sucha, které trvalo i po dlouhé roky. Nápovědu poskytl nečekaný zdroj, kterým byly zkamenělé houby, ze kterých vědci, pomocí žíravin, vytáhli organické pozůstatky pylu. Pyl pochází z období Nové říše (přibližně 1550 až 1069 př. n. l.) a jeho rozbor odhalil něco převratného. Zdá se, že tehdejší lidé byli genetičtí inženýři. Šlechtili plodiny, a ty pak byly vůči suchu a dalším nepřízním odolnější. Vědci odhalili, že experimentovali s novými druhy obilí, které dokázaly odolávat i dlouhodobému suchu v důsledku klimatické změny.
Za vlády Ramesse II. Velikého (1279–1213 př. n. l.) dokázali posunout přípravy na sucho na novou úroveň. Archeologové jsou si jistí, že Egypťané zaznamenávali rozsah sucha a záplav pomocí zařízení, které se jmenuje nilometr. Tento prostý nástroj umožňoval Egypťanům sledovat klimatické změny. Nilometr je v podstatě kamenný metr se zářezy, který měřil trvale hloubku vody v Nilu jak v období sucha, tak i v době záplav, a to po celou dobu existence staroegyptské společnosti. Změřili hloubku řeky v daném místě a čase a hodnotu porovnali s dlouhodobými záznamy. Tím dokázali odhadnout důsledek klimatické změny, ve které mohli očekávat dobrou nebo špatnou sklizeň. Ideální hodnota byla na úrovni šestnáctého zářezu. Hodnota čtrnáct věstila omezenou sklizeň a hodnota dvanáct znamenala sucho a hladové období. Nilometry měly podobu obestavěné dlouhé sestupné chodby nebo studny, která byla u svých základů propojena s Nilem. Ve své vnitřní části byly vybaveny schodištěm a pečlivě vypracovanou měřicí stupnicí, z níž se odečítala výška hladiny Nilu v loktech a jejich zlomcích. Takový nilometr byl zpravidla součástí chrámového okrsku, ale byl současně veřejně přístupnou stavbou.
Chytré hlavy, které radily faraonům, vnukly vládcům myšlenku spravedlivých daní. Žádný pravidelný a neměnný paušál. Ale poplatky odvozené od proměnlivé prosperity obyvatelstva. V dobrém, tedy úrodném roce, byly staroegyptské daně o něco vyšší. A ve špatném, ne tolik úrodném roce, byly naopak výrazně nižší. Z hlediska zemědělství byl nejdůležitějším ročním obdobím Achet – období povodní související s rozvodněním Nilu. Záplavy zajistily naplaveniny bohaté na organické látky, které obnovovaly úrodnost půdy. Proto udržování a rozšiřování sítě zavlažovacích kanálů patřilo k základním faraonovým povinnostem.
Ale jedno nejde odborníkům na rozum. Pokud Egypťané dokázali odhadovat sucho měřením hladiny řeky a připravit se na to vyšlechtěním odolných plodin, tak přece potřebovali i dobytek, který by v extrémních vedrech dokázal orat jejich pole. Ale běžný dobytek, který Egypťané chovali, nebyl na takové podmínky stavěný. V roce 2017 učinili archeologové na nalezišti v Megidu, v odlehlé části starověkého Egypta, významný objev. Megido, dnešní Tell al-Mutesellim, bylo starověké město v severní Palestině na jižním okraji Jezreelské nížiny. Kdysi bylo důležitým kanaanským městským státem. Dnes je součástí Izraele. Bylo osídlené již od 4. století před n. l. Toto místo je podle biblické »Knihy Zjevení« Armagedon nebo Harmageddon, kde má dojít k závěrečné bitvě mezi vojskem Boha, vedeným Ježíšem Kristem, a vojskem Satana s jeho démony a bezbožným lidstvem.
Archeologové pracující v Megidu našli dobytčí kosti. Vědci sekvenovali DNA tři tisíce let starých kostí, aby zjistili, jaké plemeno skotu starověcí Egypťané chovali. Výsledky rozboru byly ohromující. Zjistili, že chovali dobytek, který dokázal přežít sucho. Nejedná se o domácí plemeno, ale o křížence se skotem zebu, který dokáže přestát i extrémní vedro. Zebu je poddruh pratura a vyznačuje se nápadným hrbem na hřbetě. Hrb je složen ze svaloviny a tukové tkáně, která umožňuje jejich přežití v období sucha, jak je tomu podobně u velbloudů. Mají velké uši, které slouží k termoregulaci. Předpokládá se, že vyšlechtěná forma zebu vznikla také křížením s jedním druhem zebry. Dnes je zebu chován v suchých oblastech celého světa a především v Indii a v zemích severní a střední Afriky. Plemena zebu jsou také velmi odolná proti parazitům a snáší dobře i vyšší teploty. Kříženci zebu jsou plodní a mají zvýšenou produkci mléka a masa.
