Naše česká zem nebyla vždy jednolitým masivem hornin, ale skládá se z řady zemských desek, kterým se někdy také říká mikrokontinenty, které vlivem vlastních pohybů po povrchu zemského tělesa se během velkého variského vrásnění (také se mu říká vrásnění hercynské), které probíhalo zhruba před 390–310 miliony lety, a vrásnění předcházejících spojili a vytvořily mohutný blok prastarých hornin, kterému se dnes říká Český masív. Nicméně, ta prastará spojení zůstala v Českém masivu zachována v podobě hlubinných zlomů, podle kterých dochází i v dnešních dnech k určitým pohybům, vyvolávajícím zatím drobná zemětřesení. Jedním z největších zlomů, který odděluje tzv. lužickou desku od desky Středních Čech je lužická poruchová zóna, méně přesně zvaná jako lužický zlom. Ta probíhá od Drážďan (na SZ) přes Ještědský hřbet k Jičínu a Jaroměři. Tektonicky je nejednotná jihozápadní křídlo pokleslo někdy až přes 1000 m.
Lužický zlom tvoří rozhraní mezi žulovým lužickým plutonem na severovýchodě a pískovci české křídové pánve na jihozápadě. Zlom se formoval před necelými 30 miliony lety. Saxonský tektonický neklid byl v Českém masivu i ostatních varisky konsolidovaných platformních oblastech reakcí na alpsko-karpatské vrásnění. V jeho průběhu došlo v Českém masivu k pohybu podél starších zlomů. Ve starších třetihorách byla kra lužického plutonu podél této poruchy tektonicky vyzdvižena nad povrch české křídové pánve a spolu s ní byly z podloží křídy k povrchu vyvlečeny i malé kry hornin permského a jurského stáří. Tektonicky je nejednotný, protože jeho jihozápadní křídlo pokleslo na některých místech přes 1000 m, kde má charakter přesmyku.
Lužický zlom je díky svému charakteru významným deformátorem okolních hornin po celé své délce. Deformační proužky podle laboratorních experimentů vznikají v hloubkách přesahujících 1500 metrů. V rané fázi pohybů na lužickém zlomu se běžně vytvořil párový systém smykových puklin nebo drobných smykových zlomů, které se kříží do tvaru X.
Permské vulkanity, například v lomu na Frýdštejně, vykazují velmi intenzivní porušení. Nacházejí se zde tektonická zrcadla o ploše mnoha metrů čtverečních. Opakované pohyby na lužickém zlomu způsobily, že jsou často porušené i terciérní vulkanity, i když ne nejstaršími fázemi napětí. Dokonce i pliocenní vulkanity na Kozákově (stáří přibližně 5 milionů let) jsou narušeny zlomy s výškou skoku až 200 metrů.
I ostatní hraniční zlomy v Českém masivu jsou podobně mohutné, ale na zemském povrchu nikoliv tak zřetelné. Lužická porucha nám ukazuje, jak mohutné jsou vnitřní síly Země a že zahrávat si s nimi není rozumné.
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora