Přadlen, které spřádají ovčí vlnu, ale také len, konopí i další materiály, v posledních letech v Česku výrazně přibývá. Zatímco před 15 či 20 lety šlo o jednotlivce, v současnosti se dá hovořit snad už o stovkách lidí. Předou nejenom ženy, ale i muži, řekl vedoucí Centra tradičních technologií (CETRAT) v Příboře na Novojičínsku Václav Michalička.
CETRAT, které je pobočkou Muzea Novojičínska a zabývá se výzkumem historických technologií i jejich současným rozšířením, uspořádalo v sobotu první setkání přadlen v Česku. Své dovednosti na kolovratech, vřetánkách i dalších nástrojích předvádělo v zahradách Piaristického kláštera přes 70 přadlen i několik přadláků. Přijeli z celé republiky i ze Slovenska.
»Nárůst v posledních letech je opravdu hodně strmý. Jsou to ženy z různých věkových kategorií a zajímavé je, že jsou to i muži. Proto jsme se rozhodli tento fenomén podchytit a uspořádali setkání, abychom jednak my je blíže poznali, ale i kvůli interakci mezi nimi samotnými,« uvedl Michalička.
Důvodů, proč zájem o předení roste, je podle něj několik. »Jeden důvod je dnešní postmoderní, velice přetechnizovaná doba, kdy lidé hledají podstatu sebe sama, když to řeknu vzletně, a když něco uděláte rukama, cítíte, jaké je to být člověkem, skutečně žijete. A předení, které navíc je uklidňující, dá se dělat u televize, u rozhlasu, povídat se u toho dá, zpívat, tak to je opravdu práce, která vás naplňuje,« popsal Michalička.
Jde podle něj o koníček, který se přelévá do obživy. Souvisí to i se současným trendem hledání udržitelnosti a udržitelných materiálů. »Řada lidí vyrábí touto technikou textil, který trvá dlouho, než se vyrobí, ale také se předpokládá, že se bude dlouho nosit. A stále více lidí takovéto výrobky chce,« řekl vedoucí centra.
Dodal také, že v minulosti bylo předení pro ženy v podstatě povinností. »Předly chudé ženy, předly královny, ženy ze všech společenských vrstev, protože nějak se musely obléct, a navíc to byl takový znak ženské ctnosti a pracovitosti. Proto se i říká vymřít po přeslici – to je nástroj, na který se dávalo předivo,« upřesnil Michalička.
Michaela Danielová z Moravské Třebové na Svitavsku řekla, že se předením zabývá zhruba deset let. »Přivedlo mě k tomu moje velké stádo ovcí. Bylo mi líto nechat vlnu jen tak ležet. Kamarádka mi ukázala, jak se spřádá vlna na vřetánku, a pak už to šlo samo. Je to velice návykové. Předu ve volných chvílích. Když to jde, vytáhnu kolovrátek,« řekla. Předení má jako hobby, kterým se snaží i trošku si přivydělat. »Jenže zpracování je velice zdlouhavé, a proto ty výrobky jsou potom hodně drahé,« dodala Danielová.
Šárka Vébrová z Petřvaldu na Karvinsku si kolovrat pořídila před rokem a půl. Pracovala pro muzeum a chtěla se naučit příst, aby mohla návštěvníkům ukázat, jak se dřív pracovalo. Učila se podle internetu. »Začala jsem se to učit, když byl covid. Chtěla jsem jít na kurz, a žádné kurzy nebyly, protože bylo všecko zavřené. Tak prostě podle internetu jsem se to naučila a moc mě to baví. Vyrábím příze a potom z toho i něco upletu,« řekla Vébrová.
Jedním z mužů, kteří také předou, je Miroslav Krédl z Havlíčkovy Borové na Havlíčkobrodsku. Řekl, že se to naučil díky manželce. »Manželka předla, já jsem si ji pozval na svůj festival řemesel. Pak říká, jestli bych jí dokázal udělat nějaké vřetánko, tak jsem udělal vřetánko. Vysvětlovala mi, jak ho mám upravit, aby fungovalo, tak jsem se musel naučit příst taky,« popsal svoji cestu k předení Krédl.
CETRAT rovněž otevřelo novou výstavu »Pravěké« kopřivové šaty. Historií zpracování kopřivového vlákna, které se využívalo od pravěku, se zabývá deset let. »Jsme experimentální pracoviště, tak jsme se začali kopřivě natolik věnovat, že jsme se ponořili hlouběji do minulosti a bez použití jakéhokoliv moderního kovového nástroje zhotovili ‚pravěké‘ šaty primitivní technologií z kopřiv a jsou plně funkční,« doplnil Michalička. Novou výstavu »Pravěké« kopřivové šaty můžete navštívit až do 30. září 2023.
(mac, čtk)
FOTO – muzeumnj.cz, ČTK/Petr Sznapka