Ibisi skalní obývají voliéru společně se supy bělohlavými. Mezi jedenácti dospělými jedinci mohou návštěvníci vidět pět letošních mláďat. Všechna už dorostla a opustila hnízdní plošinu, od dospělých ibisů jsou ale stále dobře rozeznatelná odlišným zbarvením. Zatím není jisté, zda budou vypuštěna do volné přírody jako mláďata v minulých letech, či posílí chovatelskou základnu v některé jiné zoologické zahradě.
Ibis skalní je jedním z nejohroženějších ptačích druhů. Ve volné přírodě se vyskytuje pouhých 200–250 dospělých jedinců. Díky vypouštění mladých ptáků odchovaných v zoologických zahradách je možné posílit divokou populaci, a pomoci tak zachránit daný druh před úplným vymizením z planety. Jedním z projektů na záchranu vzácných ibisů skalních je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, který zaštiťuje ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odbor životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía. Jeho cílem je obnova volně žijící populace ibisů skalních v oblasti Andalusie. Je do něj zapojena i Zoo Ostrava spolu s dalšími dvaceti zoologickými zahradami sdruženými v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA).
Ostravská zoo chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je rovněž zapojena do EAZA ex situ programu (EEP) pro tento druh. Za tuto dobu se zde chovným párům podařilo odchovat 48 mláďat. V roce 2017 se zoo připojila k repatriačnímu projektu Proyecto eremita. Pro posílení divoké populace těchto ohrožených ptáků zdarma poskytla už 16 přirozeně odchovaných mláďat ibisů.
Letos odchovaly dva páry celkem pět mláďat. »Pohlaví zatím známe jen u tří. Každopádně všechna mláďata byla přirozeně odchována svými rodiči, což je základní předpoklad, aby mohla být vypuštěna do přírody. Jestli ale budou i tito jedinci létat ve volné přírodě, ještě nevíme. O jejich přesunu jednáme s koordinátorem evropského záchovného programu,« vysvětluje Petr Vrána, vedoucí zoologického oddělení II.
Přehled mladých ibisů skalních poskytnutých Zoo Ostrava pro repatriační projekt:
• 2018: 3 jedinci (2 vypuštěni, 1 zůstal v chovatelské základně projektu)
• 2019: 5 jedinců vypuštěno
• 2020: 3 jedinci vypuštěni, jeden z nich má GPS/GSM vysílačku
• 2021: 3 jedinci vypuštěni
• 2022: 2 jedinci vypuštěni
Celkem 16 jedinců
Hejno aktuálně čítá 16 členů. Pět letošních mláďat je od dospělých ibisů dobře rozeznatelných – mají poněkud tmavší hlavu oproti dospělcům a jejich peří nemá tak výrazný kovový lesk. Mladí ptáci i po opuštění hnízda stále žadoní o potravu tak, že zobákem podněcují rodiče k vyvržení potravy. V jídelníčku ibisů skalních převládají bezobratlí živočichové (hmyz, žížaly a další) a drobní obratlovci (ještěrky, žáby apod.). Potravu sbírají dlouhým zahnutým zobákem.
Ibis skalní (Geronticus eremita) se v minulosti vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.
(mac)
FOTO – Zoo Ostrava/Enrico Gombala