ČESKÁ NEJ Z PŘÍRODY: Naše vzácná chladnomilná orchidej – běloprstka bělavá

Ne že by se běloprstka bělavá (Pseudorchis albida) vyskytovala u nás v malém množství, ale ve velkém také ne. Spíše je málo nápadná. Běloprstka bělavá je hlíznatá rostlina, druh pozemní orchideje rostoucí nejčastěji ve vyšších a chladnějších polohách. Je jediným druhem rodu běloprstka a do poloviny 20. století byla součástí rodu pětiprstka. Je sice původní druh české květeny, ale v současnosti je poměrně vzácná a je ohrožená vymizením.

Je to druh preferující chladnější místa, roste ostrůvkovitě v rozlehlém areálu. Vyskytuje se téměř po celé Evropě (v jižních částech v horských oblastech), na severu Severní Ameriky a v Asii na ruské západní Sibiři a na ruském Dálném východě.

V České republice ji lze v přírodě nalézt poměrně vzácně, jen v malém počtu vyrůstá na Šumavě, v Krušných horách, Krkonoších, Orlických horách a Hrubém Jeseníku. Do poloviny 20. století byla vídávána i v Beskydech.

Ta naše běloprstka preferuje kyselé půdy. V severních oblastech se nejčastěji vyskytuje v tundře, ve středu a jihu Evropy roste spíše ve vyšších polohách. Objevuje se od podhůří do nadmořské výšky 2700 m na kyselých i slabě bazických půdách, obvykle na mokrých, pasených smilkových loukách, vřesovištích, rašeliništích i ve světlých jehličnatých lesích a jalovcových křovinách. Rostlina je geofyt, obnovovací pupen raší z podzemní hlízy. Je dlouhověkou bylinou, přesto nevytváří rozsáhlé populace a její výskyt je často spojován s antropogenními loukami a otevřenými lesy. Je to vytrvalá, 10 až 30 cm vysoká bylina s hlízou hvězdicovitě rozdělenou do několika tlustých, dlouhých kořenů. Lodyha je přímá, světle zelená, oblá, na bázi má dva až tři hnědé, objímavé, šupinovité listy a výše je porostlá třemi až šesti tmavě zelenými, lesklými listy. Spodní listy jsou dlouhé 5 až 9 a široké 1 až 2 cm, obvejčité až podlouhle kopinaté, směrem vzhůru se zmenšují a nejhořejší přecházejí v objímavé listeny. Na vrcholu lodyhy je husté, úzké, válcovité květenství klas dlouhé až 10 cm. V květenství bývá 15 až 50 velmi drobných, světle šedých, nažloutlých nebo nazelenalých, slabě vonných, pootevřených květů s kopinatými listeny. Semeník je tenký, válcovitý, vřetenovitě zkroucený a dlouhý asi 5 mm. Vnější oválné okvětní lístky jsou asi 3 mm dlouhé, postranní vnitřní jsou kratší a společně tvoří neúplnou přilbu. Pysk je hluboko rozeklán ve tři laloky, postranní jsou někdy kratší než střední. Dolů skloněná trubkovitá ostruha je kratší než vřetenovitě zkroucený semeník a obsahuje žlázky vylučující nektar. Běloprstky kvetou od května do července a opylovači jsou hlavně drobní motýli travaříci a pernatušky.Rostlina se vegetativně prakticky nerozmnožuje, rozšiřuje se jen semeny. Pro svůj vznik a vývoj je závislá na soužití s houbou rodu kořenomorka.

Ohrožení druhu spočívá hlavně v rušení jeho stanovišť zarůstáním agresivnějšími rostlinami nebo náletovými dřevinami, rozšiřováním lesních ploch, hnojením okolních porostů i zvýšenou turistikou. Jednou z možností, jak zabrzdit její úbytek, je zařadit místa s výskytem mezi chráněná území. Proto byla běloprstka bělavá zařazena v České republice mezi druhy silně ohrožené. Věřím, že ani vy nebudete chtít, aby ta vzácná orchidej z naší přírody zmizela.

Václav Ziegler

FOTO – archiv autora