Zoborožci je řád ptáků, který zahrnuje čtyři čeledě dříve řazené ke srostloprstým. Obývají velkou část západní a střední Afriky, jižní Asii a Melanézii a počítáme-li dudky, i Evropu; žijí převážně v nížinných lesích.
Dudek chocholatý (Upupa epops) je jediným žijícím zástupcem čeledi dudkovitých (Upupidae). Další druh, dudek velký, který se v minulosti vyskytoval na ostrově Svatá Helena, vyhynul během 16. století.
Dudek chocholatý je středně velký pták (délka těla 25–29 cm, rozpětí křídel 44–48 cm), zcela nezaměnitelný, s širokými zakulacenými křídly, výraznou vztyčitelnou chocholkou na hlavě a dlouhým, tenkým, mírně dolů zahnutým zobákem. Zbarvení je žlutohnědě růžové s černými a bílými pruhy, ocas je černý s širokým bílým pruhem. Jednotlivá pohlaví se zbarvením neliší. Létá vlnovitě a dost vratce (»motýlí« třepotavý let), na zemi chováním připomíná špačka.
Při obhajování hnízdního okrsku se ozývá daleko slyšitelným dutým voláním »pu-pu-pu«. Mláďata se na hnízdě při krmení ozývají vysokým »siih«. Při obraně hnízda vydávají varovné drsné opakované zasyčení.
Dudek chocholatý hnízdí na rozsáhlém území Evropy, Asie a Afriky. Převážně tažný druh, se zimovišti v jižní Asii a Africe jižně od rovníku. Evropská populace je odhadována na více než 890 000 párů a vykazuje mírně klesající tendenci. V České republice hnízdil dříve pravidelně a místy zcela běžně, v letech 1950–1960 však téměř vymizel. V současné době hnízdí jen ojediněle a nepravidelně (i v Praze), hlavně v nížinách a pahorkatinách, častěji pouze na jižní Moravě na Hodonínsku, Břeclavsku a Znojemsku. Celková početnost byla v letech 1985–1989 odhadnuta na 60–120 párů, podobně v letech 2001–2003 (70–140 párů).
Vyhledává otevřenou travnatou krajinu s nízkou intenzitou zemědělství, s pastvinami a loukami prostoupenými drobnými lesíky či alespoň skupinami vzrostlých stromů, okraje rybníků se starými stromy, sady, lesní okraje i velmi řídké lesy; vyhýbá se mokřadům.
Na hnízdiště přilétá převážně v první polovině dubna, odlétá hlavně v srpnu a září. Hnízdí jednou do roka, od konce dubna do konce června. Hnízdí jednotlivě a teritoriálně. K hnízdění potřebuje prostorné stromové dutiny, ale zahnízdí i v dutinách lidských staveb, hromadách kamení i zemních norách. Hnízdo bývá někdy bez vystýlky, jindy dudek na dno přináší stonky a stébla rostlin a kousky kůry. Ročně mívá jednu snůšku po 5–7 bílých nebo nažloutlých vejcích o rozměrech 26,0 × 17,9 mm. Inkubace je 16 dnů, sedí pouze samice, které samec přináší potravu. Mláďata jsou zpočátku krmena pouze samicí, od 10. dne oběma rodiči a hnízdo opouštějí po 26 dnech. Dalších několik dnů jsou krmena mimo hnízdo. Pohlavně dospívají ve stáří 1 roku. Mláďata na hnízdě po určitou dobu vylučují z kostrční žlázy páchnoucí sekret, a pokud jsou ohrožena, vystřikují směrem k otvoru hnízdní dutiny trus. Proto býval dudek v českém dialektu nazýván smraďoch. V potravě převažuje hmyz a jeho larvy, zvláště brouci, dvoukřídlí, blanokřídlí, krtonožky a stonožky, dále pavouci a žížaly. Potravu hledá převážně na zemi. Komenský ve svém díle Orbis pictus o dudkovi tvrdí, že je to pták »nejsmrdutější, neboť lejna žeře«. Dudek však nekonzumuje výkaly, ale hmyz, který se na nich a v nich vyskytuje.
Dudek chocholatý je u nás vzácný pták a právem si zaslouží naši ochranu!
Václav Ziegler
FOTO – archiv autora