Tis je velmi jedovatá dřevina. Dřevo tisu je husté a tvrdé, jedno z nejtěžších mezi dřevy nejen českých domácích dřevin, ale celé Evropy. Má široké červenohnědé jádro a úzkou světlejší běl. Náleží mezi nejcennější dřeva na severní polokouli. Ve středověku sloužilo mimo jiné k výrobě slavných velšských luků. A právě proto se stal významným materiálem středověku, neboť luky se z něj nevyráběly jen ve Walesu, ale i jinde v Evropě. Byl klíčovým vojenským materiálem a není tedy divu, že v mnoha státech tzv. civilizované Evropy téměř vymizel.
U nás na Zbirožsku je přírodní rezervace V Horách. Je to les, kde neroste nic kromě jedovatého tisu. V unikátním tisovém lese roste na jednom místě přibližně 3300 tisů, co je asi třetina z celkového počtu tisů v České republice. Je to vzácný les, který nemá v Česku obdoby. Vzácný proto, že na našem území kdysi původní strom patří k silně ohroženým druhům a je přísně chráněný. Nejstarší tisy zde rostou už více než 500 let. Přesto jsou maximálně 10 metrů vysoké. Tis je silně jedovatý od kořenů až po jehličí, proto pod ním nic neroste. Jedinou výjimkou jsou sladké červené plody, které velmi chutnají ptákům. Zajímavé je, že mladé výhonky tisu ráda pojídá lesní zvěř. Možná taky proto, že na ni tis působí stejně jako na člověka alkohol. Tis červený (Taxus baccata L.) je dvoudomá stálezelená jehličnatá dřevina z čeledi tisovitých. Vědecké druhové jméno baccata je utvořeno z latinského bacca, bobule.
Tis červený je stínomilný, velmi pomalu rostoucí. Vyskytuje se ve formě keře či relativně nízkého stromu. Je třetihorním reliktem a v řadě zemí náleží mezi přísně chráněné druhy. Vyskytuje se převážně ve smíšených a suťových lesích v Evropě od Středomoří až po jižní Švédsko a Norsko, od Velké Británie až po Litvu, Lotyšsko a Estonsko, dále v Malé Asii a na Kavkaze. Je dřevinou mírného oceanického klimatu, vyhovují mu vlhčí, stinná až polostinná stanoviště s hlubší živnou půdou, která je dostatečně vlhká a provzdušněná. Podloží může být vápencové i silikátové. V Česku je ohroženým druhem (kategorie C3), zákonem zvláště chráněn je jako druh silně ohrožený. Až na červený dužnatý nepravý míšek (epimatium) je celá rostlina prudce jedovatá, účinnou látkou je směs kardiotoxických alkaloidů známá jako taxin. Naproti tomu mají jedovaté látky tisu využití v medicíně.
Tis je též strom opředený mnoha pověstmi. Odedávna je považován za dřevinu regenerace a smrti, pravidelně bývá vysazován na hřbitovech. Existuje mnoho význačných jedinců, jejichž stáří je odhadováno na více než 1500 let. Tis červený se často používá jako okrasná dřevina v parcích a zahradách. Protože velice dobře regeneruje i na starém dřevě po hlubokém zmlazovacím řezu, dobře se hodí na živé ploty a stříhané tvarované kompozice. Byla vyšlechtěna celá řada různých kultivarů lišících se vzrůstem i barvou a tvarem jehlic. O rozšiřování semen se starají především ptáci (především drozdovití, jeřábci aj.) a hlodavci, ale i jiní savci (kuny, lišky, pravděpodobně i medvědi), kteří konzumují dužnaté míšky semen; někteří ptáci míšek opomíjejí a semena polykají vcelku. Semeno před vyklíčením obvykle 2–4 roky přeléhá.
Zásluhu na záchraně zdejšího jedinečného lesa mají špatně přístupné strmé svahy, avšak také velkou měrou terešovský velkostatkář Jan Tetřev, který oblast chránil od konce 19. století. Před vstupem do rezervace připomíná Jana Tetřeva pomník. Státem chráněný je les od roku 1966.
Jak se k tisovému lesu dostanete? Nejlepší je vyrazit z nedaleké obce Terešov po polní cestě. Zastavit se můžete u malebné kapličky ve stráni, odkud je krásný výhled na Terešov a okolí.
Přeji vám všem krásný zážitek, neboť nejen u nás, ale i v celé Evropě se něco podobného hned tak nevidí!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora