Ze sudu, soudku či soudečku?

Tentokrát vám napíšu z jiného soudku. Spíš soudečku… Nebo sudu? Asi z toho sudu. Protože tam toho špatného hodně začíná. Aspoň podle mě. Suprový super.cz přinesl zásadní informaci, že: »Syn Ivety Bartošové (✝48) Artur Štaidl (26) dorazil na představení druhé řady seriálu stanice Voyo Iveta. Do pražské Lucerny, kde se akce konala, přišel s přítelkyní, pár doprovodila i ochranka.«

Tak s ochrankou… Panečku, to je nářez. Vlastně není, čemu já vůl se vlastně divím. Vždyť všechny hodnoty jsou dneska už tak překopané…, prase aby se vyznalo v tom, co je, či už není hodnotné.

Dětem a mládeži jsou 24 hodin denně servírováni za příkladné vzory, hodny následování, celebritní alkoholici a narkomani, kteří nalezli odvahu léčit se a veřejně se o tahle selhání dělit, plus statečně se přiznavší homosexuálové a lesby a všichni další pohlavní »výchylkové« z onoho seznamu, který jsme na iportaL24.cz zveřejnili, abyste měli jasno (zde) a v neposlední řadě všichni ti Kájínkové, Terezky Hlůškové a jachtařové Křížkové, kteří museli spravedlivě trpět ve vězení. Podobných příkladů by se našlo víc, ale pro dokreslení to stačí.

Takhle vypadají novodobí hrdinové, vzorové pro mladé generace. Média se perou o jejich přízeň a producenti se předhánějí, který z nich nabídne těmhle gerojům lukrativnější podmínky, aby svolili k natočení životopisného celovečeráku.

Nedivme se pak, že potomek takové jedné hrdinky si klidně přijde na společenskou akci s ochrankou. Týpek, který dosud absolutně nic nedokázal a nejmenoval-li by se tak, jak se jmenuje, ani ta poslední pouliční směska ze Žižkova by po něm neštěkla. Dnes je ovšem celebrita, protože měl kliku na rodiče (není v tom zhola nic osobního, jen konstatování faktu – téhož, jako že pro mě je více celebrita pekař, kterého na rozdíl od celebrity Artura k životu potřebuji – toť vše).

Konec paní Ivety byl nesmírně smutný, o tom žádná, ale že by navzdory tomu měla být zfilmovanou hrdinkou a její syn chodit s ochrankou v zádech – to už je zvrácené.

Ono to logicky vzbuzuje v dětech přesvědčení (a to je, oč tu běží v prvé řadě), že když co nejdříve nezačnou chlastat, fetovat, krást a podvádět a dneska už i měnit si pohlaví jako fusekle, nikam to v životě nedotáhnout a nikdy nebudou těmi vytouženými a reflektory ozářenými celebritami, jako ti, kteří chlastali, fetovali, kradli, podváděli… Přikrmuje se to dnes a denně zejména mediálně, samozřejmě cíleně. Těch příběhů jsou stovky. Řekněte mi, kdo z těch tzv. vzorových celebrit nemá (povětšinou z čiré rozmařilosti) psychické problémy, kdo z nich kdy nevyhledal odbornou pomoc, kdo z nich netrpí depresemi a nespavostí, kdo z nich se neléčil ze závislosti na alkoholu, lécích, drogách atd., atd., atd.? O těch všech se píše, točí se reportáže, vyrábí se filmy. Mediální masáž je tak gigantická, že mladí lidé tyhle problémy nejen považují za společenský standard, ale chtějí je mít také. Prostě bez nich nebudou ok, in, happy, free a cool.

Obráceně řečeno – ani slůvka neuslyšíte a nepřečtete si o těch, kteří nechlastají, nefetují, nekradou, nepodvádějí, jsou heterosexuálové a netrpí depresemi a také třeba standardní metodou plodí děti. Snad proto, že tohle obyvatelstvo nemá čas na rozmařilé koko*iny. S nimi na úřad pro vyřízení podpory žádná ochranka před bídou nepůjde (spíš je odtamtud bleskově vyprovodí, budou-li se toho mrzkého příspěvku na život dožadovat více urputně, než svoboda a demokracie připouští…) a doma na zvonek jim žádný producent s životní nabídkou taky nezazvoní. Možná ještě tak s životní pojistkou, kdyby ji ovšem měli z čeho platit.

Nejde mi ani o mladého pána Artura a už vůbec ne o paní Ivetu, která je v tomhle marketingu in memoriam nevinně. Jde mi o hodnoty. O ty, jež jsou dnes vzorem. Jež jsou pravým opakem těch, jež by vzorem býti měly.

Asi to psaní bylo přece jen spíš z toho sudu než soudku či soudečku, že?

Pavel Votruba