Před pěti miliony let obývali oceány gigantičtí žraloci, kteří dali vzniknout názvu „megalodon“ v roce 1843, inspirovanému jejich obrovskými zuby. I přesto, že se tito megatunoví tvorové těšili velké slávě, jejich přesná délka a velikost byly po dlouhou dobu předmětem sporů, jak uvádí článek v The New York Times (NYT).
Kostry žraloků jsou z velké části tvořeny chrupavkami, což znamená, že se zřídka fosilizují. Vědci tak odhadují velikost megalodona na základě nalezených zubů a srovnání s příbuznými druhy, jako je žralok bílý, a to v rozmezí od 10 až 18 metrů. Avšak nový trojrozměrný model megalodona, zveřejněný ve středu v časopise Science Advances, naznačuje, že tento obří žralok byl ještě větší a rychlejší, než se dříve předpokládalo.
Paleontoložka Catalina Pimientová z univerzity ve Swansea a John Hutchinson z Royal Veterinary College v Londýně vytvořili trojrozměrný počítačový model megalodona. Model byl založen na částečně dochované páteři, objevené v belgickém Královském institutu přírodních věd v Bruselu v 60. letech 19. století, megalodoních zubech a skenu celého těla nejbližší žijící příbuzného, žraloka bílého. Výsledný model naznačuje, že megalodon měřil téměř 16 metrů a vážil asi 67 tun, což je srovnatelné s velrybím žralokem.
Je možné, že někteří megalodoni byli ještě větší. Existují totiž další zkamenělé obratle, které jsou o polovinu větší než obratle, které vědci použili pro sestavení modelu. Největší jedinci tak mohli dorůstat do délky asi 20 metrů, což je více, než dorůstá v současnosti plejtvák dlouhoploutvý.
Čelisti modelu megalodona se mohly otevřít natolik, že by dokázal pozřít osm metrů dlouhou kosatku na pouhých pět skusů.
I když je počítačové modelování celkem spolehlivé, využívá se především u těch zvířat, jejichž hmotnost je známá. Někteří vědci však poukazují na to, že model vychází z předpokladů o megalodonech, které nebyly potvrzeny fosilními nálezy.
»Velikost a tvar dalších kosterních součástí, jako je lebka, čelisti a všechny ploutve, zůstávají ve fázi spekulací,« řekl profesor paleobiologie na Univerzitě Vincence z Pauly v Chicagu Kenšu Šimada. Pokud je však model opravdu přesný, mělo by to vliv i na rychlost, jakou se dravec pohyboval, a na jeho apetit. Tým zjistil, že megalodoni mohli dosáhnout rychlosti přes tři kilometry za hodinu, což je mnohem větší hodnota než u 33 dalších žraloků, které vědci zkoumali.
Ze současných žraloků dosahuje nejvyšší rychlosti žralok tichooceánský, který zvládne uplavat přes tři kilometry za hodinu. Vzhledem k tomu, že pomalejší žralok bílý dokáže urazit přes 12 000 kilometrů bez přestávky, tým argumentoval, že megalodon mohl pravděpodobně urazit mnohem více. (Žrakok bílý může nakrátko zrychlit až na 56 km/h).
Pimientová uvedla, že megalodon příležitostně loví tuleně. Jeho obrovská tělesná velikost a energetické nároky naznačují, že pro svou potravu potřeboval vysoce kalorickou kořist, například velryby.
Jako transoceánský superpredátor hrál megalodon pravděpodobně podobnou roli v ekosystémech oceánů před desítkami milionů let, kdy byla hladina moře o dost vyšší než v současnosti. Tito vrcholoví predátoři jsou ale často překvapivě zranitelní vůči měnícímu se světu. V pliocénu vedl růst polárního ledu k častým změnám mořské hladiny a ke ztrátě důležitých pobřežních biotopů. Úbytek velkých kořistí pravděpodobně donutil megalodona přímo soupeřit s menšími žraloky, jako je žralok bílý.
Poslední z těchto obrovských predátorů zmizel před třemi miliony let. »Dá se předpokládat, že jeho vyhynutí mělo globální dopad na potravní řetězce,« dodala Pimientová. Model týmu proto naznačuje, že megalodon nebyl jen fyzicky větší, než se dosud předpokládalo, ale pravděpodobně hrál také větší roli v oceánských systémech, které po jeho odchodu zůstaly sice chudší, ale bezpečnější.
(mac, čtk)
FOTO – science.org, ČTK/AP/J. J. Giraldo, Eric Zamora and Kristen Grace
Diskuze je uzavřena.