Jednašedesátiletý Siao Č‘-ťin si během úctyhodných 25 let vypěstoval hluboké pouto s fracoisovými listovými opicemi, které obývají národní přírodní rezervaci Mayanghe v jihozápadní čínské provincii Kuej-čou.
Tento druh, známý také jako langur francoisův, patří mezi nejohroženější divoká zvířata v Číně a je také uveden na červeném seznamu Mezinárodní unie pro ochranu přírody. Vyskytují se v autonomní oblasti Kuang-si, provincii Kuej-čou a v obci Čchung-čching.
Národní přírodní rezervace Ma-jang-che, která se rozkládá na ploše více než 30 000 metrů čtverečních, slouží jako klíčové stanoviště tohoto druhu v Číně a je domovem přibližně 600 opic langura francoisova.
V roce 1997 začal Siao pracovat jako lesník v přírodní rezervaci a zapojil se do projektu zaměřeného na poznávání života ohrožených zvířat, který podporovala přírodní rezervace a místní vláda. Během uplynulých dvou desetiletí Siao pozoroval a krmil divoké opice během hlídek a snažil se s nimi navázat »přátelství«. Svými znalostmi rovněž pomáhá vědeckému výzkumu a komplexnímu studiu tohoto jedinečného druhu.
Během fáze krmení si Siao navléká gumáky a bere pytel sladkých brambor do nitra lesa. Poté, co sladké brambory omyje v průzračné řece, zapíská na píšťalku, čímž pobídne opice, aby se rychle vynořily z okolních lesů a shromáždily se kolem něj.
Krmením opic stráví 30 minut až hodinu, přičemž pečlivě sleduje, zda nedošlo k nějakému zranění nebo změně jejich počtu.
»Krmil jsem je na poměrně pevně stanovených místech. Pokud tam byli novorozenci, dospělé opice je přinesly s sebou,« řekl Siao.
Siao si vytvořil hluboký vztah zejména ke čtyřem skupinám opic langura francoisova. »První skupina se skládá z devíti opic, ve druhé jich bylo 11, ve třetí pět a ve čtvrté 13,« vysvětlil Siao.
Pěstovat důvěru u opic však nebylo snadné. Vyžadovalo to důkladné pochopení jejich chování a nesmírnou trpělivost.
Během hlídek, při kterých sledoval skupinu opic, si Siao postavil stan a utábořil se poblíž jeskyně, kterou opice často obývají. V následujících měsících skupinu pozorně sledoval pomocí dalekohledu. Nenápadně umisťoval potravu na místa, která opice často navštěvovaly, a pak se stáhl do ústraní, aby je mohl pozorovat zpovzdálí. Po velmi dlouhém čekání si Siao úspěšně vybudoval důvěru zvířat a dělil se s nimi o potravu. Celý tento proces trval přibližně dva roky.
Podle názoru vědců sehrál Siao jako lesník důležitou roli při dalším vědeckém výzkumu tohoto druhu a poskytl množství neocenitelných informací, které získal o opičkách langura francoisova z vlastní zkušenosti. Díky jeho vytrvalosti se také výrazně zlepšilo povědomí místních obyvatel o ochraně přírody a znalosti o ohrožených druzích.
V loňském roce byla ukončena etapa projektu krmení s ohledem na faktory, jako je zdraví a bezpečnost, růst populace a zachování přirozeného chování druhu.
»Střežení hor a ochrana životního prostředí těchto ohrožených opic se staly mou hlavní náplní práce. Kdykoli mohu skromně přispět k jejich blahu, nacházím v tom radost a smysl. Jsem odhodlán ve svém úsilí pokračovat,« řekl Siao.
(Xinhua)