Na závěr 2. světové konference o klasických studiích, kterou společně uspořádaly Athénská akademie a Čínská akademie sociálních věd na téma »Dialog mezi starověkým a moderním: Současné inspirace z klasické moudrosti«, bývalý prezident republiky, akademik a emeritní profesor Právnické fakulty Athénské univerzity, Prokopios Pavlopoulos, mimo jiné poznamenal:
I. Pod střechou historického »Chrámu múz« Athénské akademie, nejvyšší intelektuální instituce Řecka, se dnes setkávají dvě starověké civilizace. Civilizace, které se svou povahou vracejí do minulosti ne proto, aby sklízely vavříny starověké velkoleposti, ale aby byly neustále oživovány svými prvotními kořeny a kráčely do budoucnosti s novými silami a znovu a znovu přidávaly svůj prospěšný přínos lidstvu, a to i v těžkých dobách a dystopických okolnostech.
A tak na Aténské akademii Řecko a Čína, Čína a Řecko otevírají nové cesty prostřednictvím dialogu svých civilizací a v průběhu času a důsledně hájí principy, které jsou vlastní hodnotě člověka a svobodnému rozvoji jeho osobnosti, a především principy míru, solidarity, spravedlnosti a především sociální spravedlnosti.
Chceme-li si ověřit jistotu předložených myšlenek, stačí se ponořit například do filozofické reflexe civilizací Řecka a Číny, vedené především Aristotelem a Konfuciem.
II. Jistě a bezpochyby existuje zjevný rozdíl mezi filozofickým uvažováním Aristotela a Konfucia. I tam, kde existuje spojení, jako například v oblasti práva a spravedlnosti, musí být jeho rozměry a rozsah zkoumány příslušnou vědeckou metodou a jistě na základě celku filozofického přístupu každého z nich. Co však srovnání postojů Aristotela a Konfucia k právu a spravedlnosti nepochybně zdůrazňuje, je následující: Základní hodnotové návrhy týkající se člověka a jeho osudu, které jsou spojeny s jeho dokonalostí v rámci známého společenského celku, jsou jakoby ze zákona přítomny v každé skutečné a neustále prosperující civilizaci – tedy v civilizaci, která má nutně člověka ve svém středu, protože bez něj neexistuje civilizace – jak je tomu jistě v jejich historické cestě a poznání u řecké a čínské civilizace.
III. Nezapomínejme, že každá z nich představuje základní pilíř obecné civilizace bez ohledu na to, do které její části patří, a to konkrétně řecká civilizace v západní a evropské civilizaci a čínská civilizace v civilizaci Dálného východu a nejen ní.
Už z toho lze usoudit, že tyto filozofické proudy, které se setkávají, hnojí, a to velmi důrazným způsobem, velkou řeku světové civilizace. K takovému závěru dospíváme – i při srovnání filozofických reflexí Aristotela a Konfucia.
A to v naší době nabývá o to většího významu, neboť hlavní principy našich civilizací a v konečném důsledku i této světové civilizace, jako jsou principy práva a spravedlnosti, jsou silně oslabeny, zejména během bolestné a pro budoucnost temné konjunktury posledních desetiletí.
Což znamená, že boj za jejich obranu je – nebo spíše by měl být – společný a neústupný ve prospěch člověka, demokracie, spravedlnosti a především sociální spravedlnosti. Boj, který může být značně usnadněn upřímným, věcným a rovnocenným dialogem mezi civilizacemi.“
Přeložil: Ioannis Sideropulos
TEXT a FOTO – Aténská akademie