Pokud se člověk připravuje na sucho, musí se běžný domácí dobytek zkřížit s plemenem, které je zvyklé a přizpůsobené na život ve vyprahlých oblastech. A přesně to Egypťané udělali. Je to jeden z prvních příkladů biogenetického inženýrství. Výsledky tohoto šlechtění umožnily starověkým Egypťanům přežít sucho, zatímco jejich sousedé umírali. Je to další ukázka z řady neuvěřitelných znalostí starověkých Egypťanů.
A egyptologové konečně také vědí proč se chetitská královna Puduhepa obrátila právě na egyptského faraona Ramesse II. (19. dynastie). Za jeho vlády dosáhl Egypt vrcholu na poli politickém, válečném i kulturním. Egypt v době jeho vlády zažil skutečný rozkvět a blahobyt. Chetitská královna požádala o pomoc jedinou civilizaci, která dokázala zvládnout i nepřízeň životního prostředí. Egypťané efektivně zvládli přípravu na rozsáhlé sucho a tím, na rozdíl od ostatních společností a civilizací, dokázali přežít suché a horké klimatické období, které trvalo mnoho let. Nová říše, ve které vládli panovníci 18. až 20. dynastie, se považuje za zlatý věk egyptských dějin. V Nové říši se vystřídalo několik hlavních měst. Genialita Ramesse II. a jeho administrativy při boji se suchem je pouze jeden z triumfů, které tohoto faraona učinily nesmrtelným. Ale ne každý panovník si dokázal vysloužit místo na výsluní.
Jestliže se staroegyptská společnost oháněla bohy, tak dnešní vyspělá technická společnost se ohání matematickými modely. Naše civilizace byla dlouhou dobu založená na křesťanské myšlence jako na jednotící ideologii. Tohle se rozpadlo a na tento piedestal se dostala věda. Proto není jedno, jakým způsobem se věda realizuje a zda její výsledky jsou ve shodě nebo neshodě s objektivní realitou.
Ale přišel covid a najednou se tento vědecký stroj pokazil. Objevil se Flégr a jemu podobní »odborníci«, kteří se stali hlásnou troubou falešné vědy. Těmito rádoby odborníky se nechala zblbnout i politická scéna. Ale měli jsme i několik skutečných odborníků, kteří bojovali proti tomuto tmářství. K těm nejhlasitějším patřila MUDr. Soňa Peková nebo profesor MUDr. Jiří Beran, CSc. Ve Švédsku se politici nenechali tak zblbnout jako v Česku a tak Švédsko dokázalo toto období přežít s mnohem menšími ztrátami. A mnozí z veřejnosti si všimli, že to, co se vydává za pravdivé výsledky vědy a výzkumu, tak se ukázalo, že nemusí být pravda. Vytvářely se závěry, které nebyly podložené daty a jejich analýzou. Vytvářela se falešná tvrzení o účinnosti neověřených vakcín v prevenci proti těžkému průběhu nemoci a úmrtí v důsledku covidu. Pfizer dobře věděl, že v tomto směru nebyly nikdy jeho vakcíny testované, ale o tom mlčel. Byznys je přeci byznys, ať to stojí, co to stojí. Amerika se na rozdíl od nás jasně z těchto nepřesností až lží rychle poučila, a obrátila se rozumným směrem.
Oháníme se matematickými modely, ale jak matematik Tomáš Fürst zdůraznil, tak tyto modely nejsou jednoznačným vyjádřením reality. Pokud dobře rozumíme těmto dějům, dobře rozumíme jejich zákonům, pak jsme schopni udělat velmi dobrý matematický model, který bude poskytovat výsledky odpovídající realitě daného systému. Ale existují systémy, kde sice do značné míry rozumíme, jak to funguje, příkladem je právě klima, ale zároveň je v nich spousta procesů, kterým úplně dobře nerozumíme. Proto se do těchto modelů zavádí určitá zjednodušení a různé konstanty, aby to vyšlo tak, jak očekáváme. Modely v těchto případech slouží spíš proto, abychom si ověřili naše hypotézy, než proto, abychom se snažili predikovat jejich činnost. Proto se raději mluví o kvalifikovaném odhadu.
Ale pak máme ještě systémy, u kterých vůbec nerozumíme tomu, jak skutečně pracují. K těmto systémům patří např. kočka. Jde o komplexní biologický systém, ve kterém přesně nevíme, jak a proč to právě tak funguje. V tomto případě matematickým modelem těžko zachytíme objektivní chování tohoto systému. Proto sledování kočky a její reakce je jejím nejlepším modelem. U těchto systémů nemáme šanci je matematicky modelovat.
V některých případech chceme dokázat, že se systém bude chovat právě tak, jak očekáváme. Např. chceme potvrdit, že se klima bude výrazně oteplovat, pak můžeme udělat matematický model, který to bude jednoznačně predikovat. Málokdo si uvědomuje, že tvrzení zvyšování koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře povede ke katastrofickému oteplení, neplyne z fyzikální skutečnosti, ale jen z predikce matematického modelu. Samozřejmě jistě víme, že oxid uhličitý má vliv na teplotu planety, ale to, že postupný růst množství oxidu uhličitého v atmosféře povede k zásadnímu zvýšení teploty planety je sporné. Jde jen o predikci nedokonalých matematických modelů, ale nejde o prokázaný vědecký fakt. Existují vědci, kteří o tom pochybují, protože si uvědomují, že existuje velké množství dalších procesů, které jsou pro klima zcela rozhodující. Základem všech klimatických modelů je mechanika tekutin a plynů. Čili se jedná o pohyb vody, vodní páry a vzduchu v atmosféře. Je zapotřebí si také uvědomit, že ne všechny diferenciální rovnice, potřebné k modelování, umíme exaktně řešit.
Také víme, že procesy oteplování i ochlazování se v minulosti projevovaly vždy s jistou dobou trvání. Často se také zapomíná, že zásadní vliv na klimatické změny mají tzv. Milankovičovy cykly. Proto panikařit ohledně těchto jevů je holý nesmysl a dnes se z toho navíc stal obrovský byznys. Každá klimatická změna trvá po nějakou dobu, protože klima patří do nelineárních dynamických systémů, ve kterých platí Noemův a Josefův efekt.
Egypťané výšku vody v Nilu zaznamenávali po tisíciletí, při tom nešlo jen o jejich pomíjivý zájem. Hladina Nilu vykazuje změny neobvyklého rozsahu v závislosti na klimatických změnách. V některých letech hladina prudce stoupala a v jiných zase opadala. Matematik Mandelbrot tyto změny popsal pomocí dvou typů efektů, které pojmenoval Noemův a Josefův efekt.
Noemův efekt znamená nespojitost vyjadřující, že se některá veličina může měnit téměř libovolnou rychlostí. Tradičně se předpokládalo, že změny jsou převážně plynulé, což se převzalo z fyziky. Tato představa je obecně nesprávná. Změny u nelineárních dynamických systémů, do kterých patří klima i lidská společnost, se mohou dít ve skocích.
Josefův efekt znamená tendenci k setrvalému stavu. Mandelbrot ho pojmenoval podle biblické legendy, kdy si faraon nechal od Josefa vyložit svůj sen. Josef mu vysvětlil, že přichází sedm let hojnosti v celé egyptské zemi. Po nich však nastane sedmileté období sucha, sedm let hladu a všechna egyptská hojnost bude zapomenuta. Všechny záplavy a období sucha mají svá trvání. Přes nahodilost stojící v pozadí platí, že čím déle bude někde sucho nebo záplava, tím větší je pravděpodobnost dalšího sucha či záplavy. Matematická analýza výšky hladiny Nilu navíc dokázala, že tendence k setrvalému stavu se uplatňovala v rámci staletí stejně jako v rámci desetiletí. Noemův a Josefův efekt působí v opačných směrech a znamenají, že tendence v těchto systémech jsou reálné a mohou být dlouhodobé, ale mohou zmizet stejně rychle, jako se objevily.
Matematik a meteorolog Edward Lorenz, který zavedl a popsal pojem »podivný atraktor« a »motýlí efekt« zjistil, že se počasí ne vždy chová podle předpovědi a upozornil, že průměrné počasí za posledních 12000 let se od průměru za předchozích 12000 let nápadně liší. Počasí se vyznačuje něčím, co nelze vyjádřit udáním průměru. Zemské klima se nikdy nedostalo do stavu rovnováhy s průměrným dlouhodobým chováním.
Do matematických modelů nelze zahrnout všechny procesy, a to z důvodu našich nedostatečných znalostí o fungování klimatického systému a dále také vlivem našich omezených výpočetních schopností s exaktním řešením. Proto jsou nevyhnutelná jistá zjednodušení skutečného klimatického systému. Zvlášť obtížné je předvídat oblačnost a její účinky, které jsou protichůdné. Už jen samotná neznalost všech procesů podílejících se na tvorbě mračen se stává významnou oblastí nejistoty v predikci těchto matematických modelů. Všechny stávající typy modelů jsou poplatné různým scénářům odhadovaného lidského vlivu. Klimatická změna způsobená člověkem může paradoxně odvrátit následující dobu ledovou.
Klimatický systém patří do složitých nelineárních dynamických systémů, což se zákonitě projevuje jeho bifurkacemi a nepředvídatelností vývoje z hlediska dlouhodobých projevů. Bifurkace znamená vidlicové rozdvojení či větvení, ve kterém malá změna parametru způsobuje velkou změnu v chování systému a může vést až k chaotickému stavu. Počasí je aperiodický systém, jehož činnost může přejít až v chaos, což je nestabilní proces v každém okamžiku. Kdo má zájem o problematiku matematického modelování klimatu, nechť si pořídí publikaci »Matematické modelování v problémech klimatu« od autora Jiřího Horáka.
František Krincvaj